Prskavec změnil, co se dalo, a před MS říká: Je to pro mě vnitřně důležitý krok do neznáma

Jak proběhla cesta k protinožcům?

Cesta byla v pohodě, všechny lodě to zvládly. Jak je ta cesta dlouhá, tak jsme ji měli rozdělenou na dvě části, letěli jsme přes Tchaj-pej a tam jsme měli patnáct hodin v hotelu. Někdo vyrazil do města, další si zacvičili nebo si šli zaplavat. Takže jsme si odpočinuli a pak jsme zvládli tu druhou část cesty, která byla trošku kratší – devítihodinová. Letadlo nebylo úplně plné, takže jsme se i trošku prospali a vzhledem k tomu časovému posunu nám to pomohlo, takže jsme nebyli po příletu úplně rozbití.

Dorazily všechny lodě v pořádku? A kolik jich každý na jednu kategorii má?

Každý měl jen jednu loď. Já mám tu výhodu, že tu mám další dvě tréninkové, když sem lítám s rodinou na zimní soustředění. Protože cestovat s lodí znamená zaplatit o něco víc a taky každá letecká společnost lodě nebere. Ale je jasné, že každý chce mít tu svoji závodní loď, a tak jsem rád, že ty moje dvě taky cestu zvládly.

O Austrálii hovoříte jako o svém druhém domově, po šampionátu tam zůstáváte v přípravě s rodinou až do února...

Za ty roky jsem tu strávil spoustu zimních soustředění, ale přece jen je to letos jiné, protože jsem tu byl většinou v létě. Jaro tu budu prvně a jsem rád, že zažiju i něco jiného než léto a pláže. A zatím nám počasí přeje. A už jen ty modrý hory, který jsou voňavý i krásně zelený, si moc užívám.

Napadlo vás někdy, že byste se sem přestěhoval natrvalo?

Ale jo, napadlo mě to. Ale přece jen mám moc rád naši zemi a natrvalo bych se sem přesunout nechtěl, doma to mám přece jenom radši.

Blíží se mistrovství světa, které zakončí sezonu, jež pro vás začala skvěle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dalším titulem mistra Evropy, ale potom už to bylo o poznání slabší. Na to jste nebyl zvyklý. Jak to po všech těch úspěších, které máte za sebou, koušete?

Neřekl bych, že to koušu nějak těžce, ale je fakt, že jsem byl zvyklý na nějaký standard, a když se pak najednou člověk hledá, tak ho to tak nebaví. Nemám ten pocit z jízdy, který jsem měl, a i proto jsem změnil přístup, a uvidíme, jak to bude na MS vypadat. Je to pro mě velká neznámá. Na Evropě jsem vyhrál, protože mi jízda sedla. Ale nebylo to podobné těm, které jsem vyhrál před tím, protože to jsem jezdil přece jen rychleji než ostatní a dokázal jsem jim někde ujet, i když jsem třeba udělal jinde chybu. Teď se mi na Evropě všechno sešlo a ta jedna jízda mi vyšla od shora dolů. Ale nebylo to jako dřív. Proto jsem letos udělal velký řez změnou tréninku a uvidíme, jestli je to cesta správným směrem. Nedokážu odhadovat svoje šance, ale ten závod je pro mě vnitřně důležitý. Je to takový krok do neznáma.

Zpestřil jste si závodění tím, že jste přidal do svého portfolia singl. Nepřišla na vás někdy chvilka, kdy jste si říkal, že kajak i kanoe je v současné konkurenci přece jen na jednoho moc?

To, že jsem začal jezdit na singlu, byl správný krok. Člověka musí to, co dělá, bavit. A když jsem byl po Tokiu dva roky jeden z nejrychlejších kajakářů na světě, tak nějak nebylo kam stoupat. Takže nebýt toho singlu, tak už jsem těžko hledal motivaci. A už si moc nedokážu představit jinou alternativu než dělat obě kategorie.

Změnil jste přípravu, jste prý méně na vodě a víc se věnujete jiným činnostem, vidíte progres?

Po třech hodinách denně na vodě jsem byl pořád trochu unavený a najížděl jsem to z vytrvalosti. Tak jsem to vyhodnotil tak, že tělo je starší a že už je třeba pracovat víc na výbušnosti. Tu vytrvalost se snažím získat víc na kole, plavání a běhu. Méně času trávím na vodě, abych byl víc odpočatý a mohl pak jít víc do intenzity. Přes léto jsem se cítil hodně dobře a naplňovalo mě to, že jsem zkusil něco jiného. Je to radikální změna, která přišla po patnácti letech, a teď mě to i víc baví.

Reprezentační tým letos hodně omladil, nedostali se do něho vaši velcí kamarádi, jako třeba Vítek Přindiš. Myslím si, že vy nemáte žádný problém s kýmkoliv, ale přece jen je to změna prostředí, v němž trávíte spoustu času...

Tým omladil a to tak, že jsem asi o pět let nejstarší. Ale když s podívám kolem, tak třeba Slovinec Peter Kauzer je o deset let starší než já a pořád se drží. Takže mám ještě čas. Ale tím, že reprezentační tým je daleko mladší a pro hodně z těch mladých je to pořád nové, tak mi to dodává energii. Myslím si, že český tým je přesně takový, abychom z té party mohli vytěžit úspěchy. Ale lhal bych, kdybych řekl, že mi tu kluci jako Vítek a Lukáš, s nimiž jsem strávil roky od juniorů, nechybí.

Na to, co jste všechno dokázal, mi přijdete na dnešní dobu ostrých ramen a loktů snad až příliš skromný...

Skromnost je ctnost a nevím, proč bych si měl na něco hrát. Já jsem kluk, který rád jezdí na vodě, a nemyslím si, že úspěchy by mi měly tu skromnost brát. Je dobře, když se i s tím, co máte za sebou, chováte kamarádsky k těm mladším. Je to správné. Neměl jsem rád ty, kteří si mysleli, že jsou trochu víc. Každý chceme být samozřejmě nejlepší, ale děláme ten sport proto, že nás baví, a měli bychom být jedna velká parta, a to český tým taky je. A tím, že je mladý, tak z něho můžeme později vytěžit úspěchy. Když by nálada v týmu nebyla dobrá, tak by to nemohlo fungovat. Skromnost sem proto patří.