Žijeme ve věku Usaina Bolta, radujme se!
Ty dva snímky od sebe dělí přesně sedm let. První jsem udělal se svým malinkatým kompaktem při finále stometrového sprintu na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, druhý při finiši dvoustovky na stejném místě. Hlavní hrdina (radostná žlutá šmouha na prvním místě) se nezměnil. Máme to štěstí, že žijeme ve věku Usaina Bolta...
Každá silná éra světového sprintu měla svoje specifika. Fenomenální Jesse Owens, který vyhrál na olympijských hrách 1936 čtyři zlaté medaile, musel bojovat nejen se soupeři na dráze, ale snad ještě víc s rasistickou společností. Nejen německá (nacistická) média, ale také američtí sportovní novináři o něm (stejně jako o dalších černošských sportovcích) bez problémů psali jako o negrovi se zvířecími instinkty. Sám Owens po letech přiznal, jak moc ho mrzelo, že mu k berlínským triumfům nepopřál americký prezident Franklin D. Roosevelt (i když tak v případě jiných bílých sportovců učinil).
Osmdesátá léta oslavovala Carla Lewise, Owensova nástupce, který na hrách v Los Angeles také vybojoval čtyři zlaté medaile, a proklínala Kanaďana Bena Johnsona, který Lewise v Soulu 1988 porazil a následně byl kvůli dopingu diskvalifikován. První místo spadlo do klína právě Lewisovi, který měl ale k čistému sportovci stejně daleko jako Kanaďan. Po letech se objevily důkazy, že byl před Hrami opakovaně pozitivně testovaný na zakázané látky a v Soulu vůbec neměl startovat! (Mimochodem z první pětice ve finále stovky na olympiádě 1988 jediný Calvin Smith nikdy neprošel žádnou dopingovou aférou.)
Od té doby zažil světový sprint střídání králů. Byl tu Kanaďan Bailey, který zaběhl světový rekord a vyhrál olympijské hry v Atlantě. Maurice Green, "dělová koule z Kansasu" procházející se před každým startem s vyplazeným jazykem jako tygr v kleci, dopingoví rekordmani Tim Montgomery a Justin Gatlin. Asafa Powell, který sebral primát Američanům, ale ve velkých závodech vždycky vyhořel. Tyson Gay - nová čistá tvář amerického sprintu - která ale nakonec (podobně jako Powell) stejně skončila v dopingových sítích...
Spásu přinesl až mladík z městečka Sherwood Content na Jamajce. Způsob, jakým Usain Bolt během těch sedmi let proměnil svůj sport, je neuvěřitelný. Nejde jen o světové rekordy, které pravděpodobně vydrží celou další generaci. Kdo si dnes vzpomene na zamračené tváře soustředěných sprinterů před startem? Bolt totiž přimíchal do DNA atletiky pozitivní emoce. Jeho klukovské nadšení pro velké starty a smysl pro humor nakazily všechny ostatní: soupeře, média a hlavně diváky. Na sociálních sítích je Bolt jedním z nejsledovanějších sportovců na světě. Hlavně díky němu a jeho show usilovalo o lístky na finále stovky na olympijských hrách v Londýně milion lidí! Díky němu skokově vyrostly sledovanosti atletických televizních přenosů a tím i zisky celé atletiky.
Jasně, stejně jako v každé epoše se i tentokrát objevují názory, které kritizují boltovskou mánii, drží palce jeho soupeřům a těší se, až tahle éra skončí. Jednou se tak jistě stane a ta chvíle se docela rychle blíží. Možná že přijde už příští rok po olympijských hrách v Riu, možná si Bolt protáhne kariéru ještě do mistrovství světa 2017. My ostatní si do té doby užijme každý další "přeboltovaný" den, vychutnejme si výjimečnost, kterou do našeho života přinesl tenhle fenomén z Jamajky. Jednou bude hodně těžké se rozloučit...
