Titul i s knedlíkem v krku. Hejnová je zpátky na zlatém výsluní

Byl to ideální běh, byť cesta k němu byla trnitá. Loni celý rok nezávodila kvůli zdravotním potížím, v hale si neúspěšně zkusila osmistovku, letos na jaře se sezona nevyvíjela vůbec dobře. Kdyby jí někdo loni po zlomenině nohy a bolavé patě řekl, že v Pekingu vyhraje, považovala by ho za blázna. "Byla jsem ráda, že mohu vůbec chodit, každou chvíli jsem stavěla a protahovala se," vzpomínala.

"Myslím, že to bylo maximum, co jsem mohla běžet," uznala. Formu prolomila na letošní Diamantové lize v Paříži, od té doby věřila v dnešní výkon. "Ale tady to byl už třetí závod, což je hodně těžké běžet rychle," upozornila na rozběhy a semifinále.

Přitom po probuzení v ní pořádně hrklo. Bolest v krku a lehké nachlazení cítila už po semifinále, její stav se však trochu zhoršil. "Takže jsem před startem byla nervózní, není mi úplně dobře, od rána mám knedlík v krku, ale asi to byla forma..." dodala.

Trnitých čtyři sta metrů

Nakonec stříbrná Američanka Cassandra Tateová závod pořádně napálila v dráze nad Hejnovou. "Měla jsem ji pod kontrolou. Já musím začínat pomalu, abych měla sílu v konci, na náběhu se závod nerozhoduje, tam ať si je klidně dva metry přede mnou," nechalo to klidnou Hejnovou. "Začíná se běžet od druhé překážky. Vnímala jsem ji, ale snažila jsem se mít klapky na očích a po třetí mezeře jsem ji už nevnímala vůbec," prozradila.

Vnímala i favorizovanou Jamajčanku Kaliese Spencerovou, která na třetí překážce zakopla. "To jsem viděla periferně," prozradila. Co si řekla v tu chvíli? "O jednu méně," usmála se Hejnová. "Blesklo mi hlavou, jakože dobrý," prozradila. "Při běhu vnímám okolí, ale nestíhám to vyhodnocovat."

Sedmou překážku už Hejnová přeskakovala jako první. Na osmé už i ona sama tušila, že jde do vedení. "V té chvíli jsem si říkala, že to nesmím pustit," uvedla. Těsně před cílem se podívala na obrazovku a věděla, že vyhrála. "Ale to už mi docela docházely síly," pousmála se. Před dvěma lety v Moskvě cílem proběhla se zavřenýma očima. V Pekingu také. "Nevím, vůbec netuším," neuvědomovala si první chvíle za cílem.

Žádné bláznovství na cestě do Ria

Hejnová teď má šest vítězství v řadě, předloni jich měla třináct. Pokud to bude chtít překonat, vychází to zhruba do olympiády v Riu... "Teď chci hlavně vyhrát Curych. Až pak olympiádu," uvedla se smíchem. "Určitě bych ráda pokračovala a vyhrávala i dál. Baví mě to. Nesmím ale bláznit v téhle cestě, musím to vyšperkovat do Ria," dodala bronzová olympijská medailistka z Londýna.

Byly chvíle, kdy v návrat Hejnové nevěřil ani její trenér

Kouč Dalibor Kupka přesto nakonec dokázal připravit svou svěřenkyni na úspěšnou obhajobu titulu mistryně světa. Při sledování finále byl hodně nervózní, víc než při prvním vítězství před dvěma lety v Moskvě. Ale když Hejnová přeběhla sedmou překážku, tušil zlatý konec. "Do poslední chvíle tam byly otazníky, jestli se ostatní holky trošku nešetřily, jestli Zuzka bude mít síly ještě na třetí běh," upozornil Kupka. "Dopadlo to dobře," radoval se.

Podle jeho slov to byl perfektní závod. "Věděl jsem, že jde dobře už na páté překážce, nepokazila žádný rytmus, běžela si svoje. Zvládla sedmou překážkou frekvenční běh na šestnáct kroků a už jsem věděl, že to tam bude, pokud neškobrtne v závěru. Viděl jsem, že síly na to má," popisoval kouč Kupka. "Zaběhla nejlepší letošní výkon, prostě jsem spokojený," dodal šťastný trenér.