Deset a jeden příběh sportovního roku 2011
Praha - Sport, to jsou především vypjaté okamžiky bohaté na emoce. Každý z následujících jedenácti příběhů z různých sportovních odvětví v sobě nese určitý náboj, někdy kladný, v jiném případě zas negativní. A také vzkaz či poselství, které se dá vztáhnout i k běžnému životu. Třeba o tom, že skromnost stále ještě není neslušné slovo a na věku vždy nezáleží; že stojí za to jít si za svým snem a bojovat až do konce, neboť jen tak získáte respekt, i když nezvítězíte; a že nikdo není bůh a každý má právo na chybu. Také, že závod se rozhoduje vždy až ve finiši, a když někdy skončíte v příkopu, je potřeba se zvednout a jít dál; že sebelepší individuality ještě nedělají nejlepší tým a k výzvám se sluší postavit čelem, ne ustrašeně čekat na zázrak; že spravedlnost je někdy slepá a "šméčka" a podvody možná mohou přinést krátkodobý zisk, ale jednou se vám to vrátí. I že je potřeba radovat se z každého dosaženého cíle, byť na posledním místě, protože někteří ho už třeba také nikdy nespatří...
Tenis: České eso v All England Clubu
Hráčka roku WTA, Sportovec roku ČR, Zlatý kanár, toť jen krátký výčet ocenění, která za svou výjimečnou sezonu získala tenisová sympaťačka Petra Kvitová. K tomu připočítejme přední umístění v dalších prestižních sportovních anketách, zkrátka Česko mělo opět po dlouhé době velkou sportovní hvězdu na vrcholu kariéry (Jaromír Jágr nechť promine). Bílovecká ranařka si na své konto připsala čtyři vítězné turnaje na okruhu WTA, vítězství na Turnaji mistryň a také ve Fed Cupu. Nad vším však ční úspěch, který v tenisovém světě odděluje hrstku vyvolených od běžných smrtelníků, triumf ve Wimbledonu.
Finále nejslavnějšího turnaje nemohlo mít protikladnější obsazení. Proti hvězdě reklam a přehlídkových mol Marii Šarapovové, která s ohledem na výši svých mimotenisových příjmů může brát bílý sport jen jako nadstandardně honorovanou zábavu, stála plachá Češka, kterou si britská média "dobírala" za to, že stále jezdí ve škodovce a nemá ani oblíbeného módního návrháře. Kvitová však nejen jim ukázala, že i v ženském tenise jde v první řadě stále o sport, největšího zápasu kariéry se nezalekla a "sibiřské siréně" nedala žádnou šanci. Proměnila hned první mečbol a k tomu způsobem hodným šampionů - esem. A zrodila se hvězda...
Hokej: Tři výstřely z osmašedesátky
Hokejový rok 2011 zůstane navždy ve stínu letecké tragédie v Jaroslavli, která připravila o život kompletní tým místního Lokomotivu včetně tří českých hráčů a ze začátku hokejové sezony 2011-2012 učinila jednu nejen v Česku velkou tryznu za oběti neštěstí. Ale nejrychlejší kolektivní hra na světě přinášela letos i okamžiky radosti. Mezi ty bezesporu největší patřilo vystoupení seniorské reprezentace na mistrovství světa v Bratislavě, především pak exhibiční představení nejlepšího útočníka turnaje Jaromíra Jágra ve čtvrtfinále proti Spojeným státům.
Legendární český hokejista dosáhl ve své dlouhé kariéře snad všech myslitelných úspěchů, přesto mu jeden statistický zářez chyběl - nikdy nevstřelil v národním týmu hattrick. Až do utkání s USA. Tři branky spravedlivě rozdělil mezi všechny třetiny, nejdříve skóroval po samostatném úniku, v prostředním dějství ranou při přesilovce a svůj účet uzavřel střelou zblízka po lahůdkové kombinaci s Tomášem Plekancem. Věren své skromnosti, která se u něj v pozdním hokejovém věku projevuje stále víc, se zdráhal označit zápas za nejlepší v reprezentační kariéře, dokonce přiznal, že se necítil dobře.
Navíc neváhal po utkání i trochu zkritizovat výkon českého týmu, který hlavně jeho zásluhou zvítězil přesvědčivě 4:0. "Nehráli jsme dobře, měli jsme dneska daleko větší štěstí než jiné zápasy. Díky bohu, že Ondra Pavelec chytal výborně. Hlavně v první třetině měl neskutečně vynikajících zásahů. Oni nás přebruslovali, byli daleko rychlejší na puku, měli daleko víc šancí," prohlásil. Snažil se tak klidnit počínající euforii z výsledků na šampionátu. Jeho slova se ukázala jako prorocká, reprezentace v semifinále nestačila na neoblíbené Švédy a nakonec z dobře rozehraného turnaje brala pouze bronz.
Fotbal: Zasloužilý umělec Honza Rezek
Rok plný zklamání a nepřesvědčivých výsledků zakončila česká fotbalová reprezentace přesně v duchu pospíchalovského hesla o fotbalové logice postupem z baráže na mistrovství Evropy. Rázem zapomenuto tak zůstalo selhání obrany v Chorvatsku, urputný beton proti španělským mistrům světa, utrápená výhra nad lichtenštejnským trpaslíkem, debakl od norských mladíků i trapné vystoupení v domácí odvetě proti Španělům. Národní tým zvládl poslední zápas kvalifikace v Litvě a následně hlavně díky příspěvku plzeňských hráčů i obě barážová utkání s Černou Horou.
Klíčem k výslednému českému úspěchu v podobě postupu však nejen podle skotského trenéra Craiga Leveina byla jednoznačně situace z 90. minuty utkání v Hampden Parku, která zajistila objektivně horšímu českému týmu šťastnou remízu na hřišti Skotska a tím i klíčový náskok v tabulce. Jan Rezek se ve vápně protáhl kolem bránícího Wilsona, "zakopl" o drn a rozplácl se jak dlouhý tak široký na trávník. Slabý nizozemský rozhodčí Kevin Blom překvapivě neváhal a zapískal penaltu, kterou bezpečně proměnil Kadlec. Skotové samozřejmě zuřili, neboť jim bylo jasné, že při dominanci Španělů ve skupině by muselo Česko selhat v Litvě (což se nestalo).
Kouč Levein žádal pro Rezka dodatečný trest, na přetřes přišel i evergreen podobných situací v podobě debaty o zavedení videa, na výsledku to ale samozřejmě nemohlo nic změnit. Hlavní "hrdina" celého divadelního kusu bohužel nedokázal vystoupit z řady a držel se osvědčeného hesla mnohých svých předchůdců - "kontakt tam byl". A mistr neotřelých obratů a trenér reprezentace Michal Bílek? Ten raději hovořil o vůli a morálce. Čeští fanoušci mohou jen doufat, že národní tým si povede na šampionátu lépe než Francie, která se na MS do Jižní Afriky dostala podobným způsobem...
Atletika: "Jamajský blesk" předběhl i startovní výstřel
Jamajský sprinter Usain Bolt se od svého trojnásobného olympijského vítězství v Pekingu stal největší atletickou celebritou a na každé velké akci se od něj očekává vedle zlata, které nevyhrál naposled v roce 2007 v Ósace, i minimálně pokus o překonání některého ze světových rekordů. Na mistrovství světa v korejském Tegu vyhlásil "jamajský blesk" útok na tři zlaté medaile a vítězství na stovce mělo být pouze první zastávkou na cestě za dalším "triplem".
Boltovi nahrávala i absence dvou největších konkurentů, Asafy Powella a Tysona Gaye, a tak největším tahákem finále královské atletické disciplíny měla být konfrontace Bolta se svým tréninkovým partnerem a kometou poslední sezony, Yohanem Blakem. Jenže fenomenální Jamajčan zřejmě zapracoval na své slabině, horší startovací reakci, až příliš a vystřelil ze startovacích bloků o desetinu vteřiny dřív, než měl. Atletický svět byl v šoku a ani zvuková technika České televize jako by nechtěla věřit. Největší favorit sprintu byl diskvalifikován a zlato ze stovky spadlo do klína Blakeovi.
Jamajčan se stal obětí nového kontroverzního pravidla IAAF, které v atletické sezoně 2011 vyhlásilo nulovou toleranci předčasných startů - diskvalifikace následovala už po prvním případu v rozběhu. Ačkoliv pravidlo platilo celou sezonu a v samotném Tegu na něj doplatil třeba Brit Dwain Chambers, mluvit se o něm začalo až po Boltově "ulití". Legendární Ato Boldon tvrdil, že jedině Boltova diskvalifikace může IAAF přinutit pravidlo změnit, na federaci se vznesla vlna kritiky, pravidlo ale zůstalo v platnosti.
Míčové sporty: Velšané v "reklamě na ragby"
Největší událostí roku v míčových sportech bylo bezesporu mistrovství světa v ragby, které se konalo v Mekce tohoto sportu, na Novém Zélandu. Mladý tým Walesu na šampionátu překvapil, v základní skupině prohrál s JAR jen o bod a z těžké skupiny postoupil ze druhého místa. Ve čtvrtfinále vyřadil Irsko a jen krize kopáčů v utkání s Francií jej připravila o finále. V utkání o bronz se Velšané utkali s Austrálií a i v tomto případě zkolabovali při trestných kopech.
V poslední minutě utkání prohrával Wales o deset bodů, což je situace, která se v ragby už nedá zvrátit. Jenže Velšané toužili rozloučit se s turnajem položenou pětkou. Během více než třiceti fází útoku, kdy sebemenší chyba a ztráta míče automaticky ukončovaly zápas, přešli za frenetického povzbuzování zaplněného stadionu postupně přes celé hřiště až k brankovišti Australanů a po čtyřech minutách nepřetržitého tlaku zadák Leigh Halfpenny skóroval. Emotivní moment, který nemohl nechat žádného diváka chladným, získal ragbistům Walesu respekt a uznání celého sportovního světa.
Zámořské soutěže: Jak Dirkules připravil Krále o prsten
Vyvrcholení nejdůležitějších zámořských soutěží v kolektivních sportech již tradičně nabízí silné příběhy jak z pera hollywoodských scenáristů. Ať už se jedná o završení pětileté mise fotbalového věrozvěsta Davida Beckhama v LA Galaxy titulem v Major League Soccer nebo vítězství dalšího z týmů "Original Six" ve Stanley Cupu. Po Chicagu se letos dočkali hokejisté Bostonu, na Pohár čekali dlouhých 39 let.
Sportovního příznivce, který má vždy tak trochu tendenci fandit outsiderům, jistě potěšil i úspěch Green Bay Packers, jediného týmu ligy amerického fotbalu vlastněného fanoušky, proti šestinásobnému vítězi z Pittsburghu v ostře sledovaném Super Bowlu. A příběh baseballistů St. Louis Cardinals, kteří se až díky výhře v posledním zápase základní části dostali na divokou kartu do play-off, aby nakonec slavně triumfovali ve Světové sérii, to bylo jedno velké sportovní klišé.
Parametry filmového trháku ve sportovních kulisách bezesporu mělo i napjatě očekávané finále basketbalové NBA. Megastar LeBron James před sezonou "zradila" své rodné Ohio a spolu s největší hvězdou Toronta Chrisem Boshem vyslyšela nabídku střelce Miami Heat Dwayna Wadea, aby spolu s ním vytvořili tým, který zaútočí na titul. Miami s nabitou soupiskou bylo samozřejmě trnem v oku nejen zhrzenému Clevelandu, ale i většině nestranných fanoušků. Heat kromě pár drobných zaváhání v základní části směřovali jistě za svým cílem a ve finále proti Dallasu byli jasným favoritem.
Nakonec se ale v hlavní roli dramatu ocitl místo "krále LeBrona" někdo úplně jiný. Excentrický majitel Dallasu Mark Cuban s trenérem Rickem Carlislem dali dohromady soudržný tým kolem jediné hvězdy Dirka Nowitzkiho, který ve finále bojoval jak se zraněním a nemocí, tak s předsudky odborníků, podle kterých Evropan nemůže dovést tým NBA až na vrchol. Mavericks v sérii dvakrát prohrávali, Nowitzki však v důležitých chvílích nervózního Jamese i celé Miami zastínil. Dallas vyhrál další tři utkání, ovládl sérii 4:2 a vrátil Heat pět let starou finálovou porážku. A zatímco dojatý "Dirkules" přebíral cenu pro MVP finále, LeBronovi zůstala jen posměšná přezdívka "King without a ring"...
Zimní sporty: Sólo pro královnu Magdalenu
Březnové mistrovství světa biatlonistů bylo dalším velkým představením fenomenální Němky Magdaleny Neunerové, která v sibiřském Chanty Mansijsku získala pět medailí, z toho tři zlaté a stala se nejúspěšnější medailistkou v historii MS, když s deseti zlaty a třemi stříbry překonala Rusku Jelenu Golovinovou (10 zlatých - 1 stříbro - 1 bronz). Po stříbru ze smíšené štafety ovládla Neunerová biatlonový sprint a dojela druhá v následné stíhačce. Slabou chvilku si sice vybrala ve vytrvalostním závodě, ale poté triumfovala v závodě s hromadným startem.
Opravdové představení hodné královny si ale Neunerová schovala až na závěrečnou štafetu. Na poslední úsek vyrážela kvůli chybám kolegyně Miriam Gössnerové z první poloviny závodu až jako čtvrtá. Ještě po druhé střelbě ztrácela na vedoucí Ukrajinku Chvostěnkovou téměř 25 vteřin a už i televizní komentátoři kalkulovali se zlatem pro žlutomodré barvy. Na záverečných dvou kilometrech však Neunerová zatavenou soupeřku doslova převálcovala a do cíle dojela na prvním místě se stejným náskokem, s jakým nakonec druhá Ukrajinka vyrážela z poslední střelnice...
Motosport: Smrt pod koly kamaráda
Že je motosport nebezpečný a čas od času v něm jde o život, to se všeobecně ví. Přesto, když smrt vstoupí na závodní okruhy a vybere si za svůj cíl některého z dobrodruhů na čtyřech (nebo dvou) kolech, je veřejnost vždy překvapena a šokována. Když 16. října v Las Vegas v závodě IndyCar při hromadné kolizi patnácti vozů vyhasl život dvojnásobného vítěze legendárních 500 mil Indianapolis Dana Wheldona, nikdo asi netušil, že další neštěstí zasáhne motoristický svět o pouhý týden později.
Třída MotoGP motocyklového mistrovství světa byla před závodem v Sepangu už rozhodnutá, doma v Austrálii byl mistrem korunován Casey Stoner. Předposlední podnik sezony v Malajsii tak neměl pražádné ambice vstoupit do motocyklové historie. Vše změnilo ve druhém kole podklouznutí zadního kola motorky Marka Simoncelliho. Mladý Ital neudržel v pravotočivé zatáčce stabilitu a po pádu doslova doklouzal pod kola projíždějících soupeřů Colina Edwardse a Valentina Rossiho.
Střet s motocykly kolegů Simoncellimu srazil z hlavy helmu a jezdec zůstal bezvládně ležet na trati. Lékaři poté několik desítek minut marně bojovali o jeho život. Další neštěstí v motocyklovém MS po pouhých 14 měsících opět vyvolalo debaty o bezpečnosti závodníků, podle odborníků ale takové situaci nešlo nijak předejít. Simoncelliho nehoda velmi zasáhla mladíkův idol Valentina Rossiho, dokonce se spekulovalo o tom, zda neukončí kariéru. Rossi se sice rozhodl pokračovat, ale okamžik, kdy se svým strojem přejíždí přes padajícího kamaráda, už asi nikdy nevymaže z paměti.
Cyklistika: "Trnová koruna" Johnnyho Hoogerlanda
Po brutálním ročníku Gira d´Italia, jehož obtížnost kritizovala většina cyklistů a kde ve sjezdu zahynul Belgičan Weylandt, se první liga silničářů sešla o dva měsíce později na Tour de France. Ale ani 98. ročník "Staré dámy" se dramatickým momentům a kolizím nevyhnul. Už úvodní etapu z Passage du Gois do Mont des Alouettes výrazně poznamenaly dva hromadné pády, jeden z nich zbrzdil i Romana Kreuzigera, který si navíc narazil zápěstí. V páté etapě zase skončil po otřesu mozku Slovinec Janez Brajkovič.
Zdaleka největším "masakrem" byla devátá etapa. Při sjezdu z nejvyššího místa trati, vrcholu Col du Pas de Peyrol, spadlo do lesa ve svahu u trati několik cyklistů včetně Alexandra Vinokurova, který si zlomil stehenní kost a Tour pro něj skončila. Kvůli zlomené lopatce skončil po této kolizi i pátý muž loňského ročníku Jürgen van den Broeck. Zlomeninu zápěstí si přivodil Dave Zabriskie a Frederik Willems si zlomil klíční kost. Nejbizarnější nehoda ročníku ale potkala ještě v téže etapě Španěla Juana Antonia Flechu a Nizozemce Johnnyho Hoogerlanda.
Oba jezdci byli v tu chvíli součástí pětičlenné skupiny uprchlíků se šancí na etapové vítězství, když na úzké silnici nezvládl řízení řidič televizního vozu a doslova sestřelil španělského cyklistu. Ještě hůře než Flecha dopadl následně Hoogerland, kterého střet s Flechovým kolem katapultoval přímo na silnici lemující plůtek s ostnatým drátem. Hoogerland přes mnohačetné škrábance a odřeniny po heroickém výkonu dojel do cíle a v slzách převzal puntíkovaný dres pro lídra vrchařské soutěže.
Sport handicapovaných: "Blade runner" vběhl do historie
Dlouhé roky bojoval jihoafrický handicapovaný čtvrtkař Oscar Pistorius s atletickou federací, která mu nechtěla povolit start na svých akcích. Na paralympiádách získal čtyři zlaté medaile, jeho cílem byl však start na vrcholné soutěži mezi zdravými sportovci. Na olympiádu do Pekingu se ještě nekvalifikoval, osobní rekord 45,07 už však znamenal pozvánku na mistrovství světa. V korejském Tegu běžec přezdívaný Blade runner získal se štafetou stříbro, ačkoliv ve finále nenastoupil, na hladké čtvrtce pak postoupil do semifinále.
Jihoafrický atlet se narodil bez holenních kostí a ve věku necelého roku mu byly amputovány nohy pod koleny. Jeho start se zdravými sportovci vyvolával od počátku kontroverze, kritici poukazovali na to, že speciální karbonové protézy Pistoriuse zvýhodňují. "Kdyby mi mé protetické nohy dávaly takovou výhodu, pak by každý paralympionik mohl dosahovat stejných časů jako já," komentoval to běžec. V Tegu vstoupil Pistorius do atletických dějin, zároveň splnil limit pro start na olympijských hrách a svůj sen může definitivně naplnit příští rok v Londýně.
Volná kategorie: Válečníci z Aotearoy proti Maginotově linii
A jako bonus ještě jednou ragby. Před čtyřmi roky se Francouzi vedení Sébastienem Chabalem ve čtvrtfinále mistrovství světa postavili čelem válečnému tanci haka v podání Nového Zélandu a následně největšího favorita turnaje vyřadili. O čtyři roky později se oba týmy potkaly ve finále. All Blacks měli výhodu domácího prostředí a mocně toužili po zisku titulu, na který čekali dlouhých 24 let. Proti nim stál soupeř, který v základní skupině prohrál s Novozélanďany o dvacet bodů, nestačil dokonce ani na Tongu a v semifinále proti Walesu jej zachránila pouze nemohoucnost soupeře při trestných kopech.
V závěrečném utkání šampionátu se ale "Les Bleus" vzchopili a znovu se aktivně postavili hace soupeře. Když mlýnová spojka All Blacks Piri Weepu začala dirigovat své spoluhráče k známému rituálu, chytili se Francouzi za ruce, za svým kapitánem Thierry Dusautoirem utvořili formaci ve tvaru "V" na znamení vítězství a pomalu kráčeli vstříc protivníkům. Favoritovi pak statečně čelili i v samotném utkání, ve druhém poločase domácí výběr přehrávali, nakonec však o bod prohráli. Symbolickým gestem vzdoru však ukázali soupeři i divákům obrovské odhodlání a morální sílu.
