Češi v Pekingu: Hubené, spíše neúspěšné mistrovství

Obhájit medaili se podařilo jen Hejnové

Češi v Pekingu obhajovali tři medailové úspěchy - bronz v případě kladiváře Lukáše Melicha, zlata ve svých disciplínách hájili oštěpař Vítězslav Veselý a překážkářka Zuzana Hejnová. Melich se představil hned v úvodní den mistrovství, avšak na pekingském stadionu svůj úspěch zopakovat nedokázal. Už před mistrovstvím mluvil o tom, jak mu současná sezona nevychází a že před šampionátem trénoval pravděpodobně více, než bylo záhodno. Únavu ze sebe Melich setřást nedokázal a jeho pokus do vzdálenosti 72,12 metru na postup z kvalifikace nestačil. Na nejlepší dvanáctku ztratil téměř dva a půl metru a po závodě říkal, že musí zhodnotit svou přípravu - podobnými slovy pak své výkony hodnotili další čeští zástupci v Pekingu.

Vítězslav Veselý absolvoval finále oštěpařské soutěže ve stejný den jako Hejnová - na rozdíl od ní ale po závodě slavit nemohl. Oštěp zažil z určitého pohledu bezprecedentní finále, během něhož hned sedm závodníků přehodilo 87 metrů (spolu s finále MS v Edmontonu v roce 2001 šlo o nejkvalitnější soutěž v dějinách) a vítěz Julius Yego svým pokusem 92,72 metru hodil nejdále za posledních čtrnáct let. Není tak divu, že pokud si závodník vybral svůj slabší den, na nejlepší nestačil. Veselý za 83,13 bral osmé místo a svou pozornost nyní směřuje k finále Diamantové ligy.  

Slabší den na rozdíl od Veselého neměla Zuzana Hejnová, která zvítězila v nejlepším čase sezony (53,50) a na druhou nejrychlejší Shamier Littleovou měla náskok bezmála 44 setin. Hejnová se po "ztracené" loňské sezoně a v určitém smyslu trápení na začátku té letošní na dráze znovu našla - její představení bylo suverénní a dalo vzpomenout na rok 2013, kdy s lehkostí drtila soupeřky. Hejnové je osmadvacet, před sebou má ještě hezkou řádku sezon a za dva roky v Londýně může přidat svou třetí zlatou medaili v řadě. Její působení na MS lze vnímat jako nejsvětlejší moment jinak spíše šedivého českého působení v Pekingu.

Propady Masláka a Špotákové

Pavel Maslák a Barbora Špotáková, dvě velká jména, od kterých se čekalo finále (v případě Masláka) a medaile (Špotáková). Ani jedno však nevyšlo. Maslák chytil rychlý rozběh, avšak to nelze brát jako příčinu jeho brzkého vypadnutí - jeho 45,16 stačilo jen na celkové dvaadvacáté místo. Sám po vypadnutí uznal, že se vinou loňského zranění výkonnostně zadrhl a v jistém smyslu vrátil zpátky. Dostat se zpět na úroveň pátého místa z Moskvy bude jeho hlavním cílem do příštích let. Poslední dva roky v Maslákově kariéře znamenají ani ne tak stagnaci jako krok zpátky.

Představení Špotákové na šampionátu má k ideálnímu daleko a sama atletka to velice dobře ví. Její nejdelší pokus (60,08 m) nestačil na užší finále a výsledné deváté místo je hluboko za očekáváním. Dá se ale vnímat i jako impulz do budoucna a připomínka, že Špotáková ve své přípravě neudělala vše správně. Momentálně je potřeba vyřešit otázku trenéra a rovněž vybalancovat vztah rodina-profesionální sport. Špotáková se údajně nyní poohlíží i po zahraničním trenérovi, který by ji měl připravit na olympijské hry v Riu.

Medailové žebříčky a četná zranění

Při pohledu do výsledkových listin nemůže vedení české výpravy MS vnímat jako vydařené. Za úspěchem Hejnové zeje velká díra a jakkoliv se pět umístění v nejlepší osmičce nemusí zdát jako nic katastrofálního, jde s výjimkou zlata na překážkách jen o sedmá a osmá místa. Takto hodnotí výkony svých svěřenců šéftrenér Tomáš Dvořák: "Sám jsem čekal malinko víc, měl jsem pocit, že by to mohlo dopadnout lépe. Ale rozhodně nebudeme odjíždět neúspěšní." Slovy tabulek - v bodování Češi získali 14 bodů a obsadili 21. místo, v medailovém hodnocení národů dosáhli na patnáctou příčku.

"Měli jsme dost finále, ale na jeho konci. Dosažitelná byla lepší místa," uvedl Dvořák. Nejde jistě o nic katastrofálního, zvlášť pokud výsledky zařadíme do kontextu minulých let. Mimořádně úspěšné byly Ósaka a Moskva, jiné roky jsou výsledkově víceméně srovnatelné.

Šéftrenéra Dvořáka může mrzet velké množství závodníků, kteří se potýkali se zdravotními problémy. Trable musela řešit chodkyně Anežka Drahotová či desetibojařka Eliška Klučinová, obtíže měl i koulař Lukáš Staněk, bolesti v krku měl dálkař Radek Juška, záda trápila Veselého. K tomu přičtěme nestora zdravotních komplikací, překážkáře Petra Svobodu, či psychické problémy, se kterými se nedokázala srovnat tyčkařka Jiřina Ptáčníková. "Je to o tom, že limity na mistrovství světa jsou drsné. A už jen se k těm limitům se dostat je někdy přes závit. Čímž ale atlety nechci omlouvat. Sám jsem také nějaké bolesti zažil, taky jsem si postěžoval, takže chápu, že je to trápí," uvedl Dvořák.

Drahotová a Helcelet: povzbuzení do budoucna

Z výše zmíněného je zřejmé, že s jedinou výjimkou české stálice nepřesvědčily. Příliš se nedařilo ani "střední generaci" - Jakub Holuša, Radim Juška, Eliška Klučinová ani Jan Kudlička za sebou žádnou výraznou stopu nezanechali. Sedmá místa výškaře Jaroslava Báby ani tyčkaře Michala Balnera také nelze považovat za průlom, jakkoliv jde o solidní výsledky. Pokud na šampionátu z Čechů někdo předvedl slibný výkon - ačkoliv s ním zpětně nemusel být ani příliš spokojen -, jde o Anežku Drahotovou a Adama Sebastiana Helceleta.

Chodkyni Drahotovou trápil v Pekingu natržený stehenní sval, což byla sama o sobě velká limitace pro závod. V něm se pak atletka zřejmě zbytečně snažila držet rychlých domácích chodkyň - tempo přepálila a posléze nebojovala o bronz se svou častou soupeřkou, Ukrajinkou Oljanovskou. Výsledné osmé místo je ale pozitivním signálem. Drahotová ve svých dvaceti letech postupně výkonnostně stoupá a české atletice v ní roste možná budoucí šampionka.

Elitní desítku si pro Peking předsevzal desetibojař Helcelet. Že na ni nakonec nedosáhl a skončil jedenáctý, ho ale zpětně ani příliš mrzet nemusí. Vždyť jeho příprava před šampionátem měla k ideálu opravdu hodně daleko a potíže s Achillovou šlachou Helceleta dlouho limitovaly. V Pekingu pokořil ve dvou disciplínách svá osobní maxima a jeho celkový výkon (8234 bodů) je jeho druhým nejlepším v kariéře. "Je mi úplně jedno, jestli jsem jedenáctý, hlavně jsem zdravý, což je důležité pro příští rok. Protože tady jsem bez přípravy, bez závodů, bez ničeho dal takový výkon," prohlásil v cíli Helcelet. V třiadvaceti letech má své nejlepší roky jistě ještě před sebou.

Směr Rio

Olympijské hry jsou tu již za rok, závodiště v Riu se blíží. Pro každého z českých atletů, kteří bojovali na právě skončeném mistrovství, jde o velký cíl, ke kterému směřují své naděje. Pro každého ale bude Rio znamenat něco jiného - pro Špotákovou završení kariéry, pro Hejnovou v jejích zlatých letech možné potvrzení dominance, pro Drahotovou či Helceleta první olympijskou účast.

Odhadovat na základě výkonů z Pekingu, v jaké kondici se nachází česká atletika, je ošidné. Na základě jediného vystoupení nelze adekvátně zhodnotit kvality daného sportovce. MS ovšem mnoho věcí naznačilo. Ukázalo Zuzanu Hejnovou při návratu k životní formě z roku 2013. Ukázalo Barboru Špotákovou při neúspěšném pokusu o skloubení rodiny a přípravy na vrcholnou sportovní akci. Ukázalo Pavla Masláka, který se nedokázal zatím dostat na úroveň před svým zraněním. Ukázalo mnoho závodníků, kteří prohráli ani ne tak se soupeři jako s nevydařenou přípravou a zdravotními problémy. Ukázalo ale i to, že česká atletika má své talenty, kteří v příštích letech mohou rozkvést. Peking 2015 nebyl mistrovstvím, které se do povědomí zapíše podobně jako zlatá Ósaka 2007 - nebyl ovšem ani šampionátem, z něhož by česká výprava vyšla pouze v negativním světle.