Tlaky na sportovce rostou, začíná se o nich ale mluvit. Nároky jsou obrovské, říká Suková

Naomi Ósakaová odmítla na Roland Garros chodit na tiskové konference, které podle jejích slov škodí jejímu duševnímu zdraví. Třiadvacetiletá vítězka čtyř tenisových grandslamů raději platila pokuty od organizátorů, později z turnaje sama odstoupila a nakonec nehrála ani na londýnském Wimbledonu.

Příklad Ósakaové rozproudil debatu o tlaku, jemuž tenisté a další sportovci musí čelit. Neustálá pozornost během sportovního výkonu, ale možná zásadněji i mimo něj: tlak ze sociálních sítí, tlak sponzorů a lidí, kteří se kolem daného sportovce pohybují. Ósakaová a další hvězdy jsou pod drobnohledem čtyřiadvacet hodin denně.

Že může být takové množství pozornosti příliš, si, zdá se, uvědomují i organizátoři některých tenisových turnajů. Na rozdíl od pařížského grandslamu, kde se japonská hráčka nedočkala pochopení, zřídili na US Open pro tenisty tiché místnosti, kde se jedinec může v klidu koncentrovat, a nabídli jim také pomoc psychologa.

Takový krok oceňuje i Helena Suková, která se po skončení kariéry začala živit jako psycholožka. "Abyste ale odborníkovi věřil, tak ho trochu musíte znát, abyste měl odvahu se mu otevřít. Ta služba smysl má, ale speciálně v tenisovém světě je to složité, když se cestuje po celém světě a v jednom místě strávíte maximálně týden. Tenistům se nemůže dařit pravidelně někam docházet," míní Suková v rozhovoru pro ČT24.

Podle ní se nároky, které jako společnost klademe na profesionální sportovce, zvyšují. "Dnešní doba je strašně složitá a problémy nesportujících lidí mají i sportovci. K tomu se přidává tlak - požadují se od vás výkony ze strany týmu, fanoušků, vaší země. Ve společnosti stejně jako ve sportu se tlak na výkon navyšuje, zároveň je tam i více peněz a na vás závisí další lidé," říká.

A není podle ní ani pravdou to, že by k podobným problémům sportovců v minulosti nedocházelo. Jen se o nich tolik nemluvilo a jejich kauzy byly vnímány jako jednotlivé excesy. "V minulosti, kdy to nebylo tak vystupňované, jsme viděli, že hráčky přestaly hrát. Třeba Jennifer Capriatiová, která vyhrála olympiádu, byla přistižena při krádeži v obchodě. To je vše spojené s psychickým tlakem, který hráčky nezvládají," dodává Suková.

Jednotlivci jsou víc na ráně, ale tlaky jsou i v kolektivních sportech

Debata se ovšem netýká pouze tenisu. Jednou z osobností uplynulé olympiády byla gymnastka Simone Bilesová, která na minulých Hrách získala pět zlatých medailí a ve Spojených státech je sportovní hvězdou. V Tokiu ale odstoupila už z úvodní soutěže družstev s tím, že má potíže s koncentrací a pohybem při gymnastických prvcích.

"Je v pořádku vynechat i velkou soutěž, když cítíte, že to pro své vlastní dobro potřebujete," řekla v Japonsku Bilesová, která se dočkala velké podpory od mnoha fanoušků či třeba vlastní gymnastické federace. Na druhou stranu, mnozí její chování označili za ostudu pro americký sport a jakousi glorifikaci "poraženectví".

"Gymnastika je specifický sport a psychické tlaky jsou v ní enormní. Je dobře, že o tom Bilesová řekla," myslí si Suková. "V kolektivním sportu se někdy daří trochu schovat, jednotlivci jsou víc na ráně. Ale tlaky jsou tam tak jako tak," dodává bývalá světová jednička ve čtyřhře a dvojnásobná olympijská medailistka, podle níž situaci dále zhoršila i pandemie koronaviru.

A co ve své praxi radí sportovcům? "Doporučuji články a reakce na ně nečíst. I na sociálních sítích řešit to, co jsem napsal já, a ne to, co napsal někdo jiný," radí Suková.