Maky pochopila, že tenis se nehraje, ale žije, říká o Vondroušové Hřebec, který ji vede od patnácti let

Jak se k sobě dostali, si bývalý tenisový bouřlivák vzpomíná jasně. "Byla ještě juniorka. Přišel za mnou tady na Štvanici Láďa Šavrda. Já jsem předtím trénoval Káju Plíškovou, ta odešla. Tak se zeptal, jestli bych ji nevzal. Takže normálně přes klub."

Vysvětluje, jak se dostal k hráčce, která už v šestnácti letech byla chvíli první juniorkou na světě do osmnácti let. "Už tehdy bylo jasné, že bude výjimečná," tvrdí Hřebec a hned dodává její velkou přednost.

"Ona se věnuje tenisu celý den. U tenisu není důležité, kolik hodin za den odehrajete, ona tak tři čtyři, ale přijde sem v devět hodin a odchází v šest hodin večer. Dodržuje rehabilitaci a všechno kolem, což nedělá skoro nikdo," popisuje klady stále ještě devatenáctileté tenistky.

"Tady ve tři končí lidi s tréninkem a hned se za nimi zavírají vrata. Ona je v tom nejpilnější," tvrdí. "U ní je tenis na prvním místě, všechno mu podřizuje, a proto je tak dobrá. Pochopila, že tenis se nehraje, tenis se žije."

Velké hráčky nikdo nedělá, ty se rodí

Ale Hřebec sám si žádné velké zásluhy nepřipisuje. "Ona je talent velikej. Tyhle velké hráčky nikdo nedělá, ty se rodí. Je výjimečná a byla by dobrá vždycky. To máte, jako když se ve Švýcarsku, kde nebyl žádný tenisový systém, narodil Federer – nejlepší tenista všech dob. Ona se pro tenis taky narodila a trefila se do sportu, který dělat měla. K tenisu ji přivedl tatínek," označil trenér hlavního "pachatele".

A bez snahy o zásluhy dodal, že kdyby ji vedl kdokoli, tak je Vondroušová tam, kde je teď. "Já jí samozřejmě radil, ale světoví hráči a hráčky se rodí, ty nikdo nedělá," dodal s tím, že trenér nedělá hráče, ale většinou je to naopak. "Trenéři to neradi slyší, ale tak to je," konstatoval s tím, že nezná trenéra, který by z průměrného hráče udělal světovou špičku.

Roli kouče vidí hlavně v tom, aby naučil hráčku vyhrávat. "Hrát tenis naučí každý kretén. Ale nahnat jí do hlavy sebevědomí, aby věřila svým úderům, to je dlouhý proces. Ona tenis měla v sobě, uměla ho v šestnácti skoro stejně jako teď a na trenérovi je to zlepšovat a určit, co trénovat. Třeba zlepšit slajs, ten neuměla," vzpomněl si přece jen na nějaký nedostatek vítěz tří turnajů ATP ve dvouhře.

Teď je s další vycházející hvězdou českého tenisu v Paříži ve spojení hlavně přes sms. "Nechci ji otravovat. Jsem spíš ve spojení s Honzou Hernychem. Mě už cestovat nebaví, ale rád Maky trénuji, rád s ní hraju, je to bezvadná holka. Už ale spíš asistuju Honzovi, toho jsem k ní chtěl a oni si výborně rozumějí. On už je v tom daleko víc zapojený, ale když nemůže a je tady, tak se o ni třeba dva tři dny v týdnu starám já," vysvětluje tenista, kterému je už osmašedesát a chce mít svůj klid, už se nacestoval dost.

"Řešíme spolu všechny věci kolem tenisu, ale nejvíc práce s ní si dělá Honza sám. Já už jen vypomáhám. Furt jsem v tom týmu."

Od semifinále s Kontaovou čeká zajímavý tenis. "Maky je aktivní obranářka a Kontaová je zase útočná."

Tipovat výsledek nechce. Nicméně tvrdí: "Maky už teď může porazit úplně kohokoliv. Může to i celé vyhrát, ale je důležité, aby se sešly všechny okolnosti v tu správnou chvíli," dodává.

Nemůže – a přece běží

Dosud hrála dobře, od sedmnácti proháněla úspěšně soupeřky na turnajích dospělých, ale teď se jí daří nejvíc. V tom vidí Hřebec hodně zásluhu kondičního trenéra Michala Vágnera. "Ten udělal neskutečnou práci. Měla zdravotní problémy, ona hrála tenis líp, než na co měla připravené tělo. Chodí až na hranici svých možností a tomu tělu dává strašně zabrat. Někdo řekne – nemůžu, ona nemůže, ale stejně tam běží. A teď už je schopná to zvládnout," vysvětluje zkušený tenista.