Martina Sáblíková se loučí s rychlobruslařskými ovály. Kariéru završí v olympijské Itálii, na místě, kde před dvaceti lety definitivně vstoupila mezi elitu. Dávat sbohem svému milovanému sportu pro trojnásobnou olympijskou vítězku není vůbec snadné. Prožívá nostalgické období a nejen o tom se rozpovídala v rozhovoru pro Sport 2025.
Rychlobruslení a short track
Sáblíková a její „čas odklouzávání“. Myslela jsem si, že sport mi chybět nebude, ale…
18 minut
Martina Sáblíková o své poslední sezoně
„Je to hrozně těžké. Těžší, než jsem si představovala,“ prohlásila Sáblíková o poslední sezoně. „Myslela jsem si, že mi sport a rychlobruslení chybět nebude. Jak se ale blíží konec, ukazuje se, že mi to chybět bude. A je těžké nastupovat na start s tím, že mi těch dnů moc nezbývá,“ doplnila.
Během více než dvacetileté kariéry mezi elitou toho zažila mnoho. Na svém kontě má jednadvacet světových titulů, sedm olympijských medailí, z toho tři zlaté.
Začínají zářit jiní. „Byla jsem na to připravená. Prošla jsem si všemi fázemi. Když jsem v devatenácti začala porážet starší a nastavovala jsem laťku, jak rychle se pojede. Teď se zase dostávám do období, kdy já jsem tou starší a přicházejí ty mladší,“ popisovala osmatřicetiletá česká reprezentantka.
2 minuty
Stříbrná Sáblíková: Neskutečný závod. Úžasný, skvělý
Kdy se má odejít?
Okamžik, kdy přijde konec soutěžení, jednou nastane. Pro každého sportovce. U těch, kteří prožili veleúspěšnou kariéru, je ten okamžik obzvláště sledovaný a vyvstávají otazníky. Která chvíle je tou pravou?
„Bylo by fajn odejít v momentě, kdy ještě patřím do nejužší dvacítky bruslařek,“ načrtla si Sáblíková. A nutno dodat, že vzorů, které své odcházení protáhly, je několik. Ideálem dlouhověkosti v rychlobruslení je Claudia Pechsteinová, která závodila ještě po padesátce.
Takhle si to ovšem Sáblíková nepředstavovala, byť jinak to vidí její trenér Petr Novák. „Máme mezi sebou krásný vztah. Ale musím říct, že on ten odchod bere ještě hůř než já. Nechce si připustit, že už chci končit. Říká mi, že bych mohla závodit ještě čtyři nebo osm let. V tom se s ním rozcházím.“
Na oválech se s ní emotivně loučí fanoušci i rolbaři, nechybějí ani slzy. Je to zvláštní čas. Nostalgický. „Když se blíží konec, mám chvilky, kdy se chci vrátit do dob, co jsem prožila,“ uvedla s tím, že si čím dál častěji pouští své velké závody. „Člověku to dochází až zpětně. Je neskutečné, že se tolik věcí povedlo.“
V rychlobruslení jsem se našla. Je to činnost, která mi dává, i když trénuju a závodím, obrovskou porci energie. Na ledě jsem to já.
Co přijde?
Za dvě dekády se toho v jejím sportu změnilo hodně. A Sáblíková má možnost srovnávat. „Jsem ráda, že je vidět nějaká část stylu, kterým jsem jezdila já. To mě strašně těší, že tohle zůstane, až odejdu,“ podotkla.
A co pak? Bude pokračovat v Novákových trenérských stopách? „O tomhle přemýšlím často,“ potvrdila Sáblíková. „Je tam spousta otazníků, proč ano, proč ne. Pokud po mně bude chtít nějakou radu nebo pomoc, tak budu moc ráda a budu tady vždycky pro ten náš malý rychlobruslařský svět,“ dodala bez bližšího vysvětlení.
Nic ještě nechce potvrzovat. „Ráda bych řekla víc, ale v tuhle chvíli to udělat nemůžu. Nějakým způsobem u rychlobruslení zůstanu. Jak, to je ještě ve hvězdách.“
Cíle pro šesté Hry
Ještě stále si ovšem obouvá závodní brusle. Sáblíková načala olympijskou kariéru v roce 2006, pod pěti kruhy se představí pošesté. Je si vědoma svých limitů a olympiádu v Miláně vyhlíží s pokorou. „Byla bych ráda, kdybych tam odjela slušný závod, se kterým bych byla spokojená. Nemyslím si, že to mělo být na nějaký extra superspeciál výsledek.“
Priority vidí jinde. „Bude tam spousta známých a rodina, na to se těším.“
A pomyslnou štafetu přebírá dravé mládí a devatenáctiletý Metoděj Jílek. Vzhledem ke svým úspěchům bude patřit na delších tratích mezi největší kandidáty na medailové posty. „Má na to být vysoko. Nechci úplně říct, na jaké umístění pojede, abych to nezakřikla,“ usmála se sedminásobná olympijská medailistka. „Těším se na to, že si to užiju i jako fanoušek a podpora,“ uzavřela.