La grande finale. Nový Zéland a JAR se utkají o čtvrtý titul mistrů světa

Dvě ragbyové velmoci jižní polokoule ovládly poslední čtyři turnaje. Springboks triumfovali v roce 2007 a na minulém šampionátu v roce 2019 v Japonsku, Nový Zéland jako jediný tým historie získal Pohár Webba Ellise dvakrát za sebou – v letech v 2011 a 2015.

"Těžko by se dal napsat lepší scénář. Budou hrát dva velké týmy s různými styly. Jižní Afrika je skvělá ve svém stylu, my chceme být skvělí v tom našem," uvedl novozélandský kouč Ian Foster.

All Blacks museli v posledním vzájemném souboji, který se hrál dva týdny před startem MS v Londýně jako generálka na šampionát, skousnout nejtěžší porážku své historie.

Jihoafričané dokonale využili přesilovku po vyloučení Scotta Barretta v závěru prvního poločasu. Po přestávce obměnili takřka kompletní složení roje a oslabenému soupeři uštědřili výprask 35:7.

Nový Zéland poté v zahajovacím utkání podlehl domácí Francii a zaznamenal první prohru v základní skupině v historii šampionátů.

Zvládl však dalších pět zápasů včetně jednoho z vrcholů turnaje, čtvrtfinálového vítězství nad světovými jedničkami z Irska. V semifinále pak All Blacks deklasovali 44:6 Argentinu.

Rekordman v počtu utkání na mistrovství světa Sam Whitelock, který se může stát prvním hráčem, který zasáhne do třetího finále MS v kariéře, zůstane na rozdíl od semifinále na úkor Brodieho Retallicka na lavičce.

Novozélanďané mají vedle něj v sestavě další čtyři hráče z vítězného šampionátu v roce 2015. Mezi vícenásobné mistry světa se mohou zapsat také Retallick, Beauden Barrett, Aaron Smith a kapitán současného výběru Sam Cane.

Naopak na prvním turnaji zastupuje Will Jordan, jenž už ve Francii položil osm pětek. Pokud pětadvacetileté křídlo ve finále přidá další, stanoví nový rekord šampionátu.

Zároveň může Jordan vyrovnat zesnulou novozélandskou legendu Jonaha Lomua, jenž jako jediný hráč historie položil pětku v pěti duelech MS za sebou.

Zatímco Novozélanďané zvládli semifinále s Argentinou jednoznačně, Springboks zdolali Anglii až díky trestnému kopu Handrého Pollarda necelé tři minuty před koncem. O pouhý bod vyhráli obhájci titulu také čtvrtfinále proti domácí Francii.

"Novozélanďané byli dlouho nejlepší na světě, ale také my jsme úspěšná ragbyová země. V mých očích je tohle největší rivalita v ragbyové historii a považuju za štěstí a čest, že budu součástí takového zápasu. Nemyslím si, že ještě takové utkání někdy zažijeme," uvedl Siya Kolisi, jenž se stal před pěti lety prvním jihoafrickým kapitánem tmavé pleti.

V základní sestavě Jihoafričanů bude deset šampionů z roku 2019 poté, co Faf de Klerk a Handré Pollard nahradí na spojkách Cobuse Reinacha a Manie Libboka. Navíc polovina náhradníků v roce 2019 alespoň zasáhla do finálového utkání.

Springboks stejně jako v utkání s Irskem a ve zmíněné vítězné generálce budou mít na lavičce hned sedm rojníků a jediného útočníka, zkušeného univerzála Willieho le Rouxe.

Na hřišti nakonec nebude chybět ani mlynář Bongi Mbonambi, jenž byl po semifinále podezřelý z toho, že rasisticky urazil Angličana Toma Curryho. Mezinárodní federace ho ale vzhledem k tomu, že při vyšetřování neobjevila žádné důkazy, dodatečně netrestala.

Nový Zéland a JAR se utkaly ve finále dosud jen na třetím mistrovství světa v roce 1995. Jihoafrická republika šampionát nejen hostila, ale zároveň to byl první turnaj, jehož se Springboks mohli po konci apartheidu zúčastnit.

Šampionát měl představovat symbol spojení bílých a černých obyvatel rasově rozdělené země. Historický turnaj vyvrcholil tím, že po vítězství domácích převzal kapitán Francois Pienaar Pohár Webba Ellise z rukou jihoafrického prezidenta a dlouholetého bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely.