Věra Čáslavská: Nejcennější medaile pro mě je, že jsem zas zpátky
Praha - Přes čtyřicet let drží gymnastický rekord v počtu individuálních zlatých medailí, na dvou olympiádách v řadě získala zlato ve víceboji a během tohoto čtyřletého olympijského cyklu nebyla v královské disciplíně gymnastek ani jednou poražena. Jedenáctinásobná olympijská medailistka Věra Čáslavská byla nejen největší československou sportovní hvězdou šedesátých let, ale i jedním ze symbolů tichého protestu vůči okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Z desítek medailí, které Čáslavská za svou dlouhou gymnastickou kariéru nasbírala, si sama nejvíce cení právě čtyřech zlatých z olympiády v Mexiku v roce 1968. "Nejcennější medaile pro mě jsou ty z Mexika 1968, kde atmosféru ještě umocnila čerstvá okupace Československa. Moc jsem chtěla najen obhájit umístění z Her v Tokiu, ale přála jsem si zvítězit hlavně proto, aby opět zazněla československá hymna, a to se podařilo," bilancuje nejúspěšnější čeká olympionička.
Věra Čáslavská:
"Moje nejcennější medaile v životě je to, že se mi podařilo překonat jistou nepřízeň osudu a že ačkoliv už jsem sama měla pocit, že už mi nestojí za to žít a bojovat, tak se nakonec vše podařilo a vrátila jsem se mezi své kamarády olympioniky. Takže to, že jsem se vrátila z takové té dlouholeté nečinnosti, tak si myslím, že to je moje největší a nejcennější medaile, že jsem zase zpátky."
Srpnové události roku 1968 zastihly Věru Čáslavskou na předolympiském soustředění v Šumperku. "Okupace pro mne byl šok, ale i výzva. Říkala jsem si, že když se to podaří a my na tu olympiádu odjedeme, tak že udělám všechno proto, abych tam ty sovětské gymnastky jako reprezentantky okupační země porazila. Ale nebyla jsem v tom sama. V celé výpravě byla fantastická atmosféra, všichni moc chtěli vyhrát," vzpomíná Čáslavská.
