Mezi kulturistikou a dopingem je rovnítko, říká "enfant terrible" Grznár

Co vás vedlo k tomu uspořádat své vlastní závody v kulturistice a bikiny fitness?

Kulturistika v České republice je z mého pohledu na scestí. Svaz kulturistiky a fitness České republiky (SKFČR) do jisté míry dobré závodníky, a celkově ten sport jako takový, rozprášil a udupal. Prostě ho navedl špatným směrem. Samozřejmě jsou tu jiné federace, jako je NABBA a WFF ČR, které se to snaží táhnout lépe. Já sám jsem měl možnost srovnání na mistrovství republiky. V NABBA byly závody lepší, lépe organizované, bez korupce a politických záměrů. Grznár Cup byly závody pro neregistrované závodníky. Byli to úplní začátečníci, kteří šli na závody poprvé. Soutěž jsem kompletně celou zafinancoval a společně se svým realizačním týmem i zorganizoval. Co se týče pravidel, ta byla stejná jako v jiných federacích. Závodníci současně nepodléhali dopingovým kontrolám. Samozřejmě tam ale byla opatření týkající se dorostenců. Ti mají obecně zákaz užívání jakéhokoliv množství čehokoliv. Rozhodčí na Grznár Cupu tvořili velmi zkušení závodníci s velkou závodní historií, kteří by doping neomylně poznali.

Jste znám pro svou otevřenost vůči dopingu. Můžete říct, jak to s ním dnes v kulturistice vypadá?

Doping do sportu nepatří, do kulturistiky ano, protože to není vyloženě sport. Je to přechod mezi sportem, modelingem a byznysem. Tam prostě doping být musí. Mezi kulturistikou a dopingem je rovnítko. Podle mého názoru je strašná blbost, když kulturisti popírají užívání anabolik. Zvláště když jsou to profesionálové, kteří váží 120kg. Jsou to pokrytci. Je to směšné a hloupé. Nařizují jim to samozřejmě pravidla federace IFBB (Mezinárodní federace kulturistiky a fitness, pod kterou SKFČR spadá), což je také směšné. Ta je totiž financována z odboru tělovýchovy a školství, a tak musí podléhat dopingovým kontrolám. Takže, aby z toho ti lidé z IFBB měli prachy, musí podepisovat antidopingovou chartu, která vlastně zakazuje všem členům užívat veškerý doping s tím, že sypou úplně všichni. Všechno se to obchází. Lidi tam strašně lžou, protože jsou k tomu bohužel nuceni. V tom se jich musím zastat. Co se týče profesionálů, těch se tato problematika nedotýká, protože ti nemají dopingové kontroly. Takže jakmile se kulturista dostane k profíkům, je to v suchu.

Takže to je hlavní důvod vaší kritiky SKFČR?

Ano. Protože doping je všude, dokonce i v samotném SKFČR. Vždyť já sám jsem pod jeho hlavičkou soutěžil deset let a kontroly se mě netýkaly. Až když jsem se začal veřejně hlásit k dopingu a postavil se proti proudu, začal mi dělat zle. Přišel za mnou dokonce sám pan Chlumský, což je jeden z nejzákeřnějších lidí, kteří se kolem sportu pohybují. Člověk, který je letos poslední rok ve své funkci. Nebudu vysvětlovat proč. SKFČR se v poslední době hodně změnil k horšímu. Obrovským způsobem tam teď hrají roli peníze a politika. A to se týká i umístění závodníků na závodech. Takové ty poctivé závodníčky, kteří všude prohlašují, že nic neberou, Svaz miluje a snaží se je ochránit proti dopingovým kontrolám. Lidi, jako jsem já, kteří veřejně proti Svazu a jeho praktikám vystupují, obětuje a snaží se jich zbavit. Je to pochopitelné, ale neříkám, že správné.

Existuje ale i naturální kulturistika…

Kulturistiku nelze dělat bez dopingu. Kdo si to myslí, je blázen a pošetilec. Kulturisty k tomu dohnala společnost. Když se chce člověk kulturistikou živit, musí být vidět. Naturální kulturisti nejsou sledovaní, nejsou známí, nejsou nic. Protože lidé chtějí vidět senzaci a to právě vede k užívání dopingu. Jde o to vypadat jinak než ostatní. Kulturisti by měli vypadat jako nadlidi, protože na normálního svlečeného člověka se nikdo nepřijde podívat. Společnost chce vidět raritu, proto dohnala kulturistiku na tuhle úroveň. Závody v naturální kulturistice jsou velký podvod. Zneužívají toho, že tady se nedělají testy na růstový hormon a peptidy, což je vlastně taky doping. Ale na běžných testech, které se v kulturistice dělají, se nezjistí. Takže všichni ti závodníci jsou na růstovém hormonu a dalších peptidech. Je tam samozřejmě pár čistých, ale ti se neumístí. Sám jsem se byl podívat na mistrovství světa v naturální kulturistice v Karlových Varech a v hledišti byli tři lidi. Naturální kulturistika nikdy nikoho nezajímala a nezajímá. Naturální kulturistika není kulturistika. Je to špatný název pro úplně jiný sport.

Nepomohla by větší propagace naturální kulturistiky?

Investice do naturální kulturistiky by neměla cenu. Protože stejné podmínky pro všechny existují i teď – tj. všichni sypou. A teď už je to zase jen o tom, kdo na to má finance a je schopen si na to vydělat. Nebo také to, kdo má lepší genetiku. Znám kluky, kteří sypou strašným způsobem a v životě se nedostanou na moji úroveň, nebo naopak. Prostě pořád je to o té dřině, o dietách. Díky dopingu se vyrovnávají síly. Stejně tak, jako kdyby v tom doping nebyl. Pořád je to stejná úroveň a všichni mají stejné možnosti. Není to o znevýhodňování jiných - je to tak, že pokud jsi schopen vyhrávat, vyhráváš, nejsi schopen, nevyhráváš. Tak to je, bylo a bude. Pořád máme všichni stejné možnosti.

Byl doping v kulturistice od začátku? Nebo je to trend poslední doby?

Doping do tohoto sportu patří již od 60. let, vždycky tam patřil a patřit bude. Neodstraní ho ani dopingoví komisaři ani jiná vyšší moc. Zkrátka doping je s tím sportem spojený. Kdo to popírá, je blázen a pokrytec. Když už se člověk chce závoděním živit, podobně třeba jako já, musí si moc dobře rozmyslet, jestli doping bude užívat, nebo ne. Pakliže nebude, nestane se jím, pakliže bude, má na to genetiku a vydře to, tak se jím může stát. Spousta lidí si ale stále myslí, že si člověk prostě sežene tabletku, píchne injekci a za měsíc je z něj monstrum. Absolutně tomu tak není. Já se cvičení věnuji patnáct let a až po deseti letech jsem získal profikartu, a to i přesto, že jsem sypal jak blázen. Je to zkrátka pořád o dřině, vůli a ryzí kulturistice, a ne o dopingu. Ten je samozřejmě důležitý, ale trénink a sport jako takový je pořád mnohem důležitější. Není to o tom, že bychom byli pumpičky. V mém případě je to naopak - já jsem nejsilnější kulturista v České republice, možná na světě. Mé silové výkony jsou 330 kg na dřep, 300 kg mrtvý tah a přes 200 kg na bench. Přitom všechny tyto výkony padly při váze pod sto kilo, což nemůže předvést žádný klasický powerlifter. Při mém procentu tuku jsem světová rarita, takže je zde krásně vidět to, co jsem říkal - že to není jen o dopingu, ale o dřině. Tento příklad uvádím z toho důvodu, aby si lidé nemysleli, že když jsem nasypanej, že jsem dobrej. Ne, prostě mám odmakáno více než patnáct let, a proto jsem dobrej, ne proto, že bych sypal.

Žádná z těch federací nedá závodníkovi nic, všude je to stejné. Někdo si myslí, že SKFČR své závodníky podporuje a táhne je nahoru. Není to pravda. Naopak ty otevřené federace, kde dopingové kontroly nejsou, produkují úspěšnější závodníky - já sám jsem toho příkladem. Když jsem odešel z SKFČR do federace NABBA/WFF, tak jsem teprve začal být úspěšný a rozvíjet pořádný byznys. A to bylo v té mé kariéře zlomové.

Po tom, co jste dostal od SKFČR stopku, přešel jste do federace NABBA/WFF. Nelitujete toho?

Přechod ze Svazu do NABBA považuju jednoznačně za pozitivní. Odešel bych, i kdybych nedostal distanc. Stoprocentně je v NABBĚ všechno lepší. Je tam svoboda a normální lidi. Člověk si tam připadá jako osobnost. Závody jsou lepší, jsou zde větší možnosti. Až po přestupu do NABBY se mi začalo extrémně dařit. Bylo to pro mě zlomové a do dneška si vyčítám, že jsem tam nebyl dávno. Ale lepší pozdě než vůbec. Takže jsem spokojen. V IFBB by mě lákala jen jediná soutěž, kterou je Mr. Olympia profesionálů. Ale s podmínkami, které tam jsou, si myslím, že se mě to týkat nikdy nebude, protože na ně nikdy nepřistoupím. Takže si raději nesplním sen než si splnit sen za každou cenu, jako to dělají všichni v IFBB.