Hned na úvod hlásím, že nehodlám nic zlehčovat, ale ani přičerňovat. Ale i když to vypadá, že národ jen sedí doma, pracuje ze svých domácích officů, nosí roušky a dezinfikuje co se dá, není to tak úplně pravda.
Přesto, že se z nás rázem stali obránci proti viru Made in China, volíme čím dál lepší obranu. Převedeno do fotbalové terminologie, opuštíme klasický defenzivní styl – tedy bohapusté nakopávání balonů co nejdál od branky - a přecházíme v promyšlenou defenzivu, připravenou po zisku míče okamžitě přejít do ofenzivy.
Doporučené sezení doma se přes poposedávání postupně měnilo v pohyb, který se ani z nyní hojně vytěžovaných bytů nikdy úplně nevytratil.
A tak fotbalisti žonglovali s toaleťákem, kondiční běžec ve Francii uběhl maraton na balkoně, další se přidali na zahradě, dvojice dívek v Itálii trénovala tenisové údery přes ulici z teresy na terasu (i když netuším, jakou měly spotřebu míčků, potěšilo už jen to vidět).
Cyklisti na trenažérech šlapali v garážích, až z nich stříkal pot a někteří se ještě přes různé aplikace zapojovali přes počítače do závodů. Další posilovali, čím se dalo. Zkrátka a dobře touha po pohybu je tak veliká, že ji nezastaví ani koronavirus.
A to platí i v těch nejvíce poznamenaných oblastech světa, i tam se totiž lidé postupně otřepávají, a když jim to okolnosti a tamní vlády dovolí, zvolna se rozesportovávají. Z pobytu doma vyrážejí odpočinutí do přírody šťastní, že v ní mohou sundat roušky a běhat a jezdit a chodit a být.
I naše vláda reagovala z mého pohledu až překvapivě kreativně a i uprostřed největší paniky v době nejpřísnějších zákazů povolila pobyt v parcích a přírodě.
Někteří tak chodili vyběhat, vycvičit a vyjezdit i informace o překotných a nekoordinovaných záchranářských nákupech předražených ochranných pomůcek, při nichž levá ministerská ruka netušila, co koná ta pravá. Ale co je v téhle době, kdy se za obzorem po koronaviru rýsují vrcholky Krušných ekonomických hor, nějaká ta milarda sem nebo tam. Hlavně čisté hlavně...
Proto se vraťmě k tématu, neboť, jak známo: ve zdravém těle je zdravému duchu nejlépe. A mám pocit, že národ se rozhýbal možná víc než před virem. V Česku to dokonce vypadá, že zmutoval a stal se z něho cyklovirus.
Přítel, který má několik cyklistických obchodů, se mi svěřil, že to, co se děje nyní, ještě nezažil.
"Měl jsem tisíc kol na skladě, a teď marně sháním další, nikde nejsou. Prodávám padesát kol denně. Mizí i kola za sto padesát – sto osmdesát tisíc, kupují je lidi, které jsem v obchodě nikdy neviděl," konstatoval s tím, že ti, kteří se jindy zřejmě v tuhle dobu chystají na dovolenou u moře, se nejspíš rozhodli zkust něco jiného. Co dodat – snad jen, ať nám to vydrží.
P.S. Ale nezapomeňte na roušky, rozestupy a vůbec: rozum do hrsti.