S tou zlatou už nebudeš mít celý život klid, smál se Kostelecký. Nějak si to zařídím, hlásil Lipták
"Kopni do mě, jestli se mi to nezdá," říkal Jiří Lipták, sedící na zemi, před sebou ležícímu Davidu Kosteleckému. Uběhlo jen pár minut od jejich rozstřelu ve finále trapu na olympijských hrách v Tokiu, ve kterém Lipták v souboji kamarádů Kosteleckého porazil a Česko mohlo slavit zlato a stříbro. Po úspěšných hrách vezmou společně děti pod stan.
Liptáka s Kosteleckým může české sportovní střelbě závidět celý svět. "Všichni nám to říkají," uvedl reprezentační trenér Petr Hrdlička, kterého předtím Lipták s Kosteleckým nosili na ramenou a kouč ukazoval tři prsty. Všichni tři jsou olympijskými šampiony: Hrdlička z Barcelony 1992, Kostelecký z Pekingu 2008 a Lipták čerstvě z Tokia.
Lipták vyhrál na střelnici Asaka kvalifikaci a Kostelecký se do šestičlenného finále dostal ze čtvrtého místa. Ve finále se zprvu Liptákovi nedařilo, zato Kostelecký se postupně vyhoupl do čela. "Viděl jsem, že jede perfektně, že střílí dobře. Takže jsem věřil, že minimálně jedna placka bude, což je pro český sport, pro Českou republiku výborné," řekl Lipták.
Naopak Kostelecký se soustředil na sebe. "Jsem stará škola a nedívám se. Nechtěl jsem to vidět a mít to zbytečně v hlavě. Vsadil jsem všechno na jednu kartu, střílel jsem rychle, že dám buď padesát a budeme slavit, nebo pojedu domů."
Soupeři ale začali kazit, Lipták se rozjel a po 40 ranách bylo jasno, že si to rozdají mezi sebou o zlato. Když se míjeli na střelnici, tak si klepli pěstmi. Kostelecký vedl o dvě rány, ale chyboval a po 50 ranách měli oba stejně. Došli si pro nové patrony a objali se. "Asi jsme si popřáli hodně štěstí. Nebo zaber vole. Něco kamarádského," lovil Lipták v paměti.
V rozstřelu rozhodla až sedmá rána, kterou Kostelecký minul. Znovu se objali a spontánně se sesunuli k zemi, Lipták seděl, Kostelecký ležel. A Lipták nemohl úspěchu uvěřit. "Říkal jsem, že bude stoprocentně ve finále a medaili udělá. Pro mě to překvapení nebylo," věřil zkušenější Kostelecký v Liptákův úspěch.
Na stupních vítězů si podle covidového protokolu vzal každý medaili a sám si ji pověsil na krk. Při hymně si oba dali ruku na srdce. Poté si chtěli stoupnout a vyfotit vedle sebe. "Ale říkali, že nemůžeme," litoval Kostelecký. "Přitom jsme očkovaní, trávíme spolu šest dnů v týdnu, a nemůžeme k sobě," doplnil Lipták.
Kostelecký může radit Liptákovi, jak naložit s pocitem olympijského vítěze. "Jo, už mě varoval, že teď nebudu mít klid," řekl Lipták. "To už nebudeš mít celej život!" smál se Kostelecký. "Já si to nějak zařídím," dodal Lipták.
Společný úspěch obou střelců umocňuje jejich vztah. Každý sice střílí sám za sebe, v soutěži bojují proti sobě, ale jinak jsou sousedi, kamarádi, kteří pojedou s dětmi pod stan, tréninkoví partneři.
"Bydlíme dva kilometry od sebe, já jsem z Rajhradic, David z Holasic, tak to je neuvěřitelné," kroutil hlavou Lipták. "Tohle by mě nenapadlo ani v tom nejodvážnějším snu. Nicméně byl to náš takový sen, stát vedle sebe na stupních vítězů na velkém závodě typu Světového poháru, Evropě, mistrovství světa. Ale že to bude na olympiádě? A tak blízko sebe? Tak to je teda pecka."
Mají podobně staré děti, Lipták syna a dceru, Kostelecký tři syny. "Vidíme se vlastně furt," uvedl Lipták. "Teď se asi chvilku neuvidíme, ne?" nadhodil Kostelecký, ale věděl, že mají společné plány. "Až se vrátíme, tak vezmeme děcka na střelnici a přespíme pod stanem. Zavřeme za sebou závoru," prozradil Lipták.
Až se vrátí, začnou spolu zase trénovat. Otázkou ale je, jestli se ještě sejdou za tři roky na dalších olympijských hrách v Paříži. "Myslím, že budu komentovat Jirkovo finále v Praze v televizi," uvedl šestačtyřicetiletý Kostelecký, ale nechtěl dělat unáhlená rozhodnutí. Vše teprve zváží.
