Dneska by mi nepomohlo nic, přiznala Špotáková. Přešlap mrzel Ogrodníkovou
České oštěpařky budou ve finále olympijských her chybět. Barbora Špotáková i Nikola Ogrodníková se mezi nejlepší dvanáctku nedostaly a po kvalifikaci přemýšlely o důvodech. Špotáková přiznala, že už od rána cítila, že to není její den. Jediný potenciálně postupový hod předvedla úřadující vicemistryně Evropy Ogrodníková, ale přešlápla.
Špotákové neseděly vysoké teploty, i když se na ně nechtěla vymlouvat. Potřebnou jiskru nenašla. Nepomohlo, ani když se před posledním pokusem snažila roztleskat hlouček členů české olympijské výpravy. "To bylo takové... ne zoufalství, ale člověk se s tím snaží něco udělat. Ale mně by fakt asi dneska nepomohlo nic. Omlouvám se těm, kteří vstávali a kteří věřili. To jediné je mi moc líto. Že mám hodně fanoušků a lidí, kteří mi věřili, a dneska se to nepovedlo. Je to smutné, ale jsou opravdu horší věci v životě," konstatovala.
Od rána ale tušila, že to tentokrát nebude dobré. Nepomohlo jí ani vyprávění, jak to v Tokiu vypadalo v roce 1991 na světovém šampionátu. "Včera mě potkal (předseda svazu) Libor Varhaník a říkal, že tu byl v roce 1991 na mistrovství světa. Já říkám: 'A jak tady vlastně dopadl Železňák (Jan Železný)?' A on: 'Vypadl v kvalifikaci.' Tak to nechcete zrovna den před kvaldou slyšet," podotkla Špotáková s hořkým úsměvem.
Když po rovněž nepostupovém třetím pokusu čekala v sektoru na závěr soutěže, myšlenky na konec kariéry ji nenapadaly. "Nikdy jsem nekončila špatným hodem, vždycky na tréninku házím do té doby, než se mi povede hezký hod. Takhle s hlavou dolů končit nechci," prohlásila. A chce pokračovat i proto, aby se dočkala návratu předcovidových časů.
Chybějí jí fanoušci. "Loučit se takhle, před prázdným stadionem, v takhle špatném dni..., to nechci, to bych nerada. To by bylo smutný a já mám ráda happy endy, a ne smutné konce," uvedla. Opakovaně hovořila o tom, že olympiáda v Tokiu je její poslední. Dnes už tak razantní v tomto přesvědčení nebyla. "Kdo ví. Byla tady šestačtyřicetiletá gymnastka, mimochodem velmi sympatická. Takže všechno je možné. Když bude světová situace třeba jiná, bude nějaká šance na zlepšení...," uvažovala.
Papírové předpoklady nenaplnila Ogrodníková, která nenavázala na nadějný první pokus. "Tam jsem byla nachystaná dobře, akorát jak ten povrch je rychlý, tak jsem byla hodně blízko u čáry, a abych doprovodila ten hod, tak jsem udělala milimetrový přešlápek, což mě strašně mrzí. Vím, že tohle by byl hod, který by mě určitě kvalifikoval do finále," litovala.
Pak posunula rozběh o dvě stopy dál. "Trvá, než se s tím nějak sžijete, ale snažila jsem se do toho druhého jít. Ve třetím mi úplně zvadly nohy. To byla jen rána bez nohou a nikam," popsala následné nezdary. Nejdelší měřený pokus byl dlouhý jen 60,03 metru.
Kvůli brzkému začátku kvalifikace musela vstávat v 5:40. "Už na mě padla taková únava. Ale je otázka, jestli to spíš nebyla psychická stránka, že člověk ví, že má poslední ránu. Fakt jsem se snažila, ale ty nohy prostě vůbec nejely," doplnila.
