Skoky na lyžích – davy diváků poprvé poženou i ženy
Skoky na lyžích a zimní olympijské hry. Pojmy, které neodmyslitelně patří k sobě. Poprvé létající odvážlivci bojovali o medaile již na prvních Hrách v Chamonix. Jeden z nejatraktivnějších sportů, který tradičně láká davy fanoušků, od té dobu prošel velkým vývojem a jeho olympijská podoba též. O tom se mohou přesvědčit i fanoušci v Soči, kde jsou poprvé využita nová pravidla a premiérový boj o medaile čeká také ženy.
Historie skoků na lyžích sahá až do počátku 19. století, přesněji do roku 1809, a není příliš velkým překvapením, že tato disciplína pochází z Norska, kde vznikla velká část zimních sportů. Prvním odvážlivcem byl vojenský důstojník Olaf Ryer, jenž údajně před svými kolegy dolétl na značku 9,5 metru. Premiérové závody se uskutečnily až téměř o 50 let později, v roce 1862, v norském Trysilu. Skokani v té době již létali do větších vzdáleností a poprvé se objevilo i známkování rozhodčích, kteří hodnotili eleganci a preciznost.
Výbava prvních skokanů s těmi nynějšími však byla nesrovnatelná. Odvážlivci neměli žádnou speciální kombinézu či helmu. Stačila jim obyčejná větrovka a čepice. Obrovskou změnou za více než dvě stě let své existence prošel i způsob skákání. Dříve měli skokané v nájezdu i letové fázi ruce před sebou, což se změnilo v druhé polovině dvacátého století. Obrovské obměny se dočkala i technika skoku, kdy na konci devadesátých let byl vytlačen paralelní styl, který nahradil tzv. V-styl. Ten byl mnohem bezpečnější, elegantnější a umožňoval skokanům létat do větších vzdáleností. U jeho počátku byl i český reprezentant Jiří Malec.
Skoky v Soči čeká velká premiéra
Součástí zimních olympijských her jsou skoky již od roku 1924, kdy se konaly oficiálně první Hry ve francouzském Chamonix. První zlato si na krk pověsil Nor Jacob Tullin Thams. Na Hrách tato disciplína patří k nejsledovanějším a nejatraktivnějším, což se ukázalo například v roce 1952 v Oslu. V areálu Holmenkollen, Mekce lyžování, boj o medaile sledovalo 143 000 fanoušků.
Olympijská soutěž, podobně jako skoky samotné, se během let vyvinula. Až do roku 1960 bojovali skokané pouze o jednu sadu medailí. Od olympiády v Innsbrucku 1964 se začaly konat skokanské závody dva, na velkém můstku (tehdy K90) a středním můstku (K70). Během Her v Albertville došlo k další změně, kdy kritické body byly posunuty na K120, resp. K90. V Calgary 1988 byl do programu zařazen i podnik týmů na velkém můstku.
Nejúspěšnějším skokanem olympijské historie je švýcarský "Harry Potter" Simon Ammann, který vyhrál v roce 2002 a 2010 jak na středním, tak i na velkém můstku. Hned třikrát přitom na druhé místo odsunul polského fenoména Adama Malysze. Pod pěti kruhy se tradičně dařilo i českým skokanům. Jediným českým vítězem se stal v Grenoblu 1968 na středním můstku Jiří Raška, který na stejných Hrách získal i stříbro na můstku velkém. Na druhém místě skončil v roce 1988 i Pavel Ploc, jenž přidal také bronz. Ten získali i další Češi, Rudolf Burkert, Jiří Malec a tým ve složení Tomáš Goder, František Jež, Jiří Parma a Jaroslav Sakala.
Skoky na lyžích:
Individuální soutěž skokanů na lyžích se skládá ze dvou kol. Z toho prvního postoupí třicítka nejlepších, kteří mají na svém kontě nejvyšší počet bodů. O jejich pořadí rozhoduje jak délka jejich skoku, tak i součet známek od rozhodčích za styl. Nově se k nim přičítají či odečítají větrné náhrady a bodový zisk ovlivňuje i nájezdové okno, z kterého se závodníci spouští z věže. V týmové soutěži se sčítají body čtyř skokanů, z nichž každý skáče dvakrát.
V Soči tento sport čeká jedna velká premiéra. O cenné kovy si to poprvé v historii rozdají i ženy, které se představí na středním můstku. O zařazení ženských skoků se spekulovalo již na předchozí olympiádě ve Vancouveru, ale nakonec to vyšlo až v Rusku.
Poprvé v olympijské soutěži budou využita i pravidla, která platí ve světovém poháru od sezony 2011/12. Skokani budou kromě bodů za délku skoku a styl získávat či ztrácet body za sílu a směr větru. Současně bude fungovat i tzv. gate-faktor, tedy bodová korekce podle nájezdového okna, z kterého se skokan z věže spustí. Tato opatření slouží k tomu, aby nenastaly situace z dřívějška, kdy rozběhlé kolo muselo být na delší čas přerušeno, či dokonce zrušeno kvůli rozlišným podmínkám.
Češi mají ambice především v týmové soutěži, Janda se loučí
V pozici obhájce obou zlatých medailí do závodů vstupuje již zmiňovaný Švýcar Simon Ammann a jedním z adeptů na nejcennější kov bude i letos. Mezi favority patří Rakušané: Gregor Schlierenzauer, jenž si z Vancouveru odvezl dva bronzy, vítěz Turné čtyř můstků Thomas Diethart a Thomas Morgenstern. Velké ambice má i vedoucí muž světového poháru Slovinec Peter Prevc, Polák Kamil Stoch, ale i mnozí další. V týmech bude o zlatý "hattrick" usilovat reprezantace Rakouska, která vyhrála jak v Turíně, tak ve Vancouveru.
Čeští skokani mezi adepty na medailové pozice nepatří. Ani jednomu z nominované pětice se v letošní sezoně příliš nedaří. Nejlépe umístěným v žebříčku světového poháru je Jan Matura. Zkušený čtyřiatřicetiletý skokan pojede již na svoje čtvrté Hry, když se pod pěti kruhy představil v letech 1998, 2002 a 2006.
Počtvrté a zároveň naposledy se olympiády zúčastní i Jakub Janda, který po sezoně končí kariéru. Celkový vítěz světového poháru a Turné čtyř můstků z roku 2006 se na hrách představil v letech 2002, 2006 a 2010. Druhou účast na největší sportovní akci světa si připíší i Antonín Hájek, jenž ve Vancouveru skončil na velkém můstku sedmý, a Lukáš Hlava. Premiéra čeká Romana Koudelku.
