Rychlobruslení – tradiční sport Her s velkými příběhy
9. a 19. února mohou být dny, kdy Martina Sáblíková obhájí zlaté medaile z Vancouveru a vstoupí nesmazatelně do historie nejúspěšnějších rychlobruslařek. Paradoxně reprezentuje zemi, která nemá jediný krytý rychlobruslařský ovál s umělým ledem. V olympijské Adler aréně je svěřenkyně Petra Nováka držitelkou rekordu dráhy na 5 000 metrů. Zlato obhajuje také na kratší, tříkilometrové trati. K tomu ještě bronz na patnáctistovce.
Rychlobruslení je se zimní olympiádou spjato už od prvních Her 1924 v Chamonix, i když se až do roku 1960 jednalo výhradně o mužské závody. Nejvíce medailí posbírali v celé historii Nizozemci, ale jinak sportu kralují hlavně Američané. Česku patří v historické tabulce třináctá pozice, za dvěma zlatými a jednou bronzovou stojí jediná sportovkyně – kdo jiný než Sáblíková.
Bruslařská historie je stará tisíce let. Severské národy si připevňovaly na obuv kusy paroží či kostí, aby se mohly snáze pohybovat po zamrzlých vodních plochách. Od 16. století se bruslení stává kromě přepravy i zábavou. Nebruslilo se pouze v severských státech nebo Holandsku. Bavil se jím například norský král Eystein Magnusson. V roce 1592 nahradil skotský kovář kostěné nože kovovými a otevřel cestu k moderním bruslím. První rychlobruslařské závody uspořádala v roce 1764 Národní bruslařská asociace v Anglii. V roce 1892 vznikla Mezinárodní bruslařská unie (ISU), vůbec první mezinárodní unie zimních sportů.
Poprvé se českoslovenští rychlobruslaři zúčastnili olympiády v roce 1936 v Garmischi, Oldřich Hanč a Jaromír Turnovský tehdy skončili ve všech svých závodech ve čtvrté desítce. Na olympiádě v roce 1948 startoval Vladimír Kolář, jenž spolu s Jaroslavem Doubkem a Bohumilem Jaurisem závodil i na Hrách v roce 1956. Nejlepším výsledkem této éry bylo Kolářovo 13. místo na trati 5 000 m.
Rychlobruslení se koná na oválných ledových drahách, jež většinou bývají kryté a uměle chlazené, dlouhých 400 metrů s poloměrem zatáčky 25 metrů. Nože na bruslích jsou v této disciplíně upevněny pouze pod špičkou, patu mají volnou. Bruslí se na čas po dvojicích v oddělených dráhách, po každém kole si je závodníci vystřídají. Zatím poslední změnou v programu olympijského rychlobruslení bylo přidání stíhacího závodu družstev v Turíně 2006.
Legendou sportu je Američan Eric Heiden. V Lake Placid 1980 dominoval sprinterským i vytrvaleckým tratím. Zlato vybojoval ve všech pěti disciplínách 500 m, 1 000 m, 1 500 m, 5 000 m a 10 000 m, což se nikdy žádnému jinému rychlobruslaři v historii nepodařilo. Další rodák z Winsconsinu Daniel "Dan" Jansen dlouho platil za smolaře, kterému není na olympiádě přáno. V Calgary 1988 upadl jako velký favorit na zlato na pětistovce i kilometru, o čtyři roky později v Albertville skončil čtvrtý na 500 metrů. Dočkal se až v úplně posledním závodě kariéry. Na Hrách v Lillehammeru zvítězil v novém světovém rekordu.
V Soči se kromě Sáblíkové představí jednadvacetiletá Karolína Erbanová, která se chce ukázat především na kilometru a patnáctistovce. Šanci má i na sprinterské pětistovce.
V short tracku je ve hře Kateřina Novotná, která v devětadvaceti zažije čtvrté Hry. Tentokrát Novotná vynechá závod na 500 metrů a soustředí se jen na tratě na 1 000 a 1 500 metrů. Jediným mužem bude Vojtěch Loudín, který se představí na patnáctistovce. Aby se kvalifikoval do Soči, začal více trénovat, dokonce odešel ze zaměstnání a soustředil se na jeden cíl, kterého nakonec dosáhl.