Němci o necelé tři body předčili Rakušany, Češi skončili sedmí

První kolo

Do závodu vstoupili dobře Finové s Ansim Koivurantou, který letěl na značku 129,5 metru a poslal své kolegy do průběžného vedení. Hned za ním skákal Jakub Janda a nezačal špatně – bylo z toho 131 metrů a vedení o tři body před Finy. Poté se však ukázalo, kde jsou praví favorité: jak Nor Anders Bardal (137,5m), tak Rakušan Michael Hayböck (134 m) šli dopředu. Češi se po Jandově skoku usadili na slušném šestém místě, vedli Norové zásluhou výtečného představení Bardala – o deset bodů před druhými Japonci a čtrnáct před Čechy.

Svůj první skok zvládl velmi solidně Antonín Hájek (128 m), kterému foukal zadní vítr, za což se mu připisovaly tři body. O kvalitě Hájkova skoku pak svědčil i následující pokus Anderse Fannemela, který v lepších podmínkách předvedl skok jen o metr a půl delší a bodově na Čechy prakticky nic nepřidal. Excelentní skok v nepříznivých podmínkách předvedl Němec Marinus Kraus (136,5 m) a poslal své kolegy na druhé místo s mankem 2 bodů na Nory. Třetí byli po dobrém skoku Thomase Morgensterna Rakušané, pátí Češi pak ztráceli na čtvrté Japonce pouhý bod.

Závodníkům v třetí sérii začalo foukat do zad, což první pocítil Dimitrij Vassiljev (123,5 m) – skočil o více než dvacet metrů méně než v individuálním závodě a Rusové se tak mohli začít strachovat o postup do druhého kola, kam postupovalo osm nejlepších kvartet. Roman Koudelka měl taktéž hrůzné podmínky (14 přičítaných bodů a 122,5 metru): po doskoku jen zakroutil hlavou nad rozhodnutím jury pustit ho vůbec z můstku. Nejslabší z norských skokanů Anders Jacobsen tuto svou pozici potvrdil skokem ani ne za 120 metrů, čehož využili Japonci (Daiki Ito zvládl 130,5 metru), Němci (133 metrů Andrease Wellingera) i Rakušané (136 metrů Thomase Dietharta). Po třetích skocích tak vedla rakouská čtyřka před Němci a Japonci, Češi drželi páté místo.

Za Čechy zakončoval první kolo Jan Matura, a to nepříliš povedeně (122,5 m). Matura v Soči nemá nejpřesvědčivější formu a Češi po jeho skoku bodově, i pozičně (vpřed šli Poláci i Slovinci) ztratili. Skok znovu nevyšel Norům (Rune Velta jen rovných 125 m), Noriaki Kasai naopak pomohl Japoncům (134 m). Boj o vedení po prvním kole zuřil mezi Německem a Rakouskem – nakonec rozhodl delší skok Severina Freunda než ten Gregora Schlierenzauera. Vedli Němci, za nimi byli seřazeni Rakušané a Japonci. Češi po Maturově nepovedeném skoku spadli na sedmé místo, osmí a poslední z postupujících byli po Ahonenově jistícím skoku Finové.

Druhé kolo

Jakub Janda nepředvedl takový skok jako v prvním kole, tentokrát doskočil jen na 127,5 metru, méně však skákali i ostatní – Bardal si oproti svému prvnímu pokusu pohoršil o čtyři metry. I tak však Čechům začínal už takřka definitivně zbývat jen duel o sedmé místo s Finy. Před Nory šli znovu Japonci, avšak souboj o vítězství probíhal jinde – mezi Německem (Wank – 128 m) a Rakouskem (Hayböck – 130 m). Nakonec se do vedení dostali druzí jmenovaní, rozdíl mezi oběma reprezentacemi však činil pouhé dva body. V závěsu skrytí Japonci pak byli další čtyři body zpátky.

Znovu příjemně překvapil Antonín Hájek se 131 metry a ukázal se být nejsilnějším českým skokanem závodu družstev. Tím Češi odrazili tlak Finů a mohli už v poklidu pošilhávat po vyšších příčkách. Před nimi se proplétali bodově Noři, Poláci i Slovinci už zřejmě bez medailových ambicí. Němce znovu nezklamal Marinus Kraus (134,5 m), vzápětí však Thomas Morgenstern dopadl na značku jen o metr kratší a Rakušané vedení udrželi – o pouhé tři desetiny bodu.

Stylový skok se povedl Romanu Koudelkovi (130,5 m) a dal Čechům ještě naději na předstižení šestých Slovinců, za které však Jernej Damjan zvládl totožně dlouhý skok a k výraznému přeskupení bodů tak nedošlo. Poláci dostihli na čtvrtém místě Nory a oba týmy měly na desetinu stejný počet bodů. Němci kvitovali superskok Andrease Wellingera (134,5 m), čímž hodil rukavici Thomasu Diethartovi – ten skočil o dva metry méně a Rakušané klesli na stříbrnou pozici. Před poslední sérií ztráceli na Němce 3,4 bodu. Vše měli rozhodnout Freund a Schlierenzauer.

Možná svým posledním olympijským skokem se nejprve rozloučil Janne Ahonen (132 m), poté už Jan Matura trochu napravil dojem po prvním kole - 127,5 metru však stejně bylo za, minimálně předolympijským, očekáváním. Český bodový zisk po osmi skokanských pokusech činil 967,8 a znamenal celkové sedmé místo, neboť Peter Prevc vzápětí po Maturovi skočil 136 metrů - Slovinci porazili českou čtveřici takřka o třicet bodů a nakonec jim vše stačilo i na páté místo, když až za nimi skončili Noři. Čtvrtí pak po Stochově skoku na jistotu byli Poláci.

Za Japonce zakončil skokem 134 metru Noriaki Kasai, který si ze Soči po stříbru z individuálního závodu odveze i bronz ze závodu družstev. Pak se z nájezdu spustil Gregor Schlierenzauer a skokem 132 metru dlouhým vystavil posledního skokana na můstku Severina Freunda tlaku. Freund skočil o metr méně, avšak Němcům to stačilo - své hlavní konkurenty porazili zhruba o tři body a slaví zlato. "Nahoře jsem nevěděl, jaký je mezi námi rozdíl a jen jsem se soustředil na svůj skok. Cítil jsem nervozitu, ale máme za sebou perfektní den. Máme ideálně vybalancovaný tým a věděli jsme, že můžeme vyhrát. Je to doma!" řekl Freund.

V Soči skákali Češi vyrovnaně a v koutku duše tajně mysleli na medaili. "Uvědomoval si to každý z nás. Neskákali jsme vůbec špatně, neříkám, že jsme mysleli na medaili, ale každý z nás to v sobě trochu měl," řekl Koudelka. "Chybí jeden člověk, který by skákal v absolutní top formě mezi nejlepšími, toho bohužel momentálně nemáme. Proto takhle," komentoval sedmé místo Hájek.

Němci ovládli skokanskou soutěž družstev potřetí v historii, zlato předtím brali v Salt Lake City 2002 a Lillehammeru 1994. Skončila tak 11 let trvající vítězná šňůra Rakouska na velkých soutěžích - Rakousko vyhrálo olympijské hry ve Vancouveru i v Turíně 2006, na mistrovství světa vyhrálo všechny tři závody na středním můstku a pětkrát po sobě na velkém.