Bobování - první ZOH bez největší legendy

Za celou svou historii se bobování v mnohém proměnilo, ať už v podobě bobů, tak závodních toboganů. Jedno je však pro sportovní bobování neměnné. Posádka má svého řidiče, který je její ústřední postavou, a kromě případných dalších členů také brzdaře, jehož role je však o něco méně důležitá. V areálu Sanki v Soči se bude jezdit ve třech disciplínách: mužském dvojbobu a čtyřbobu a ženském dvojbobu.

Český vklad do této olympijské disciplíny byl historicky spíš marginální, a to přesto, že v Československu i před druhou světovou válkou bylo hned několik bobových drah. Nacházely se však na území Sudet, a tak se sportu věnovali převážně němečtí Čechoslováci.

Po roce 1948 pak jakýkoliv rozmach bobování potlačila komunistická strana, která toto sportovní odvětví vnímala jako buržoazní zábavu. Bobisté od státu nedostávali žádné dotace či mediální prostor, a důsledkem toho se bobování v československém prostředí stalo výhradně doménou nadšenců. Jednoznačně nejvýraznějšími z nich byli Jiří Paulát s Václavem Sůvou, kteří si na olympiádě v Innsbrucku v roce 1976 dojeli pro 17. místo.

Tři české generace

S nedostatkem patřičné infrastruktury a zázemí se čeští bobisté potýkají i po revoluci. I proto je obdivuhodné, že se od roku 1989 účastnila každých olympijských her vždy alespoň jedna česká bobová posádka. Nejlepšího umístění na ZOH se českým bobistům podařilo vybojovat v roce 1994 v Lillehammeru, kde dvojbob ve složení Jiří Džmura – Pavel Polomský dosáhl sedmého místa.

Na úspěchy navázala pomyslná druhá generace porevolučních bobistů v čele s pilotem Ivem Danilevičem. Rodák z Jablonce nad Nisou pro český bobismus vybojoval historický titul mistra Evropy v roce 2007 a účastnil se celkem tří olympijských her. Po Danilevičových posledních Hrách ve Vancouveru nyní kormidlo přebírá pilot Jan Vrba, jehož čtyřbob je zároveň jediným českým zástupcem v Soči.

Anticipace nad reakcí

I v zahraničí dnes sotva najdeme mnoho bobistů, kteří se touto sportovní disciplínou uživí na profesionální úrovni. Příběh atletky Loly Jonesové pak napovídá, že prakticky i začátečníci mohou dosahovat výjimečných výsledků. Jonesová, americká překážkářka, se v roce 2012 vrhla na bobovou dráhu jako brzdařka a hned při své první účasti na světovém poháru vybojovala druhé místo. O účast na zimních olympijských hrách v Turíně se pokusil i legendární hokejista Chris Chelios.

Bobování ovšem není nikterak jednoduchý sport. To je ostatně patrné již na první pohled na záběry závodníků, kteří se drahou proplétají v obrovských rychlostech. "Mnoho lidí si myslí, že jde o to, co nejlépe reagovat, ale ve skutečnosti je v bobování nejdůležitější předvídavost," říká olympijský vítěz z Vancouveru Steven Holcomb. "Znám tratě opravdu dobře, vím, co mě kde čeká. Trvá to ale roky, než se v dráze naučíte orientovat natolik, že v ní dokážete jet opravdu rychle," dodává.

Američan Holcomb je jedním z hlavních favoritů na olympijské zlato i v Soči, a to jak v dvojbobu, tak ve čtyřbobu, společně s ruským veteránem Alexandrem Zubkovem. Velkou naději drží také ve čtyřbobu Němec Maximilian Arndt, a v dvojbobu Švýcar Beat Hefti. V soutěži žen zlato obhajuje Kanaďanka Kaillie Humphriesová, která ovládla celkové pořadí světového poháru, ovšem o pouhý bod před Američankou Elanou Meyersovou. I v ženské části se tedy očekává těsný souboj, který dost možná i po čtyřech jízdách rozhodnou pouhé tisíciny vteřiny.

Tyto hry jsou každopádně prvními po konci kariéry nejlepšího bobisty všech dob, jímž je Němec André Lange, který od roku 2002 nastřádal čtyři zlaté medaile a jednu stříbrnou. I pokud Holcomb i Humphriesová obhájí, stále budou mít ještě daleko k tomu, aby legendárního Němce dohnali.