Biatlon – nevypočitatelnost je atraktivní
Fyzické úsilí, koncentrace a přesnost. Sport, ve kterém se jen těžko dělají přesné prognózy. Rozhoduje čas na dlouhých kilometrech i setiny milimetru u drobných terčů. Z favorita se může s rychlostí střely vyšlé ze zbraně stát poražený. Během posledních dvaceti let prožil biatlon nebývalý progres. Sport si získal i díky dokonalému televiznímu zpracování srdce mnoha fanoušků a dnes válcuje co do sledovanosti ostatní zimní sporty.
Prapočátky biatlonu můžeme hledat v lovectví a vojenství, které schopnosti vytrvalosti, koncentrace a přesnosti spojovalo a spojuje. Moderní podstata soutěže se začala rýsovat na sklonku 18. století. První závod zorganizovali v Norsku roku 1767 tamější strážci hranice se Švédskem.
Běh vojenských hlídek se představil hned na prvních zimních olympijských hrách v Chamonix v roce 1924. Zajímavé je, že podle některých pramenů byl řádnou součástí her, podle jiných však jen ukázkovým sportem. Co víme určitě, že Češi byli tehdy na čtvrtém místě. O čtyři roky později i v letech 1936 a 1948, kdy byl zařazen jako ukázková disciplína. Roku 1955 byla sepsána pravidla, v nichž se také poprvé objevuje pojem biatlon. O rok později si novou disciplínu vzala pod svá křídla Mezinárodní unie moderního pětiboje.
Za oficiální vznik biatlonu je považován rok 1958, kdy se v rakouském Saalfeldenu uskutečnilo první mistrovství světa. Rázný nástup byl stvrzen už o čtyři roky později, kdy se biatlon ve Squaw Valley prosadil do rodiny olympijských sportů. Prvním oficiálním olympijským vítězem se stal Švéd Klas Lestander.
Pravidla prošla bouřlivým vývojem
Až do roku 1964 byl na programu světového šampionátu závod mužů na 20 km, střílelo se z velkorážních pušek na čtyřech střelnicích, vleže na 250 m na papírové terče o průměru 250 cm, 200 m (25 cm), 150 m (20 cm) a ve stoje na 100 m (30 cm). Každý nepřesný výstřel z celkového počtu 20 ran byl penalizován dvěma minutami.
Biatlon má za sebou vcelku bouřlivý vývoj – změnil se styl běhu, zmenšovaly se terče, palebné vzdálenosti, ráže zbraní. Prvním výrazným mezníkem byl rok 1965, odkdy se běhají na světových šampionátech štafety. Od roku 1974 se běhá rychlostní závod, o dva roky později se přijalo rozhodnutí o změně velkorážní zbraně v malorážku a v roce 1978 startuje světový pohár. Dalším historickým mezníkem se stalo rozhodnutí kongresu UIPMB v roce 1985 o výhradním používání volné techniky běhu v biatlonu. Dnes se střílí do terčů ve vzdálenosti 50 metrů. Při střelbě vestoje mají průměr 115 mm, vleže 45 mm.
Biatlon byl dlouhou dobu doménou mužů. Svou premiéru zažily ženy na mezinárodní úrovni v roce 1981 v Jáchymově. Na olympiádě se mohly poprvé utkat až v roce 1992 v Albertville.
V Soči se bude rozdávat jedenáct sad medailí v závodech vytrvalostních, sprintech, stíhačkách, s hromadným startem, štafetách mužů a žen a nově i smíšených štafetách.
Čekání na olympijskou medaili
Český biatlon na svou první olympijskou medaili stále teprve čeká. Nejblíže k ní měl v Naganu ve vytrvalostním závodu Ivan Masařík, ale chyba na poslední položce ho odsoudila ke čtvrtému místu. V Soči mají biatlonisté jasný cíl: prolomit historické prokletí. Největší šance? Na loňském světovém šampionátu v Novém Městě na Moravě získali čeští biatlonisté bronz ve smíšené štafetě, v této sezoně vyhráli tuto disciplínu hned na úvod světového poháru. V Soči má tato disciplína olympijskou premiéru...
Do ruského přímořského letoviska dorazilo deset českých biatlonistů a biatlonistek: Michal Krčmář, Tomáš Krupčík, Michal Šlesingr, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec, Lea Johanidesová, Jitka Landová, Eva Puskarčíková, Veronika Vítková a Gabriela Soukalová. Posledně jmenovaná až do posledních závodů v Anterselvě vévodila celkovému pořadí světového poháru.
V každém biatlonovém závodě bývá obrovská konkurence. Zálusk na medailová umístění si dělají desítky závodníků. Jeden z nich je však co do úspěchů a délky špičkové kariéry výjimečný. Získal-li by Nor Ole Einar Björndalen dvě zlata, předčí v historické tabulce olympijských medailistů svého fenomenálního krajana Björna Dählieho.
