Profil sportu: Pozemní hokej

Na rozdíl od ostatních sportů s hokejkou má pozemní hokej největší popularitu ve zcela odlišném prostředí než lední hokej a jemu příbuzné sporty. Největšími velmocemi jsou země Commonwealthu a západní Evropy.

Moderní podoba pozemního hokeje se ostatně utvářela během 19. století na anglických středních školách, první klub vznikl v roce 1849 v Blackheath na jihu Londýna. Oficiálně prvním klubem pozemního hokeje, který přijal pravidla střeleckého kruhu a balonek z gumy, byl v roce 1871 Teddington Hockey Club na jihozápadě Londýna. Populární sport se brzy rozšířil po celém tehdejším britském impériu.

Například v Indii si pozemní hokej rychle získal takovou popularitu, že indický mužský národní tým dodnes zůstává nejúspěšnějším v olympijské historii. Nadvláda Indů se datuje už do počátků pozemního hokeje na Hrách. Sport se poprvé objevil na olympiádě už v roce 1908 a s dvěma pauzami v letech 1912 a 1924 je v programu dodnes.

Zatímco první dvě zlaté medaile ještě vybojovali Angličané, respektive Britové, poté už kralovali do roku 1960 jen Indové. Během 32 let vyhráli 30 zápasů a inkasovali pouze osmkrát, až v Římě podlehli ve finále největším rivalům z Pákistánu 0:1.

Umělá tráva vyšachovala Indii a Pákistán

V sedmdesátých letech ale v pozemním hokeji nastal zásadní zvrat. Přírodní trávu nahradila umělá, kterou si asijské země tehdy nemohly dovolit, a to připravilo Indii a Pákistán o dominantní pozice.

Od olympiády v Los Angeles v roce 1984 se už ani jedné ze zemí nepodařilo turnaj vyhrát, Indie dokonce nevybojovala ani medaili. Ústup obou zemí smutně dokumentuje to, že Her v Pekingu se Indové poprvé od roku 1928 vůbec neúčastnili, před čtyřmi lety zase skončili až dvanáctí. Letos v Riu pak bude chybět Pákistán.

Naopak cestu k medailím si tak otevřely týmy z bohatších zemí. V posledních třiceti letech každá zlatá medaile mezi ženami i muži putovala do Německa, Nizozemska či Austrálie. Jedinou výjimkou byl triumf Španělek na domácí olympiádě v Barceloně v roce 1992.

O medaili zabojuje znovu velká trojka

Země velké trojky by měly být hlavními favority i letos v Riu. Zlatý hattrick by letos mohli dokonat němečtí hokejisté, na paty jim ale budou šlapat Australané, kteří ovládli dva poslední světové šampionáty. Ostatně Němcům se uplynulý šampionát vůbec nepovedl, když skončili ve skupině nečekaně až za Argentinou a do semifinále tak nepostoupili.

Třetí zlato v řadě mohou vybojovat i Nizozemky, které jsou i úřadujícími světovými šampionkami. První zlato z olympiády by ale konečně chtěly i Argentinky, které z posledních Her i MS braly stříbro a kterým by na jihoamerické půdě měli pomoci i diváci.

Ženský pozemní hokej se ostatně na olympiádě objevil až dlouhých 72 let po prvním mužském turnaji. Paradoxně tomu bylo na Hrách v Moskvě, kterých se západní státy neúčastnily kvůli bojkotu. A výsledky kvůli tomu byly velmi specifické. Československo, které se nikdy předtím ani potom mužského ani ženského turnaje neúčastnilo, bralo stříbrné medaile poté, co ve skupině skončilo o bod za Zimbabwe. 

Boje v pozemním hokeji se v Riu budou odehrávat v Olympijském hokejovém centru. K dispozici zde budou dvě hřiště - hlavní pro 10 tisíc a druhé pro 5 tisíc diváků. Hrací systém pro olympijský turnaj je jednoduchý - účastní se 12 týmů, které jsou rozděleny do dvou skupin. Nejlepší čtyři týmy z každé skupiny postupují do vyřazovací fáze, kde se již klasickým způsobem rozhodne o vítězi.