Kauza ruského sportu: Otázky a možné odpovědi
Praha – Ruský sport se díky několika zveřejněným šetřením a svědectvím tamějších sportovců stal de facto synonymem pro doping a státem řízený sportovní program, který jej měl krýt. Celá věc ale není tak jednoduchá. Nakonec se zřejmě jako nejdůležitější bod případu ukazuje to, zda odhalení programu povede k morální obrodě v ruském sportu, nebo se celá věc odbude polovičatým rozhodnutím o účasti v Riu.
Z čeho viní Rusy zpráva WADA?
V celém případu je stěžejní postava někdejšího šéfa moskevské laboratoře Grigorije Rodčenkova. Toto pracoviště hrálo ústřední roli ve státem řízeném programu, který měl za úkol chránit tamější sportovce před odhalením z dopingu. Pracovníci laboratoře nechávali pozitivní testy takříkajíc "mizet", a to za dohledu ministerstva sportu řízeného Vitalijem Mutkem. Rodčenkov sám měl navíc sportovcům připravovat speciální koktejly, které jim pomáhaly k lepším výkonům.
To však na celé kauze ještě vlastně není to nejzajímavější. Středobodem případu je hlavně ruské chování během olympiády v Soči v roce 2014. Rodčenkov tam organizoval manipulaci se vzorky ruských sportovců – tyto vzorky byly v nočních hodinách vynášeny dírou ve zdi z uzamčené místnosti, za asistence tajných agentů ministerstva vnitra otevřeny a vyměněny za čisté. Následně je pracovníci ruské laboratoře umístili na původní místo. Rodčenkův tým měl takto "vyřešit" potíže ve více než třech stovkách případů – a Rusko pak s přehledem vyhrálo medailové pořadí národů.
Když posléze na podzim 2014 vypukl skandál mezi ruskými atlety, Mutko a spol. se Rodčenkova, který se stal nepohodlným, zbavili. Ruský lékař ale následně z obavy o vlastní bezpečnost opustil zemi, přestěhoval se do Spojených států a posléze šel s celou kauzou do tamních médií. Na to už musela Světová antidopingová agentura (WADA) reagovat a spustilo se vyšetřování, které vyvrcholilo publikací její zprávy.
Jak zareagoval MOV?
Mezinárodní olympijský výbor nejprve čekal na vyjádření Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS), která měla rozhodnout o kauze ruských atletů – MOV nechtěl udělat zbrklé rozhodnutí a zkoumal i právní stránku ve věci možného plošného zákazu.
Nakonec se rozhodl pro kompromis a přesunul odpovědnost na jednotlivé federace. "Museli jsme najít rovnováhu mezi kolektivní odpovědností a právem jednotlivce. Každý by měl dostat šanci proti obvinění bojovat. Ctíme presumpci neviny, proto jsme zavedli přísná kritéria, která musí každý ruský sportovec splnit, pokud chce na Hrách startovat," zdůvodnil to předseda MOV Thomas Bach.
V čem se liší rozhodnutí IAAF a MOV?
Zatímco Mezinárodní atletická federace (IAAF) se rozhodla pro plošný zákaz téměř všech téměř ruských atletů, MOV naproti tomu zvolil kompromisní řešení preferující individuální přístup ke sportovcům a přesunul odpovědnost na federace jednotlivých sportů. Podle některých tím ale ze sebe pouze sňal odpovědnost.
Ozývají se tak hlasy, které členy Výboru a především předsedu Thomase Bacha označují jako bezpáteřníky. Někdejší prezident Světové antidpongové agentury (WADA) Dick Pound, který v listopadu 2015 publikoval zprávu o situaci v Rusku, je také velkým kritikem rozhodnutí MOV. "Honosí se nulovou tolerancí dopingu – to ale jen pokud nejde o Rusko," nedržel se zpátky Pound.
Je potřeba ale vidět obě strany problému. Představme si např. ruskou reprezentaci v lukostřelbě, na niž se podle indicií státní program nevztahoval. Jaká vina pak spočívá na těchto závodnicích, a proč by měli pykat za jiné?
Druhá strana má ale také podstatné argumenty. "Spíš bych se stavil za rozhodnutí, které prosazuje WADA, tedy plošný zákaz Rusů. I když uznávám, že v některých sportech by to bylo hodně příkré," říká Jan Chlumský z Českého antidopingového výboru. "Určitou rovnováhu našli, ale jde i o to, co bude do budoucna vzledem k ruskému státnímu programu a jeho potlačení. Jestli to rozhodnutí nezakonzervuje v Rusku některé praktiky," dodává s obavami.
Jaký bude nyní postup?
MOV svým rozhodnutím prakticky přesunul odpovědnost na jednotlivé federace. Svazoví funkcionáři osmadvaceti sportů nyní musí přezkoumat historii každého sportovce – jeho nebo její testové výsledky z minulosti, přičemž automatický zákaz dostanou všichni, kdo už mají za sebou dopingový trest (viz dále).
Prakticky ale méně než dva týdny před startem olympijských her bude problém, aby se federace sešly v potřebném složení a také aby provedly potřebná šetření. Situaci nedělá lehčí ani to, že se už ruští sportovci s výjimkou atletů a vzpěračů začínají přesunovat do Ria. Individuální postupy jednotlivých federací navíc slibují značnou inkonzistenci v jejich postupech – co v jednom sportu ještě bude akceptovatelné, v jiném být nemusí.
Rozhodnutí už provedla tenisová federace, která dala zelenou všem sedmi reprezentantům a reprezentantkám. "Jsou po celý rok intenzivně sledování mezinárodními antidopingovými komisaři, takže z našeho pohledu splňují požadavky MOV," uvedla v prohlášení Mezinárodní tenisová federace (ITF).
Ruský sport v Riu = čistý sport?
Otázka, na niž nikdo nedokáže odpovědět a která vlastně ani nemá odpověď. Rozhodnutí MOV má několik bolavých míst, které nepůsobí spravedlivým dojmem – o bodu týkajícího se předchozího dopingového trestu viz níže. Obecně snad lze říci, že se na olympiádu dostanou sportovci, kteří s programem zřejmě nic společného neměli a kteří by o Rio přišli na bázi kolektivní viny.
Jak si ale MOV představuje kontrolu jednotlivých federací v situaci, kdy do Ria zbývá zhruba něco málo přes týden a sportovci se nachází v různém stádiu příprav, je otázkou. Plošný zákaz by pro některé byl nespravedlivý, na druhou stranu by zamezil pochybnostem o tom, že mnozí z ruských sportovců v Riu zkrátka vyvázli z celé kauzy bez trestu.
Případ Stěpanovová
Když Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) potvrdila předchozí rozhodnutí Mezinárodní atletické federace (IAAF) o zákazu startu ruských atletů, zhatil se tím cíl mnoha tamějších sportovců. Toto rozhodnutí se nicméně nevztahovalo na Juliji Stěpanovovou, která trénuje v zahraničí a jejíž odhalení státního programu v Rusku vedlo k samotnému vyšetřování. V Riu měla startovat jako neutrální sportovkyně.
Nynější rozhodnutí MOV ale paradoxně Stěpanovovou do Ria zřejmě nepustí, neboť v minulosti měla pozitivní dopingový test, čímž nesplní jeden z požadavků Výboru. Ruska se však ještě vzdát nechce a požádá MOV o dodatečné zařazení.
Bod, který vylučuje bývalé dopingové hříšníky, je hodně kritizován – pokud sportovec před pěti lety dopoval a odpykal si následně standardní dvouroční trest, má ho to nyní vyřadit z olympijských her? Nejde tak o zpětné rozhodnutí, které trestá závodníky, jež už si "odkroutili" svůj trest?
Toto je kromě Stěpanovové případ také silničního cyklisty Ilnura Zakarina a dalších jedenácti ruských sportovců, v případě ruské běžkyně jde ale o bizarní rozhodnutí tím spíše, že jím MOV de facto trestá whistleblowery za jejich odvahu. Výbor už zkritizovala Americká antidopingová agentura (USADA), která její krok označila za nesmyslný a kontraproduktivní s ohledem na podobné budoucí kauzy.
V plaveckém bazénu v Riu se kvůli dřívějšímu dopingu neobjeví také například čtyřnásobná mistryně světa Julia Jefimovová, která v Londýně získala bronz. Olympijské medaile nebudou smět obhajovat ani Nikita Lobincev a Vladimir Morozov, kteří figurují ve zprávě WADA.
Ruští funkcionáři však boj nevzdávají. Šéf plaveckého svazu a čtyřnásobný olympijský vítěz Vladimir Salnikov uvedl, že se obrátí na Mezinárodní sportovní arbitráž. Ta bude zasedat přímo v Riu de Janeiro a může doslova na poslední chvíli start vyloučených sportovců povolit.
Přivede to Rusy k sebereflexi?
MOV se rád ohání vznešenými slovy o olympijském etosu a kráse vzájemného soupeření. Olympijské hry tedy podle něj platí ve světovém sportu za něco víc než jen sbírku výsledků a překonaných rekordů. V tomto směru by ale MOV mělo zajímat, co se v ruském sportu bude dít dál – zda si takříkajíc odpyká několik týdnů olympijských her, a poté se na celou záležitost začne postupně zapomínat, až se stane pouze odstavcem v historii olympiád.
Státem organizovaný program byl v Rusku skutečností – zájmem všech by měla být jeho dekonstrukce a zajištění toho, aby se v nějaké podobě postupně nevrátil. Základem by ale mělo být zničení úzkých vazeb státu a sportu, a hlavně uvědomění si problému na ruské straně. Otázkou je, zda tomuto rozhodnutí MOV vůbec pomůže.
"Žádné pokusy o sebereflexi nevidím, a bohužel toto rozhodnutí MOV k ní Rusy nepřinutí. Od ministra sportu Vitalije Mutka stále slyšíme jen ukřivděná slova o lidských právech, ale aby někdo uznal, že se tam takovýmto způsobem dopovalo, to jsem ještě neslyšel. Podle mého to je podmínkou pro to, aby se ruský sport očistil," myslí si Jan Chlumský z Českého antidopingového výboru.