Frydrych: Sezona za nic nestála, teď je z ní ta životní
Rio de Janeiro – Olympiáda někdy nabídne paradox. Oštěpař Petr Frydrych se celý rok trápil a do Ria proklouzl s odřenýma ušima až těsně před uzavírkou nominace, na olympijském turnaji však hodil ze všech Čechů nejdále a do finále postoupil z pátého místa. Teď už může hovořit o životní sezoně.
Přes 80 metrů házel už ve dvaceti letech, doma má stříbro z ME do 23 let z roku 2009 v Kaunasu. V témže roce byl v Berlíně ve finále mistrovství světa, pak se ale dlouhé roky trápil. Dvakrát na MS nepostoupil do finále, boj o medaili byl bez něj na OH v Londýně i na ME v Curychu před dvěma lety skončil v kvalifikaci.
"Těch zklamání v mé kariéře už bylo dost, bylo hodně z čeho se poučit. Mám okolo sebe nejlepší tým, nejlepší podmínky, nejlepšího trenéra, který ve mě pořád držel víru, to jsou ty nejdůležitější faktory," uvedl po kvalifikaci Frydrych. "Bylo jen na mně, jak se s tím poperu. Jsem rád, že jsem se dostal do finále," prohlásil osmadvacetiletý oštěpař.
Dlouhé roky byla jeho výkonnost typická tím, že se mu většinou podařilo splnit limit na vrcholnou akci na začátku sezony, nebo hodil daleko naopak v jejím závěru. A mezi tím nic. "Průběh sezony byl trochu jiný než obvykle, protože jsem většinou hodil na začátku a pak už to šlo dolů," uznal Frydrych.
Tentokrát ale musel o místo v olympijském týmu bojovat až do poslední chvíle, protože byl z českých oštěpařů až čtvrtý s limitem za Jaroslavem Jílkem. "Musel jsem o olympiádu bojovat, to mě drželo v mobilizaci. Sezona doteď za moc nestála, nedostal jsem se na žádné mítinky. A dneškem je z toho paradoxně životní sezona," prohlásil.
Jeho kariéru brzdila zranění, většinou měl problémy se zády. V letošní sezoně si navíc natrhl deltový sval, což ho přibrzdilo na tři týdny. Všechno ale bylo v Riu zapomenuto. I dlouhá kvalifikace, která mu neseděla. "Všichni jsme byli trošku unavení. Bylo nás tam asi devatenáct, to je něco jiného, než na co jsme zvyklí na mítincích," uvedl.
Trenér Jan Železný ho ale vychvalovat nebude. Jeho cílem jsou totiž medaile a čím dál častěji hovoří o snu mít tři svěřence na velké akci na stupních vítězů. "Trenér po nás chce medaile, že, takže nějaké finále ho nemůže moc rozházet," přitakal Frydrych. "Trenér byl nejlepší oštěpař všech dob a teď chce být nejlepší trenér na světě," usoudil.
Že postoupili do bojů o medaile i jeho kolegové ze skupiny, je podle něj jen dobře, ale hlavně pro trenéra. V olympijském finále už totiž každý bude závodit za sebe. "Je to super, že se nám to povedlo všem třem. Ale každý se bude soustředit na sebe a povede svůj boj. Teď chce člověk víc. Může se tam stát všechno," dodal.
