Duch olympiády žije. Sportovci překonávali politické i zdravotní hranice

Potkal ji pád a zranění, přesto pomáhala soupeřce

Neopanovaly atletický ovál jako Usain Bolt ani nepřepisovaly historii jako Michael Phelps. Přesto se běžkyně Nikki Hamblinová s Abbey D’Agostinovou stali doslova přes noc olympijskými hrdinkami.

Novozélanďanka Nikki Hambinová upadla během pětikilometrového rozběhu, přičemž s sebou k zemi nešťastně poslala i Američanku Abbey D’Agostinovou. Ta se po pádu rychle zvedla, ale místo aby pokračovala v závodu, pomohla na nohy své soupeřce, která zůstala ležet na zemi.

Teprve poté Američanka zjistila, že si při pádu poranila koleno, a vyzvala Novozélanďanku, ať dál běží sama. Ta až v cíli zjistila, že D’Agostinová nakonec závod také dokončila, ačkoli v bolestech dokulhala o celé dvě minuty později. Společně se pak za cílovou čárou objaly.

Hamblinová po závodě neváhala a ihned gesto Američanky ocenila. "Ta dívka je ztělesněním olympijského ducha. Spadla jsem a vůbec jsem nevěděla, co se stalo a proč jsem na zemi. Pak jsem na rameni ucítila její ruku a slyšela jsem, že musíme vstávat a závod dokončit. A já souhlasila. Toto jsou olympijské hry – musíme to dokončit," popisovala celou událost ze svého pohledu Novozélanďanka.

"Nikdy dřív jsem tu dívku nepotkala, ale je to neuvěřitelná osoba. Nehledě na závod a výsledek na tabuli, toto je moment, který po celý život nezapomenete. Pevně věřím, že je v pořádku. Navíc je mladá a bude mít ještě plno šancí na dobré umístění. Je skvělým člověkem a dotáhne to daleko," zvěstovala Hamblinová.

Příběh mohl mít nakonec dobrý konec, jelikož obě závodnice byly po protestu zařazeny do pátečního finále. D’Agostinová se ale na startu neukázala, protože vyšetření v nemocnici odhalilo, že si při pádu přetrhla v koleně zkřížený vaz.

Gymnastky, co sjednotily Koreu

Tři roky trvající korejská válka nedokázala to, co Jihokorejka Lee Eun-ju a Severokorejka Hon Su-čong zvládly jednou fotkou. Gymnastky ze znepřátelených zemí, mezi kterými opět roste napětí, si spolu před závody udělaly selfie a společnými úsměvy překonaly příkopy rozdělující Korejský poloostrov.

Ze snímku, ve kterém šla politika stranou, dýchá olympijská myšlenka i duch jednoty. Obě dívky k sobě nepřistupovaly jako sokyně, ale jako dvě mladé dívky, které mají ty stejné zájmy a sny. Není proto divu, že jihokorejské noviny navzdory nepostoupení Lee Eun-ju do finále oslavovaly svoji gymnastku jako olympijskou ikonu.

I přes všechen sentiment však společná fotka nerozpustila ledy na vládní úrovni. Žádné oficiální prohlášení se nekonalo, navíc se spekulovalo, že Hon Su-čong může být za své chování Pchjongjangem potrestána.

Zlatý vítěz s jednou plící

O sportovcích s bezedným fyzickým fondem se říká, že mají dvoje plíce. No, jachtař Santiago Lange v Brazílii předvedl, že vrcholný sportovní výkon se dá předvést dokonce jen s jednou plící.

54letý Argentinec se postaral doslova o dechberoucí senzaci. V pokročilém věku získal s Cecilií Carranzaovou zlatou medaili v jachtingu, přičemž ještě před necelým rokem vůbec nevěděl, zda start v Riu zvládne. Lékaři mu totiž kvůli zhoubnému nádoru odebrali levý plicní lalok. "Někdo tam nahoře si asi řekl, že si ji zasloužím," radoval se ze zisku zlaté medaile po úspěšném boji s rakovinou.

V nové třídě Narca 17 Lange o bod uhájil vítězství a překonal svá úspěšná bronzová vystoupení na olympijských hrách v letech 2004 a 2008, kde závodil ve třídě Tornado. "Plachtit se Santim, to je jako hrát s Messim fotbal," pochvalovala si svého partnera devětadvacetiletá Carranzaová Saroliová.

Navzdory věku si Lange dokáže představit i start na příštích Hrách v Tokiu v roce 2020, zastavit ho prý může jen bolavé koleno.

Bojovat až do konce. Triatlonistku nezastavila ani rakovina

Na start závodu v triatlonu se postavila žena, která se kromě konkurentek v závodním poli musela potýkat s mnohem vážnějším protivníkem. Fabienne St Louis jen před pár měsíci zjistila, že má vzácnou formu rakoviny. Ani vážná nemoc však reprezentantku Mauriciu neodradila od jejího startu v Riu. "I když jsme nemocní, musíme bojovat až do konce," prohlásila.

Triatlon patří k fyzicky nejnáročnějším sportům, které se na olympiádě představily. Nejprve sportovci musí uplavat 1,5 kilometru v otevřeném moři, poté se vydají na 40kilometrový úsek na kole, svůj závod pak zakončují 10 kilometry běhu. Do tohoto závodu se pustila i mladá žena, která již několik měsíců bojuje s vážnou nemocí.

"Jsem tady, protože svůj sport miluju. Kvalifikovala jsem se sem a obětovala jsem tomu čtyři roky svého života," vysvětlila Fabienne St Louis, proč se rozhodla účastnit se olympijského závodu. To pro reprezentantku malého ostrovního státu v Indickém oceánu s celkovým počtem obyvatel, který se dá přirovnat k Praze, vzhledem k nedostatku sponzorů a finančních prostředků nebyl snadný úkol.

Ten se zkomplikoval ještě nálezem rakoviny slinných žláz. "Když mi to lékaři oznámili, bylo to pro mě i mou rodinu šokující," vzpomíná Fabienne. "Musíme být ale silní," dodala zároveň optimisticky. Svou léčbu zahájila letos v dubnu. Od té doby absolvovala dvě operace, při kterých jí měl být nádor z oblasti ústní dutiny odstraněn. Během druhého zákroku se však objevily komplikace a mladá žena trpěla tři měsíce obrnou lícního nervu.

Jenom podpora nejbližších ji držela nad vodou a díky nim se jí podařilo obtížnou situaci zvládnout a nevzdat se. Svým příběhem chce inspirovat i ostatní. "I když jsme nemocní a máme problémy, musíme bojovat až do konce," sdělila své olympijské poselství.

Triatlonový závod však bohužel nedokončila a před jízdou na kole odstoupila. "Při běhu do moře spadla a velmi ji bolely nohy. Plavání dokončila, ale po ztrátě, kterou nabrala, si už kolo nešla vzít," řekl prezident triatlonové federace Alain St Louis.

Číňanka prolomila tabu. Mluvila o menstruaci

Čínská plavkyně Fu Jüan-chuej získala v Riu bronz na 100 metrů znak a svým sympatickým vystupováním si podmanila internet. "Musela jsem použít své prehistorické síly," hlásila například po postupu do finále. Během závodů předváděla neskutečné grimasy a její čínský účet zaplavily během dvou dnů miliony uživatelů, pro které se díky své bezprostřednosti a upřímnosti stala hrdinkou.

Otevřené vystupování ji neopustilo ani ve chvíli, kdy jí vůbec nebylo do zpěvu. Po polohovém štafetovém závodě na 4 x 100 metrů, ve kterém Číňanky skončily těsně pod stupni vítězů, se v bolestech svíjela na zemi za zástěnou. 

Fu Jüan-chuej totiž plavala doslova na krev. "Včera jsem dostala menstruaci, takže jsem se cítila hlavně hodně unavená. Ale to není důvod, stejně jsem neplavala dost dobře," odpovídala zděšené reportérce, která se ptala, zda je v pořádku.

V tu ránu se na čínských sociálních sítích stala naprostým hitem. Pokud se totiž o menstruaci ve sportu v Evropě či Americe mluví hodně málo, v Číně je to absolutní tabu. "Hrozně obdivuju Fu Jüan-chuej za to, že plavala i když měla měsíčky - ženy mohou být menstruací ovlivněné, hlavně tou bolestí... Cítila vinu za čtvrté místo, ale Fu, my jsme na tebe stále obrovsky hrdí," napsala na Sina Weibo uživatelka TAO.

Místo Železného YouTube

Tři čeští oštěpaři, kteří postoupili do olympijského finále, měli v zádech mistra mistrů. Na jejich trénink dohlíží Jan Železný, rekordman, jehož železný rekord 98,48 metrů jen stěží někdo překoná. Ani dohled legendy však české atlety k medaili nepřiblížil.

Ze stříbra se naopak radoval Keňan Julius Yego, který se dlouho nacházel ve zcela jiné situaci než trojice Veselý-Vadlejch-Frydrych. Novináři, kteří po jeho úspěchu na Afrických hrách v roce 2011, kdy jako první Keňan vyhrál hod oštěpem, chtěli vyzpovídat jeho trenéra a odhalit tajemství stojící za jeho vítězstvím, však odhalili zcela něco jiného.

"Přišli za mnou a chtěli vyzpovídat mého trenéra, co jsem pro vítězství udělal. Jenže zcela upřímně, já neměl žádného trenéra. S žádným jsem nepřijel," řekl a za svého kouče označil YouTube.

Vskutku, mistr světa z roku 2015 a nyní stříbrný olympionik Yego trénoval individuálně, přičemž čerpal znalosti z videí na YouTube. "Dlouho jsem nemohl najít žádného trenéra. Neměl jsem nikoho, kdo by mi řekl, co dělám dobře a co špatně, tak jsem využil YouTube," uvedl své komplikované začátky.

Aukce medaile pro léčbu tříletého chlapce

Polský diskař Piotr Malachowski je velký formát. Z Ria si veze stříbrnou medaili z hodu diskem, na zdi se mu však skvět nebude. Chtěl ji obětovat pro důležitější věc, a tak uspořádal její aukci, která by měla získat peníze pro léčbu tříletého Oleka Szymanskeho, který má rakovinu oka. Malachowski se mu snaží pomoci uhradit léčbu na specializované klinice v USA.

"V Riu jsem bojoval o zlato. Nyní vyzývám všechny - bojujme společně o něco, co je ještě cennější. O zdraví tohoto fantastického kluka. Bohužel jsem nedosáhl na zlato, ale osud mi dává šanci zvýšit hodnotu mého stříbra," vyzýval Polák na svém facebookovém profilu.

Polská nadace, k níž se Malachowski aukcí připojil, už nastřádala zhruba třetinu potřebné částky 126 tisíc dolarů (3 miliony korun). "Není šance zachránit Olekovo oko v Polsku. Jedinou naději dává léčba v New Yorku," dodal diskař.

Zlato věnované zesnulému příteli

Dojemný příběh napsal také judista Lukáš Krpálek, který jako jediný český olympionik dosáhl v Riu na zlatou medaili. Právě tu totiž vybojoval pro svého dlouholetého kamaráda Alexandra Jurečku, který loni tragicky zahynul při potápění.

Stál na stupních vítězů, v očích se mu leskly slzy a v ruce držel Jurečkovu fotografii. Před odjezdem do Brazílie navštívil Lysou horu, kde má jeho kamarád pomník. "Slíbil jsem mu tam, že tu medaili musím přivézt, takže to byla moje obrovská povinnost," prohlásil Krpálek.

Pro Krpálka byl Jurečka obrovský kamarád, vyrůstali spolu odmala. "Celý ten rok potom byl pro všechny judisty hrozně těžký, protože to byl obrovský parťák, byla s ním velká sranda," vzpomínal.

Český judista přiznal, že myšlenky na něj mu dodávaly síly i ve chvílích, kdy už žádné necítil. Touha vybojovat pro něj zlato byla obrovská. "Bylo to obrovsky těžký a já jsem věděl, že tam stojí celou dobu se mnou. A když jsem nemohl, když jsem ležel na zemi, tak jsem si na něj vzpomněl, že jsme tam spolu. A vlilo mi to nové síly do žil," řekl dojatě Krpálek.

Gesto s fotkou na stupních vítězů plánoval. "Chtěl jsem, když se ta medaile povedla, aby tam šel se mnou na vyhlášení," řekl tiše obrovitý judista s duší dobráka. Když dozněly poslední tóny hymny, vzal si do pravé ruky zlatou medaili a Jurečkovu fotku do levé. Na stranu srdce.