Dostál: Nechal jsem tam duši, ale zase si ji vyzvednu
Rio de Janeiro - Ještě v lodi na vodě kajakář Josef Dostál ponořil nohy pod hladinu a těžce vydýchával. Pak vylezl na molo, ale jakmile se chtěl rozejít, dolní končetiny se mu zamotaly a musel si sednout. Když se po chvíli snažil vylézt po schodech, musel ho bývalý kanoista Martin Doktor podpírat a nakonec Dostál už opět v sedě málem zkolaboval. V olympijském finále šel za hranu svých sil, rozkousal si kvůli tomu ústa zevnitř, ale v Riu vybojoval stříbrnou medaili.
Byla to doslova jízda na krev. Až za hranu schopností. Dostál napsal návod, jak se bojuje o olympijskou medaili. "Chtěl jsem do toho dát všechno. Vydal jsem se nejvíc v životě," prohlásil. "Posledních 250 metrů tváře hodně trpěly, v cíli jsem plival krev," přiznal Dostál.
Jenomže touha po medaili byla větší. Když byl zhruba 300 metrů před cílem, nadešla jeho životní chvíle. "Chvíle, kvůli které jsme měli několik skutečně nechutných tréninků na zakyselení, při nichž jsem se pozvracel. To pomohlo k medaili," prohlásil.
Když se ráno v den závodu probudil, cítil, že je jeho den. Na Facebook napsal: "Jdu psát historii." Posledním olympijským medailistou z rychlostní kanoistiky byl totiž před dvaceti lety kanoista Martin Doktor. Naladil se tak na vítěznou vlnu. "Bylo to trochu drzý," uznal. "Takže jsem rád, že se to povedlo. Při rozjížďkách a semifinále jsem byl trochu laxní," uvedl.
V polovině trati, když jel na čtvrté pozici, si řekl: "Vždyť já tady trénuju jako magor, jak blázen, pak tady budu takhle..." nedokončil myšlenku. I proto zrychlil. "Měl jsem akorát nepříjemné tušení, že budu čtvrtej. Ale vidíte? To je dobrý nepříjemný tušení, ne?" usmíval se a ukazoval na medaili na krku.
Po závodu byl doslova v transu. Když si šel na vyhlášení vítězů pro medaili, pořád se mu prý točila hlava. Probral ho až trenér Karel Leština. Mají totiž rituál, že si po úspěchu dají hlavičku svými čely. "Pepíku," řekl kouč Dostálovi. "Musíme pořádnou!" křikl na něj. "Od té doby jsem v pohodě, ale kouč támhle leží," vtipkoval Dostál a smál se, jak napálil okolí. "Otočili jste se všichni, dobrý," bavil se.
Nejlepší závod, jaký kdy v životě jel
Jen chvíli byl smutný. Za cílem, když ho předjel Španěl Marcus Walz. Toužil totiž po zlatu. "Sednul mi na vlnu, z které mi pak vypálil do finiše. Kdyby jel v jiné dráze, asi by nevyhrál," odhadl Dostál. "V cíli jsem byl v takovém mrzutém rozpoložení, ale pak jsem si rychle uvědomil, že šlo o nejlepší závod, který jsem v životě jel," uvedl.
Pak se už jen radoval. "Vždycky chce člověk vyhrát, ale jsem ohromně spokojený," prohlásil Dostál. Na trati si v jednu chvíli ale dokonce říkal, že závod přepálil. "Pak jsem si říkal, že nepřepálil. Občas jsem na té trati jako magor, horší než ženská," podotkl s úsměvem.
Stříbro může Dostála nakopnout do závodu ve čtyřkajaku, který ho s kolegy čeká v pátek a případné finále v sobotu. "Budu muset zregenerovat, uvolnit se," plánoval. "Vím, že jsem na tom dobře. Jsem jeden z nejlepších kajakářů na světě," prohlásil sebevědomě.
Věří, že to pomůže i zbývajícím třem kajakářům. "Nakopne je to ohromně taky. Dokázal jsem jim, že olympiáda není zase o tolik těžší závod než mistrovství světa. Že se tady dá taky udělat výsledek. Když do toho půjdeme naplno, mohla by padnout i druhá medaile," přál si.
Za čtyři roky může být třiadvacetiletý Dostál velkou šancí na olympijské zlato. Na Tokio zatím ale kajakář nemyslí. Medaile chce pozlatit ještě v Riu. Kamarádům ze čtyřkajaku totiž před dnešním závodem slíbil: "Nechám tam duši, ale na čtyráka si ji vyzvednu. Abych ji tam mohl položit znovu."
