Skoky na lyžích: Kdo zazáří nad bubny v Pchjongčchangu?

Skoky na lyžích jsou jedním ze sportovních odvětví, ve kterém se českým závodníkům v letošní sezoně nedaří. A to tak že výrazně. České barvy se jen zřídkakdy objevují v druhých kolech, tým řešil problémy s vybavením a na stole byla i rezignace rakouského trenéra Richarda Schallerta. Co se pokazit mohlo, také se pokazilo.

Tým měl táhnout Roman Koudelka, od kterého svazové vedení očekávalo umístění mezi nejlepšími šesti skokany. Přepočítalo se převelice. První bod, nikoliv body, dokázal získat až před Novým rokem v úvodním závodu Turné čtyř můstků v Oberstdorfu. O signál zlepšení ale nešlo. Koudelka Turné nedoskákal a po Innsbrucku raději odjel trénovat.

Zatímco lídr týmu se trápil, ostatní na tom nebyli o mnoho lépe. Zcela z formy je v sezoně zkušený Lukáš Hlava, očekávání se nedaří naplnit ani talentovanému Viktoru Poláškovi. Ani jeden zatím nedokázal postoupit do druhého kola, i když Poláška může alespoň těšit, že k němu byl v Zakopaném velmi blízko – chyběly tři desetiny.

Velmi slabé byly též výkony Vojtěcha Štursy, který zvlášť na Turné výrazně zaostával za zbytkem startovního pole. Jediným reprezentantem, který se tak v letošní sezoně dokáže alespoň nárazově měřit se širší světovou špičkou, zůstává Čestmír Kožíšek. Pozitivní je, že jde o výsledky z posledních týdnů.

Jilemnický rodák zazářil v polovině ledna na Kulmu, kde doletěl ke třináctému místu, čímž vyrovnal své pět let staré maximum ze Světového poháru. Navíc se mu vydařily i předposlední závody v Zakopaném, na kterých předvedl dva vyrovnané skoky a obsadil 21. příčku. Na polském můstku se konečně ukázal i Koudelka, který skončil o místo před ním.

Pozitivní signál před olympiádou? Snad závod družstev, čemuž nasvědčuje i nejlepší sezonní umístění v týmovém závodě. Bohužel osmou pozici ze Zakopaného devalvuje absence finských a italských skokanů, se kterými Češi většinou ve Světovém poháru prohrávali. Navíc závěrečný test v německém Willingenu z českého pohledu zase nevyšel.

Český skok tak do Pchjongčchangu vyráží se skromnými cíli. Zlepšující se výkonnost Koudelky a Kožíška značí, že by v Jižní Koreji mohl český tým vykročit z výsledkového marastu a začít ostřelovat místa na hranici druhé a třetí desítky. Že je to málo? Po průběhu letošní sezony nelze víc očekávat.

Freitag, Stoch a jejich soupeři

Souboje o nejvyšší příčky probíhají na jiné úrovni, než na kterou v současnosti má česká reprezentace. Aktuálním lídrem pořadí Světového poháru je Richard Freitag, který dokázal vyhrát tři závody a ve čtyřech dalších skončil na pódiu. V tom nejdůležitějším testu ale neuspěl. Němec upadl v Innsbrucku a z Turné musel odstoupit.

Tradiční podnik naopak patřil jeho letošnímu největšímu soupeři. Kamil Stoch přepsal historii skokanského sportu, když jako teprve druhý závodník dokázal vyhrát kompletní program Turné. Na doskoku v Bischofshofenu mohl slavit nejen s kolegy z polského týmu, ale také se Svenem Hannawaldem, kterému se to samé povedlo před šestnácti lety.

Polák byl k neporažení, od té doby však forma šla dolů. Neuspěl na Kulmu, kde jej porazil mj. i Kožíšek (21.), a poté před domácím publikem v Zakopaném vyhrál kvalifikaci, avšak záhy musel skousnout trpkou porážku. Náhlý poryv větru totiž znamenal, že Stoch neprošel do 2. kola (38.). Chuť si spravil alespoň ve Willingenu, kde od Freitaga převzal vedení ve SP.

Co to všechno znamená pro závody v Pchjongčchangu? Že mohou být otevřenější, než co naznačuje zběžný pohled do výsledkových listin. V nich za oběma skokany zeje díra, která však nekoresponduje s aktuálními výkony ani formou. Kdo tedy může v obou individuálních a jednom týmovém závodě sbírat medaile?

Předně tu je německá dvojka Andreas Wellinger, který uspěl druhou příčkou v Zakopaném a nasbíral letos několik pódiových umístění. Silná je také norská čtveřice Daniel André Tande, Johann André Forfang, Anders Fannemel a Robert Johansson, která se kompletně vejde do elitní devítky (!) pořadí SP (a Andreas Stjernen není daleko na 12. příčce).

Norové budou hrozit hlavně na velkém můstku, hlavními favority pak musí být pro týmový závod. Ačkoliv v Zakopaném skončili až třetí, patřily jim předchozí podniky a třeba i letecký šampionát v Oberstdorfu. Poláci ani Němci nejsou ze hry, budou ale potřebovat extra dobrý výkon, aby norské šampiony dokázali porazit.

A pak jsou tu další jednotlivci: Džunširo Kobajaši, který zazářil na úvod Světového poháru ve Wisle. Velmi schopný Dawid Kubacki, který byl na Turné čtyř můstků blízko medaili. Anebo někdo ze slovinského tábora – Anže Seminič vyhrál závod v Zakopaném, Jernej Damjan slavil v Ruce a opomenout nelze ani Petera Prevce.

Další kapitolu své legendární kariéry napíše na olympijských hrách také Noriaki Kasai, který se v pětačtyřiceti letech vydává na své osmé zimní Hry (nový rekord). V Pchjongčchangu bude obhajovat hned dvě medaile – stříbro z velkého můstku a bronz z týmového závodu. V letošní sezoně se mu dařilo nejvíce na letech na Kulmu (5.)

Lundbyová dominuje sezoně, soupeřky ale budou útočit

Jestliže Světový pohár mužů je pevně v moci Freitaga se Stochem a dynamika sezony stojí právě na jejich duelu, v ženském seriálu je jednička jasná. Třiadvacetiletá Maren Lundbyová je v letošní sezoně o úroveň nad konkurencí. Stačí se podívat do výsledkových listin. Z deseti individuálních závodů jich Norka vyhrála hned sedm.

Skvělou formu ukázala především v průběhu ledna na japonské šňůře závodů, kde slavila po všech čtyřech kláních a nechala daleko za sebou své soupeřky. V posledním podniku v Zao byl její odstup od druhé Juki Itoové propastných třicet bodů a Norka tak dala jasně vědět, kdo že je favoritem pro únorovou olympiádu.

Sama však zůstává skromná. "Vždy se najdou věci, které se dají zlepšit. Chci v příštích týdnech zapracovat na technice a zlepšit své skoky ještě před Pchjongčchangem," citovala norskou hvězdu stanice NBC. Přes všechnu skromnost ale není větší favoritky pro historicky druhé olympijské klání nejlepších skokanek.

O soupeřky však také nemá nouzi. Jednadvacetiletá Katharina Althausová se v této sezoně vyprofilovala jako druhá nejsilnější závodnice. Zkraje sezony vyhrála dva závody v Lillehammeru a pravidelně končí na medailovém pódiu, navíc například na úvod japonského turné nebyla Lundbyové v Sapporu příliš vzdálená.

Ze hry nejsou ani japonské závodnice. Legendární Sara Takanašiová si před čtyřmi lety v Soči prožila obrovské zklamání, když navzdory své naprosté dominanci (a tady musí zbystřit Lundbyová) skončila pod pódiem na čtvrté příčce. V této sezoně už místo ní vyhrávají jiné a jednadvacetiletá Japonka je ve SP až třetí.

Stále také čeká na své 54. vítězství v seriálu, čímž by překonala Gregora Schlierenzauera, se kterým se zatím dělí o první místo v historické tabulce. Symbolika je v tomto případě jasná: Takanašiová vyhrála naposledy 16. února 2017 nikde jinde než v jihokorejském Pchjongčchangu. V olympijském závodě by se na ni nemělo zapomenout.

Své si budou chtít prosadit i další členky světové špičky. Do ní patří japonská dvojka Itoová, která pravidelně útočí na nejlepší pětku. V podobné pozici jsou na prahu olympiády i Irina Avvakumovová nebo překvapivá šampionka ze Soči Carina Vogtová, která se před čtyřmi lety zapsala do historie jako první olympijská vítězka historie.

Německé závodnici se však v letošní sezoně tolik nedaří a patří jí zpravidla spíše druhá polovina první desítky. Velmi zajímavě se naopak vyvinul příběh Daniely Iraschkové-Stolzové, která se po v říjnu podstoupené operaci kolena na sklonku ledna vrátila do Světového poháru, a to ve velkém stylu.

Čtyřiatřicetiletá Rakušanka totiž dokázala ve slovinském Ljubnu o dva body porazit do té doby suverénní Lundbyovou a jako teprve třetí skokanka v této sezoně vyhrála podnik Světového poháru. Návrat jako hrom. Rakušanka navíc, jak ukázalo její stříbro ze Soči, dokáže ustát tlak velkých závodů a Lundbyová se tak musí mít na pozoru.

Z českých skokanek se do Pchjongčchangu nepodívá ani jediná. Po odchodu Michaely Doleželové se zatím nepodařilo najít závodnici, která by se dokázala měřit se širší špičkou. Prosadit se nedaří republikové mistryni Janě Mrákotové, Barboře Blažkové ani Zdence Pešatové. Svěřenkyně ex-skokana Antonína Hájka tak musí tuto olympiádu oželet.