GLOSA: Šťastná olympijská sedmička z dřiny a talentu. Klobouček dolů
Sedm medailí – to je hodně, nebo málo? Pro Česko to znamená čtrnácté místo v žebříčku úspěšnosti na zimních Hrách v Pchojongčchangu. Český olympijský šéf Jiří Kejval pro Radiožurnál řekl, že tipoval tři čtyři medaile, a teď je moc spokojený. Má recht. A myslím si, že rozhodně není sám. Ve Vrchlabí, kde ukáží medaile Michal Krčmář, Karolína Erbanová a Eva Samková, i v Praze na Staromáku, kam hned po příletu dorazí Martina Sáblíková s Ester Ledeckou se to uvidí.
Kejval v rozhovoru zmínil, že tak tipoval vzhledem ke zdravotním problémům některých reprezentantů před ZOH. O to jsou ty cenné kovy cennější. Martina Sáblíková, kuriozita ze země, která nemá žádnou rychlobruslařskou dráhu, z níž její píle, talent a trenér Petr Novák udělali hvězdu první velikosti. A ona zůstala skromná. Když už máte pět olympijských medailí, z toho tři zlaté, a pak se dokážete radovat ze stříbra tak upřímně, že národ pustí slzu. Tak to je olympijský přístup. Sáblíková ví nejlíp, co ji to stálo, když se prala s bolestí zad a dlouho netušila, zda do Koreje vůbec pojede. To stříbro má pro ni cenu zlata.
O tom by mohla dlouho hovořit i Eva Samková. Asi největší živel, který kdy získal olympijskou medaili. Měla také problémy s rameny, moc toho v sezoně nedozávodila. Ve finále snowboardcrossu jela dlouho poslední, ale v závěru urvala bronz. Ten jí přáli všichni, celý národ, ať před tím volili Zemana nebo Drahoše.
Ester Ledecká se minulými Hrami v Soči protrápila kvůli bolavým zádům. Teď si vše vynahradila. Šokovala celý svět hlavně triumfem v Super-G. Dívka, která začínala ve Špindlerově Mlýně by mohla tomuhle českému Aspenu (které se svému coloradskému vzoru snaží marně přiblížit i cenami) konečně přinést punc světovosti. Žádné velehory, ale velké výsledky. Díky trenérům a hlavně její rodině, která nešetřila miliony (v reportáži Radiožurnálu řekla, že jich bylo dvanáct) a časem, se se zrodila olympijská legenda.
Bývalý dvojnásobný olympijský medailista ve skoku na lyžích Pavel Ploc o téhle lyžařsko-snowboardové obojživelnici řekl, že by se nedivil, kdyby příště vyhrála i ve skoku na lyžích. No? Nezlobili bychom se (zvlášť, když skokanům to vůbec nelepí).
Snadnou cestu k medaili neměla Karolína Erbanová a vůbec svůj bronz na 500 metrů neměla jistý. Kandidátek bylo moc, ale má ho ona. Ve dvaceti odešla do Nizozemska. Do země kde stále fouká vítr, kopec nevidíte, jak je rok dlouhý, a jako rychlobruslařku vás čekají jen chladné ovály. Ale ona to dala, zvládla to, a v Koreji prodala to, co netrénovala.
Výborně nastartovali českou účast na olympiádě biatlonisté. Hned na úvod zacinkali Veronika Vítková a Michal Krčmář bronzem a stříbrem. Naladili tak celou výpravu na medailovou vlnu. I oni se museli prát se zpackaným úvodem sezony, kritikou fanoušků, kteří už se rozhodli, že nic jiného než úspěchy neberou, a nezlomilo je to. I bez největší ikony českého biatlonu zraněné Gabriely Koukalové dokázali, že dokáží.
Zajímavý může být pohled na to, jaké státní dotace dostávají jednotlivé svazy. Například lyžařský svaz, pod nějž patří i skokani na lyžích i snowboarding, dostal podle materiálů z webu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy na minulý rok lehce přes 30 milionů korun. Hokejový svaz téměř 84 milionů, biatlonový svaz přes 9 milionů a rychlobruslaři téměř 3 miliony. V přepočtu na olympijské medaile je na tom z tohohle pohledu nyní nejlépe rychlobruslení.
Takže co dodat – kloubouček dolů před všemi (i před těmi, kterým to nakonec necinklo – jako jsou hokejisté, Martin Jakš, Petra Nováková, Nikola Zdráhalová a další). Nicméně, sedm je paráda. Jen aby to vydrželo.
