Bubník: Olympiády by se měly omezit. Méně disciplín, sportovců i výstavby
Olympiády jsou předimenzovány a měly by se omezit. Podle Gerhardta Bubníka, dlouholetého vysokého činovníka ve světovém sportu, by se olympijské hnutí mělo vrátit k udržitelnosti a umírněnosti. V rozhovoru pro Českou televizi kritizuje současnou podobu Her i mírnost sankcí, které Mezinárodní olympijský výbor uvalil na ruské sportovce.
Takovým přehledem o historii, ale i současnosti světového sportu a olympijského hnutí se v českém prostředí může pyšnit málokdo. Gerhardt Bubník byl v průběhu let u mnoha podstatných okamžiků, kterými si sport prošel. V 50. letech byl aktivním krasobruslařem, poté se stal úspěšným právníkem a mezinárodním rozhodčím u sportovních soudů.
Sám se zúčastnil bezpočtu olympijských her – některé proběhly skromně a pořádající zemi finančně nevysílily, jiné byly megalomanskou záležitostí sloužící k propagaci vládnoucí garnitury. "V moderní době nejkrásnější a nejumírněnější byly Hry v Lillehammeru (1994)," vzpomíná Bubník v rozhovoru pro Českou televizi.
"Norové jsou velmi úzkostliví na ochranu přírody – vše vybudovali tak, aby ji to nenarušilo a aby to po skončení olympiády mohli zlikvidovat. Celé to bylo z těch posledních olympiád nejméně okázalé a co nejvíce sportovní," dodává na adresu norských Her. Bohužel, trend z posledních let – Peking, Soči, Rio – směřuje opačným směrem.
"Jak letní, tak zimní olympijské hry jsou předimenzovány, jsou v tom miliardy a miliardy. Já bych Hry podporoval v tom smyslu, aby se omezil počet disciplín, sportovců a výstavby sportovišť. Nebo aby alespoň sportoviště byla budována tak, aby měla nějaký smysl i po olympiádě. Bohužel v nedávné minulosti skončila zruinovaná a zdevastovaná," připomíná.
Gerhardt Bubník: "Po třicet let jsem byl téměř na všech zimních olympiádách a myslím, že je to něco nádherného. I dnešku to něco říká. Je to největší přehlídka sportu. Ale má to i své problémy – sport se dnes stal velkým byznysem, jde o otázku peněz a jejich navrácení, otázku zisku. Hry to velmi poznamenává."
Politika a sport k sobě nemají patřit
Proti nedávným olympiádám se vzedmuly ostré protesty. Během Her v Soči byl kritizován režim Vladimira Putina a jeho chování k názorovým odpůrcům, později se po odhalení dopingového skandálu přidalo i pobouření ze znásilnění antidopingových hodnot. Olympiáda v Riu zase ekonomicky rozložila celou zemi a přispěla k navýšení sociální nerovnosti.
Bubník politické protesty vnímá, z jeho pohledu se však sport a politika míchat nemají. "Není to přirozené. Mělo by to být oddělené a je i v zásadách olympijské charty, že politika do sportu nepatří. Pár let tam je dokonce ustanovení, že sportovci nesmějí ukazovat na olympijském sportovišti žádná gesta politického rázu," míní.
"Politický aspekt měla nejvíc olympiáda v Soči, což byla vysloveně megalomanská olympiáda, která stála mnohem více, než se říká, a sloužila vysloveně k propagaci země a jejího prezidenta než k propagaci sportu," popisuje Bubník. Politický náboj má ovšem samozřejmě i současná olympiáda – jak také jinak, když se koná v Jižní Koreji.
"Mě jako všechny překvapil vstřícný postoj Severní Koreje před zahájením olympiády. To je dost nevysvětlitelné," přemítá Bubník. Severní soused poslal na olympiádu své sportovce, kteří na zahajovacím ceremoniálu kráčeli bok po boku s Jihokorejci. Obě země také postavily společný hokejový tým a Hry navštívili také vysocí státní představitelé Severní Koreje.
Dopingové lékaře odsuzuji více než dopující sportovce
Bubník po skončení své aktivní sportovní kariéry vystudoval práva (mj. i na Harvardu). Jeho podpis najdeme u mnoha velkých kauz, které otřásly důvěrou veřejnosti. Řešil například otazníky okolo rychlobruslařky Claudie Pechsteinové, kdysi velké soupeřky Martiny Sáblíkové. "Bylo to obrovsky těžké prokázat, spor trval sedm let," vysvětluje.
"Byl jsem si toho hned v počátcích vědom, když jsem se jako právní poradce mezinárodní federace měl rozhodnout, jestli žalobu podat, nebo ne. Šlo o první světový případ, kdy žaloba měla být podána na základě nepřímých důkazů – toho, čemu se dnes říká krevní profil. Byl to test, jestli sportovní arbitráž a nejvyšší soudy uznají nepřímé důkazy," líčí Bubník.
"Lékařská komise a námi povolaní znalci z oboru hematologie všichni tvrdili, že pokud netrpí vážnou krevní chorobou, tak jediným vysvětlením je doping. Její krevní profil neměl v historii sportu obdoby," dodává o slavné německé rychlobruslařce, která nakonec dostala dvouletý trest zákazu činnosti.
Sám za největší dopingový skandál považuje ten okolo cyklisty Lance Armstronga. "Ne proto, že dopoval – to dělali i jiní. On učinil ještě něco jiného, což je podle mě drzost nad únosnou míru. Zatímco svůj doping popíral, tak u amerických soudů žaloval všechny ty, kteří ho nařkli z dopingu. Dělal to s vědomím, že dopuje," přibližuje.
Gerhardt Bubník: "Víc než dopující sportovce opravdu odsuzuji biochemiky, lékaře nebo týmy, které tajně vyvíjejí za peníze podpůrné látky škodící zdraví. Dělají to čistě za peníze a zejména lékaři se tím zpronevěřují své lékařské přísaze."
Úzce zatažen byl i do jedné z největších sportovních nedopingových kontroverzí – útoku na Nancy Kerriganovou před olympiádou v roce 1994. "Šlo o něco, co nemá obdoby. V době, kdy se konaly Hry, tak to ještě nebylo vyšetřeno. Podezřelá Tonya Hardingová mohla na olympiádě, kde jsem byl asistentem v kategorii žen, startovat," vzpomíná.
"Měli jsme s tím obrovské starosti, protože ony chtěly trénovat odděleně, což nešlo. Na první trénink jsme narychlo museli nechat postavit zábradlí kolem dokola uprostřed tribun, protože přišlo sedm set novinářů, kteří, pokud by se dostali až k bariérám, tak by ten trénink znemožnili," vrací se k jedné z největších sportovních rivalit všech dob.
Trest pro Rusy téměř není
Velmi sledovaná je situace okolo "ruské" výpravy. Tu Mezinárodní olympijský výbor (MOV) nakonec na Hry připustil, ovšem uvalil na ni několik podmínek – jedná se o oficiální hlavičku, zákaz státních barev a symbolů nebo odmítnutí startu dvěma stovkám tamních sportovců. Podle Bubníka jde však pouze o detaily, trest měl být přísnější.
"Kritizoval jsem MOV už před olympiádou v Riu, že učinil alibistické rozhodnutí – sám nerozhodl a nechal to na mezinárodních federacích. Letos pod tíhou důkazů suspendoval členství Ruského olympijského výboru, a tím pokud by to bylo dodrženo, neměl v Koreji startovat žádný ruský sportovec," vysvětluje.
Tak se ale nestalo. "MOV hned učinil výjimku, která ten trest téměř zrušila, protože jejím důsledkem je to, že dnes na olympiádě startuje téměř 170 ruských sportovců. Sice nebudou mít ruskou vlajku ani hymnu, ale startují jako olympionici z Ruska ("Olympijští sportovci z Ruska", pozn. aut.), takže všichni vědí, že z Ruska jsou," dodává.
"Ta sankce spočívá pouze v tom, že není hymna a není vlajka. Ale početná ruská výprava je opět na olympiádě. Kdyby sankce byla dotažena do konce, tak by snad byla schopna tlačit na ruské sportovní organizace, aby udělaly nějaké změny. Jenže ony je dodneška neudělaly," zlobí se Bubník.
