BLOG: Mrazivý očistec v Pchjongčchangu aneb když biatlonistům drkotají zuby

Klepou se ovšem i sportovci. A tam už je to trochu jiný problém. Sjezdařům se ničí lyže, které pak putují rovnou do kontejnerů, biatlonistům mrznou těla. Ti všichni si nepřijeli poslechnout - možná právě díky zimě - lehce uskřehotanou verzi Lennonovy klasiky Imagine ze slavnostního ceremoniálu.

Jde o vrchol jejich dřiny. A teď to má srazit ledový vítr jak z nezastavitelného vlaku vezoucího rozjuchanou Lucku Vondráčkovou? No, jsou to zimní Hry. Ale když zimní, tak skutečně fest.

Výhoda je, že reprezentace zdejší "všeljaké" tratě už trochu zná. V roce 2009 se zde konalo mistrovství světa (nejlepší individuální výsledek zajela 5. místem Veronika Vítkova ve vytrvalostním závodě).

V minulé sezoně si zase svěřenci Ondřeje Rybáře vyzkoušeli, jaké to je se prohánět za přítomnosti pár desítek diváků po tratích, které jinak patří golfistům (a Češky si ze štafety odvezly bronz).

V případě biatlonistů se jedná o starost. Všudypřítomný písek či nepříjemný sjezd na střelnici, kde se z různých stran točívají větrné víry. Takže přecvakáváte. "Ty závody budou extrémně těžký," říká třeba Ondřej Moravec.

Leckdy asi vážně nastane loterie, šéftrenér Rybář doufá v regulérnost. A ve vzduchu visí otázka, zda se všechny závody v ohlášených časech, které navíc vzhledem k večerním hodinám korejského času nejsou pro Evropany moc příznivé, vůbec pojedou.

Rtuť se má sice trochu vzpamatovat, ale spolehněte se na to. Zvlášť, když to při sjezdu 50 km/h pocitově koštuje třeba minus čtyřicet. A běda, sáhnete-li na kovový lauf od malorážky. Čemuž se vždycky úplně vyhnout nelze. No, nechtěl bych.

Vítková a spol. tu trénovali i ve čtrnácti stupních pod nulou, což už je to číslo, kdy může jury závod odpískat. Najednou jdou odrazy ztěžka, přestáváte cítit prsty, máte oblepené tváře, rum nemůžete a kvůli dechu a prevenci raději na trénincích používáte energii sbalenou na cesty v podobě speciálních dýchátek. 

Michal Krčmář na to má svůj recept: "Nepodlehnout tomu. Musíš věřit, že ti je teplo. A pak ti to teplo opravdu bude." Na Jaroslava Soukupa však ani tohle příliš neplatí. Platí za ratlíka týmu, tuhou zimu snáší špatně.

Vrstva-nevrstva pod kombinézou, kam toho stejně příliš nenarvete. "Nesmí vás to spínat, ale za ty roky už máme vyzkoušený, co funguje. Vydržet se to dá," tvrdí Krčmář. 

Češi mají za sebou soustředění v kazašském Almaty, kde to šlo třeba i k minus dvacítce. Průprava by tu tedy byla. Aklimatizace, zdá se, také proběhla v pohodě. Teď už je jen otázka, co s tím udělá ostrý závod. Biatlonisté v něm nebyli pomalu tři týdny. "Už ať to začne a bude se něco dít," přeje si Vítková.

Tak jo, dnes už to vážně vypukne. Ať vás to bolí co nejméně!