Kánoe jako chybějící součástka. Mně ten singl přináší tolik radosti, hledá Prskavec cestu do budoucna
Bronz v Riu, zlato z Tokia a v Paříži osmý. Zakletá Francie. Jiří Prskavec dal nejdřív šťouch, o kterém si myslel, že snad ani není možný, po druhém už věděl, že medailové naděje jsou ty tam. V rozhovoru pro ČT sport přiznal, že k úspěchu mu možná chyběla i účast mezi kanoisty. V souběhu obou kategorií teď vidí smysl i budoucnost.
Kvalifikaci zvládl s přehledem, v semifinále už to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Jeden dotek branky a šesté místo.
Pořád se mu vedlo lépe než třeba Slovinci Peteru Kauzerovi, který ve 40 letech absolvoval svou pátou olympiádu a v Riu byl o stupínek před Prskavcem. Rozhodčí mu přiznali velmi přísnou padesátisekundovou penalizaci. V rozhovoru se slovinskými novináři pak těžko hledal slova a neubránil se slzám.
Francie zůstala pro Prskavce nepříjemnou destinací. Finále: jedna chyba, druhá. Bylo po nadějích, tušil Prskavec. "Už po druhém šťouchu jsem věděl, že tohle nemůže stačit," poznamenal v rozhovoru bezprostředně po závodě.
"Ta trať je poměrně jednoduchá a každá chyba se počítá. Koneckonců je to vidět. Giovanni (de Gennaro) vyhrál s časem, který byl o 1,99 než šestý závodník. Kdyby si dal šťoucha, tak je šestý," přiblížil střízlivě Prskavec.
V ochozech bylo hodně českých vlajek. Když Prskavec vyrazil na trať, ochozy bouřily. Pak to ovšem jen zahučelo. Sedmička.
"Dal jsem šťoucha, o kterým jsem si myslel, že snad ani není možný. Najel jsem do první erky a když mám bránu za zády, tak mi tam vyskočil zadek lodi a musel jsem se jemně dotknout," posteskl si.
Dál bojoval, až přišla zrádná šestnáctka. "Pak jsem zkusil nemožný. Zpracoval jsem to, co to šlo, ale udělal jsem druhý dotyk a v tu chvíli jsem věděl, že to nemůže stačit. Nicméně snažil jsem se to dojet co možná nejlíp, zkrátit tu dráhu," popisoval.
"Dneska to muselo sednout od startu dolů anebo jste musel být Titouan Castryck (stříbrný francouzský reprezentant – poz. red.) a dovolit si jednu chybu. Ale to jsem nebyl ani jedno," dodal Prskavec zklamaně.
Kde hledat příčiny? "Nemůžu být spokojený, to je jasný. Za mě to byl krásný poslední závod jenom na kajaku. Těším se, co přinese budoucnost ve dvou kategoriích. Věřím, že za čtyři roky to bude zase veselejší," vyhlásil.
Už v Paříži mohl startovat i v kategorii C1, mnoho k tomu nescházelo. Teď Prskavec cítí, že to byl chybějící dílek skládačky. "Skoro bych řekl, že mi to chybělo. Mně ten singl přináší tolik radosti. Dneska ten trénink je koncipován na obě kategorie. Nevím, jestli to nebyla ta chybějící součástka, která mě stála to dnešní umístění. Ale těžko říct."
Malá náhrada za Tokio
Dlouho před závodem se v areálu ve Vaires-sur-Marne trousily početné skupinky českých příznivců. Atmosféra na olympijském kanálu byla fantastická. "Bylo to nádherné, bylo tady spousty českých fanoušků, hrozně jsem si to užil. Svým způsobem mi to vynahradilo Tokio, ale mrzí mě, že jsem to nezvládl," řekl Prskavec.
Před poslední disciplínou – olympijskou novinkou kayakcrosem – reálně hrozí, že český vodní slalom poprvé od Barcelony 1992 zůstane pod pěti kruhy bez medaile. I o tom Prskavec věděl, leč tlak zvenku si nechce připouštět.
"Pro mě je důležitý tlak zevnitř a ten byl ideální. Všechno bylo, jak mělo být, ale zase to v té Francii neklaplo. Už mě to dost bolí," uzavřel závodník, který si na trati v Pau a ani na té poblíž Paříže příliš nelibuje.
