Gabriela Satková měla při kvalifikaci podporu. Její sestra Martina přijela do Paříže na kole

"Jsem docela unavená. Nohy jsou dobré, ještě by mohly šlapat, spíš zadek to trošku odnesl. Ale už toho bylo hodně. Ještě včera jsem to chtěla zakončit přímo v centru Paříže, protože na kraji mi to přišlo málo. Ale už to bylo moc. Cítím se unavená, ale na to, kolik jsme toho odjeli, tak docela v pohodě. Bylo to 1241 a půl kilometru. Jeli jsme to nakonec šest dní, ale spočítala jsem to na nějakých 45 hodin," řekla Martina Satková.

Původně chtěli jet pět dní. "Vlastně každý den jsme měli nějaké komplikace, které nám zpozdily odjezd. Prvně jsme si mysleli, že největší krizovka je technický problém, protože Lukáš už pak nemohl přehazovat do kopců, takže to měl výrazně těžší, ale den nato přišly ještě v Německu obrovské bouřky. Promoklo nám všechno oblečení, i když bylo nepromokavé, protože to bylo fakt špatný. Bylo to těžké i psychicky, protože jsme věděli, že se musíme pohnout," líčila.

Navzdory náročnosti cesty o svém plánu nezapochybovali. "Neříkali jsme si, že to byl blbý nápad. Já prostě věděla, že je to výzva," prohlásila Satková. S promočenými věcmi v noci ve spacáku už začala na internetu hledat možnost dojet vlakem, ale rozhodli se pokračovat. Přivítali však pomoc s noclehem. "Původně jsme chtěli spát každý den venku, ale jednou nás nechali lidi přespat na zahradě v karavanu. A po tom, co jsme zmokli, jsme si zaplatili ubytování přes Airbnb. Vysušili jsme se, najedli a začali jsme zase tak trochu nanovo," vyprávěla.

Na cestě je povzbuzovali ostatní cyklisté. "Největší obdiv jsme vždycky dostali od cyklistů, kteří se za nás připojili. My jsme jeli s koly přibližně o deset kilo těžšími než normálně a byli jsme se všemi schopni držet tempo. Když jsme jim řekli, že jedeme z Prahy do Paříže, byli hrozně nadšení a spousta z nich nám i jakoby pomohla, dali nám nějakou vodu. Spousta lidí na cestě nás podporovala," prohlásila.

Zkouška vztahu v krizových momentech podle ní také vyšla parádně. "Těžké chvíle jsme měli oba dva. Bála jsem se, že budu nějaká nepříjemná nebo naštvaná. Ale věděla jsem, že v tu chvíli musím zabrat. Ani jsme se nestihli pohádat, protože v těch těžkých chvílích jsme museli spojit síly a nějak to začít řešit. Nejhorší moment přišel, až když jsem se včera vracela od Eiffelovy věže zpátky na ubytování, protože už to bylo navíc a došly mi síly," připustila s úsměvem Satková.

Ještě se stihla po příjezdu vidět se sestrou Gabrielou. "Mně zavolal Gabčin trenér, jestli už jsme na kanále, že si zrovna prošli trať. Já jsem ji už nechtěla rušit, protože vím, že má svoje rituály. Přes plot jsme se objaly, takže je to takové smutné, že vlastně člověk nemůže úplně až k nim, ale aspoň jsme se potkaly. Já jsem jí chtěla hrozně zavolat od Eiffelovky, ale taťka to prozradil dřív, než jsem tam stihla dojet. Myslím si, že má radost a že tu podporu bude cítit," dodala Satková. Domů se už ale vydá s rodinou autem.