Legrace v call roomu a čas na sklenku vody. Jak šermíři dokráčeli ke grandióznímu bronzu ve Velkém paláci
Velký palác bouřil a poté jen lapal po dechu. Loučení s kariérou Jiřího Berana je s bronzovou olympijskou příchutí. Jakub Jurka předvedl proti stříbrnému z Paříže Yannicku Borelovi úchvatný obrat. Duel o třetí místo skvěle načal Martin Rubeš a na planš v pravou chvíli vlétl Michal Čupr. Tahle parta dřela, bavila se a hlavně bavila všechny okolo. Uznalého potlesku se dočkala i od zaplněných tribun paláce z oceli a skla.
Cesta pod pěti kruhy nebyla nikterak dlouhá, ale trnů na ní nebylo zase tak málo. Vítězství nad silnou Itálií, pak porážka s Japonskem a duel se světovými jedničkami.
Po prohraném semifinále vypadali Češi stále optimisticky naladěni. "Je to věc, o které jsem snil dvacet let. Neuvěřitelný. Snil jsem o finále, ale i boj o bronz… Šermovat tady v Grand Palais proti Francouzům. Ježiši, to bude nádherný," řekl Martin Rubeš.
A nádherné to bylo.
Začalo to euforicky, senzačně. Velký obrat s Italy, kordisty z druhé země světového žebříčku. Dlouhé dotahování a výtečná Jurkova práce. Ve svém druhém zápase dokázal najít recept na protivníka a rychle smazat až sedmibodové manko.
"Jakmile jsem jen změnil polohu zbraně, tak najednou nevěděl, jak to číst, a začalo to tam padat," přiblížil Jurka.
"Italy jsme v první polovině zatlačili, ve druhé jsme jim dávali zásahy. To, že jsme je porazili, je malá senzace. Ale ne že jsme s tím nepočítali, čekali jsme, že to bude náročný zápas."
Sebevědomí Italové byli na koni, v polovině utkání se zdálo, že už se vidí v semifinále. "Myslím si, že řekli, že už je to dobrý, už tam vyřvávali, jak to bylo o sedm. My jsme vyřvávali víc, i když jsme dostávali víc. Byla to týmová věc," zdůraznil Beran s nadhledem.
Slovo tým a parta létala vzduchem často. Od prvních momentů, kdy se tahle čtyřka dala dohromady.
Semifinále. Další těsný zápas. Japonci, olympijští šampioni z Tokia s čerstvým vítězem z Her v Paříži Koki Kanem.
"Pomalí nejsou," podotkl před utkáním Beran. To další se dalo jen odhadovat, v této sezoně se Češi s Japonci potkali vůbec poprvé.
Necelá minuta do konce. Jurka zase zavelel k obratu. Češi v tu chvíli vedli o bod. "Asi tam zafungovala hlava," posteskl si "zavírač" Jurka.
Úlohy posledního článku týmu drží Jurka delší dobu a tentokrát to nevyšlo. Japonec Yamada byl nad jeho síly.
Drobnou náplastí byla aspoň jeho dílčí výhra nad olympijským vítězem. "Na něm byla velká úloha favorita, aby obhájil své postavení olympijského vítěze. Využil jsem toho, že jsme byli v laufu. Asi si to budu pamatovat jako jeden z momentů této olympiády," dodal Jurka.
Pak ovšem přišly ještě další zážitky k zapamatování.
"Naše silná zbraň je parta, že to odedřeme jeden za druhého, jsme čtyři mušketýři, kteří do toho jdou," podtrhl Beran ještě před bitvou o bronz.
"V call roomu byla legrace, neměli jsme co ztratit. S Francouzi jsme šestkrát za sebou prohráli a věděli jsme, že jsou hrozně silní, a podle mě jsou to jediní soupeři, kteří nám tady neseděli," poznamenala loučící se legenda českého šermu.
Náhradník v pravou chvíli, nádherné loučení a neskutečné rozuzlení.
Potemnělé tribuny, světla zacílená na planš na centrálním pódiu. Francouzi si střihli před startem obligátní Marseillaisu. "Byli jsme ve svojí bublině, slyšel jsem jen kluky, trenéra a fantastické české fanoušky a moji milovanou přítelkyni," poznamenal po bronzovém procitnutí Martin Rubeš.
Češi vedli, Francouzi za vydatného skandování utkání převážili na svou stranu, ale české čtveřici se tolik nevzdalovali. Poté, co Rubeš svůj zápas prohrál 1:5, nahradil ho na poslední duel Michal Čupr.
Pod pohádkový výsledek se tak také podepsal. Naskočil v pravou chvíli. "Bylo to skvělé, protože jsem neměl možnost zašermovat si individuální soutěž. Vlítnout hned do davu, když tu Francouzi fandili domácím. Bylo to náročné, ale děkuju, že do mě kluci vložili důvěru," pronesl s pokorou.
Poté, co se kamarádi objali po posledním vystoupení Jiřího Berana, šel na věc Jurka. Proti němu francouzský obr, který ukázal své umění v individuální soutěži.
Jurka musel dotahovat čtyřbodové manko. "Když jsem viděl Míšu, že si dal první olympijské zásahy. To mě trošku nakoplo, řekl jsem si, že by to mohlo vyjít. Bez medaile jsem se vracet nechtěl."
Borel byl pod tlakem, bylo to cítit. Nakonec se musel před strojovým Jurkou sklonit a poblahopřát mu.
Pro tyhle čtyři mušketýry teď začne pořádný kolotoč. První olympijská medaile v Paříži se musí oslavit. "Dáme si s fanoušky sklenku vody, samozřejmě," prohodil s šibalským úsměvem Jurka.
