Hrozné, šílené, komentovali Voneš s Rugovacem dlouhý únik – nakonec ovšem nezapočítaný

Září 2023: Denis Rugovac měl při obyčejném návratu doprovodnou kolonou vážnou nehodu. Zlomené obě čelisti, lopatka, pochroumaná žebra, rameno i obratle.

Komplikovaný a bolestivý návrat. Ovšem motivace obrovská.

Srpen 2024: bitva v madisonu na olympijských hrách. 200 kol ostré sprinty, vysoké tempo, dechberoucí bitva a plán, který skoro vyšel.

Před startem Her vyhlásili, že se nechtějí jen svézt s ostatními, ale jedou si pro co nejlepší výsledek. Bojovali a v cíli se radovali s trenéry i se svými blízkými.

"Před dvěma měsíci jsme odjeli na soustředění do Ameriky a připravovali jsme se tam s trenérem Andym Sparksem. Tomu se nelíbil náš cíl být do půlky, a že si máme dát větší cíl, něco, čeho můžeme těžko dosáhnout. Tak jsme řekli, že budeme chtít být do pátého místa a on řekl, že OK, budeme trénovat na páté místo," popisoval Rugovac.

Všechno podle plánu

Taktika byla v dusném prostředí národního francouzského velodromu jasná. "Je tu hrozné horko, začátek byl hrozný. Našli jsme si tempo, aklimatizovali jsme se a už se jelo lépe, jelo se klidněji. Pro nás lepší," řekl Voneš.

"V plánu bylo jet ze začátku v klidu, šetřit se, jezdit co nejkratší cestu, co nejníže. To se moc nedařilo. Ale šetřili jsme se. Do druhé poloviny jsme chtěli najíždět víc dopředu a začít být aktivnější," doplnil Rugovac.

Zhruba 130 okruhů před cílem se odpíchli do sólové jízdy. Ta trvala 25 kol, tohle bylo už trochu mimo narýsované předpoklady. "V plánu bylo tak šest kol, bylo to hrozné, šílené," hlesl Voneš.

Na dráze je "bordel"

Češi se v tu chvíli objevili na bronzové příčce a tu ještě nějakou dobu drželi. Po dojezdu svítil český tým na pátém místě. Až po několika minutách rozhodčí najeté kolo neuznali a Češi se propadli na sedmou příčku z 15 týmů.

"Moc jsme to neviděli, na dráze je tolik lidí, je tam bordel. Všichni jsme jeli doraz," řekl ke klíčovému okamžiku Rugovac. "Je strašně těžké poznat, jestli čtyři lidi jsou balík nebo nejsou balík. Bylo to tolik rozpojené, že sami nevíme," dodal Voneš.

Zásadní krok ke zlepšení

Rugovacovi je jednatřicet, parťáku Vonešovi o osm let méně. Po závodě oba cítili, že jejich společná cesta má směr. "Je to krok k vyšší výkonnosti. Stabilně jsme jezdili kolem desátého místa a líp. Je to jeden z prvních kroků, určitě v tom chceme pokračovat, hledáme v tom systematický smysl a zlepšujeme se," zdůraznil Rugovac.

S trenérem Milanem Kadlecem, který byl spolu s Aloisem Kaňkovským ve stejné dsiciplíně v Pekingu před 16 lety třináctý, se před závodem hecovali a špičkovali.

"Říkali jsme, že jsme připravení. On říkal nejdřív, že jestli bude medaile, tak poběží nahatý kolem dráhy. Pak se rozmyslel, že jenom kolem baráku v olympijské vesnici. Tak bohužel ani jedno, tak asi budeme muset máknout ještě čtyři roky," smál se Rugovac.