Eva Adamczyková prožila v italském Livignu snový návrat k olympijskému snowboardcrossu. Dvaatřicetiletá reprezentantka a již trojnásobná medailistka z olympijských her se v této sezoně k závodění vrátila po mateřské pauze a sama přiznala, že si před rokem myslela, že se vracet možná ani nebude. Teď vybojovala na Hrách pro českou výpravu třetí medaili.
Stříbrná Adamczyková: Jsem nadšená. Už jenom být tady je za odměnu
„Je to úžasný. Samozřejmě ta zlatá byla kousíček, 4 setiny sekundy. Udělala jsem prostě chybu, takže si zasloužím stříbrnou medaili,“ hodnotila Adamczyková. „Cítila jsem se skvěle, i když jsem byla už před poslední jízdou strašně unavená, ale říkala jsem si, že ještě jenom jedna jízda. Chtěla jsem jet pro sebe, udělat si radost a soustředit se jenom sama na sebe,“ uvedla.
Adamczyková absolvovala v Livignu velmi dobré tréninky a v dopolední kvalifikaci zajela nejrychlejší čas. Ve vyřazovacích jízdách se pak zkušeně propracovala až do velkého finále, v němž se jelo o medaile. „Měli jsme skvělou mázu, obzvlášť na semifinále a finále, to mě strašně podrželo. Celý tým makal naplno, takže jim chci poděkovat,“ řekla Adamczyková i na adresu servisu.
„Možná jsem měla i trochu výhodu, protože třeba před rokem jsem si myslela, že se třeba už nebudu vracet. Jenže když pak člověk jezdí takhle dobře v trénincích a vyhraje kvalifikaci, tak to samozřejmě chce dotáhnout do finále,“ prozradila. „Moc jsem si to užívala, už asi i tím, jak jsem starší, tak s větším klidem. Jsem ráda, že už to mám za sebou, teď už to může být jenom lepší,“ pokračovala Adamczyková.
Ve všech jízdách vnímala také podporu fanoušků. „Bylo to úžasné. V sektoru B jsme skákali přímo do těch fanoušků. Vždycky jsme vyskočili a přímo do nás to začalo řvát. Byl to skvělý den,“ pochvalovala si. „Jsem moc ráda, že bylo hezky, mně se v tomhle závodí strašně dobře,“ přiznala Adamczyková.
„Vždycky jsem si z toho dělala legraci, že chci zkompletovat tu kolekci, a je to tam. Vlastně vůbec nechápu, že na každé olympiádě jsem měla medaili, protože je to tak daleko od sebe, že člověk má fakt občas pocit, že se mu nedaří, ale tohle bylo super,“ sdělila Adamczyková, která má z olympijských her zlato ze Soči z roku 2014 a bronz z Pchjongčchangu z roku 2018.
Medaile si váží zejména z pohledu dloudobosti. „Ty holky se tak posunuly i to závodění. Oproti Soči je to úplně někde jinde. Tady se od první rozjížďky musíte snažit a je to hrozně těsné. Člověk by mohl vypadnout už v první rozjížďce, a to že vyhraju kvalifikaci vlastně pak v tom závodě nic neznamená,“ řekla Adamczyková.
Je to boží, pochvaloval si výkon Adamczykové trenér Jelínek
„Evka byla od rána fajn. Vstala a řekla ‚jo, dneska bude dobrej den‘. Myslím, že jsme to všechno zvládli, i s její rodinou,“ prozradil trenér Adamczykové Marek Jelínek. „Bylo to boží. Vůbec vás nenapadne, že byste chtěli zlato, i když jsme opravdu hodně chtěli medaili. Ale bylo tam i pár chybiček, které ji o zlato připravily, ale je to úplně boží,“ pochvaloval si.
