Michal Krčmář dovezl českou biatlonovou štafetu na šestém místě. Trochu ho hlodal ztracený boj o pátou pozici, ale tenhle výsledek bere. Premiéru v týmovém závodě na velké akci prožil Petr Hák. I když litoval chyb na střelnici, ve finále byl spokojený, že se dokázal v posledním kole zmáčknout a udržet naděje na výborný výsledek.
Milán Cortina 2026
Hák si vzpomněl na kamaráda Václavíka a tlak ustál. Potvrdili jsme sílu týmu, zdůraznil Krčmář
„Výsledek v téhle konkurenci není vůbec špatný. Jednoznačně jsme si potvrdili, že síla týmu tady je, štafety jezdit umíme. Důležité je, že jsme zopakovali výsledky ze svěťáku,“ prohlásil spokojený Krčmář.
Češi dokázali být šestí také v Oberhofu a Ruhpoldingu. Stupně vítězů byly daleko, přesto to mohlo být ještě o kousek lepší.
Nahrávám video
Ohlasy Mikysky, Horniga, Háka a Krčmáře po biatlonové štafetě
„Na poslední položce jsem si připustil až moc vjemů,“ litoval Krčmář. Musel dvakrát dobíjet a odjel mu pátý Campbell Wright. „Trošku mě mrzí stojka, nebyla to ode mě dobrá položka. Bohužel jsem promeškal svou šanci o páté místo,“ uvedl.
V posledním kole musel svést Krčmář souboj s finišmany Švýcarska a Finska. „Rozjel jsem to a pak mi hlásili, že za mnou jedou Švýcar s Finem. Takže jsem se nechal dojet. Pak jsem taktizoval. Finům jely skvěle lyže, takže jsem hodně ve sjezdu pracoval. Hrál jsem to na to, že je to začne bolet dřív než mě. V cíli mi říkali, že měli laktát až v krku. Já teda taky, ale prostě jsem tu bolest vydržel déle,“ popisoval Krčmář.
„Udělali jsme maximum, na které aktuálně máme,“ shrnul zkušený český reprezentant.
Nahrávám video
Sestřih štafety biatlonistů
Svůj díl přidal i o třináct let mladší Hák. Na třetím úseku sice ztratil několik pozic, ale stále bylo o co jet.
„Před závodem jsem bojoval, hlavně ať nejsem nervózní. Což se mi povedlo tak napůl. Stejně mě to doběhlo, měl jsem zvláštní pocit v břiše. Hned jsem to ale v prvním kole odšpuntoval a jelo se mi parádně, stres už nebyl,“ poznamenal v cíli viditelně uvolněný Hák.
Musel se vypořádat s velkým tlakem. Na stojce vypotřeboval všechny náhradní náboje. „Vždycky je hrozné střílet jednu na jednu. Vzpomněl jsem si na svého kamaráda Adama Václavíka. Poslední rána se musí dávat. Rozklepaly se mi nohy, bohužel, omlouvám se týmu. Nechal jsem tam vteřinky, za to jsem se musel na posledním kole zedřít do krve a urvat to do mrtě,“ poznamenal.
Statistiky mu dávají za pravdu. V posledním kole zaznamenal čtvrtý nejlepší. „To beru. Super,“ usmíval se. Ale zároveň k sobě zůstával kritický: „Kdyby to bylo lepší na střelnici, vypadlo by to i líp celkově.“