EXKLUZIVNĚAdrenalin, staří známí i obavy z kokrhání. Jaká byla třetí olympijská mise Gabriely Soukalové?

Šestnáct dnů plných sportu. Tvoje třetí olympiáda, první na mediální straně. Bylo toho dost?

Bylo to intenzivní, ale celkově mám moc ráda, když můžu být akční a něco se pořád děje, takže mi i v návaznosti na množství sportů, setkání i přesunů čas v týmu České televize opravdu rychle utekl. A příjemně utekl.

Navíc se udála senzační bronzová tečka, kterou zařídila Tereza Voborníková. Jak jsi prosněžený závod prožívala?

Na poslední závod olympiády jsem se moc těšila. Tajně jsem doufala, že by Terka mohla atakovat první desítku tak jako den předtím Michal. Naprosto nás ale šokovala tím, jak dokázala zmobilizovat síly na poslední start a zajet si pro svoje životní maximum. S rodinou jsme fandili v každém kole tak, že nás bude asi ještě dlouho bolet v krku, ale to vlastně vůbec nevadí. Jsme moc rádi, že se to Terce povedlo, a beru to jako satisfakci pro celý český tým.

Anterselva, Cortina, Val di Fiemme, spousta hodin v autě uprostřed hor. Jak se ti cestovalo?

Jsem poměrně zvyklá trávit hodně času v autě, v rámci práce skoro každý den. Takže mi cestování a přesuny nevadí. Když člověk projíždí krásným prostředím hor, je to super zážitek. Zároveň jsem měla tady na olympiádě skvělého kolegu Hynka Rolečka (původce otázek – pozn. red.), který je původně historik, takže jsem se během cest dozvěděla spoustu zajímavých informací z historie, která mě taky moc baví.

Potkala jsi za ten čas mnoho známých z biatlonového prostředí. Které setkání ti nejvíc utkvělo?

Těžko se vybírá, neb všechna setkání byla příjemná. Dnes jsme si v cíli plácli s Michalem Krčmářem, který absolvoval s velkou pravděpodobností svůj poslední olympijský závod. Skvěle jsem si popovídala třeba s Marií Dorin Habertovou, Denise Hermannovou, Anais Chevalierovou, Tiril Eckhofovou, Doro Wiererovou, Michaelem Röschem, Martinem Fourcadem, Christophem Sumannem nebo třeba Klemenem Bauerem.

Měla jsi možnost nahlédnout do spolupráce týmu ČT. Zkus přiblížit, jak se celá olympijská operace krájí, míchá a vaří.

Fascinuje mě, s jakou grácií si dokážou lidi z týmu poradit v rámci všech podmínek. Záběry kameramana Jardy Jiráska jsou za mě neuvěřitelné, je to kouzelník. Člověk ráno otevře dveře na balkon, vidí před domem moderátora Péťu Kubáska, jak vysílá ranní studio, přitom stojí v blátě vedle kurníku. S napětím to sleduji a modlím se, aby do přenosu nezakokrhal kohout. Přesto záběry na kameře vypadají úžasně, jako bychom měli studio, které by nám mohla konkurence závidět.

Hodně času jsi glosovala biatlonové dění ve vysílání ČT sport, vytvářela jsi příspěvky na sociálních sítích. Co ti je bližší, v které roli ses cítila lépe?

Sociální sítě jsou podle mě milosrdnější v tom, že když se něco nepovede, máte šanci na opravu. Živý přenos takový luxus pochopitelně nenabízí. Méně jistá jsem si ze začátku byla v rámci live vstupů, ale ve finále mě bavily díky tomu adrenalinu před přenosem asi ještě víc než sociální sítě.

Kdyby bývali čeští hokejisté postoupili do semifinále, zamířila bys za nimi do Milána. Nebylo tomu daleko. Jak jsi prožívala rozhodující okamžiky čtvrtfinále s Kanadou i s ohledem na tuhle skutečnost?

V té chvíli mi bylo úplně jedno, kde bych měla být nebo jestli někam pojedu večer či druhý den. Jediné, co jsem si přála, bylo, aby naši kluci vyhráli, splnili si sen. V životě jsem žádný zápas neprožívala tak jako ten s Kanadou. Postup byl blízko. A stejně musím říct, že pro mě ten den kluci vyhráli tím, jak hráli, a taky proto, že na ledu nechali vše.

Když to vezmeš kolem a kolem, na co jen tak nezapomeneš?

Zažila jsem toho za poslední víc než dva týdny tolik, že vůbec nevím, co vybrat jako top zážitek. Od strhujících soubojů a výkonů našich sportovců, které jsem mohla často vidět zblízka, přes úžasná setkání s mnoha blízkými lidmi, nové výzvy v rámci práce, zažila jsem takovou chumelenici, jakou už řadu let nepamatuju, ochutnala nespočet italských delikates a taky nesčetněkrát usnula v autě a skoro i při chůzi, protože tahle mise byla o dost náročnější, než jsem si před pár týdny myslela.

Kdybys měla tu možnost, střihla by sis další olympiádu ve stejné roli? A pokud vím, nikdy jsi nebyla na letní…

Kdybych takovou možnost ještě někdy měla, asi bych se rozhodla stejně jako teď. Na letní olympiádě jsem nebyla, ale umím si představit, že by mě bavila, neb mám letní sporty ráda, hlavně atletiku.