Následuje
Francie - Austrálie

Den třetí - poklona, frustrace i vrtkavé štěstí

Londýn - Tři příběhy, každý jiný. A přesto se společným jmenovatelem. Před čtyřmi lety v Pekingu vybojovali Jiří Ježek, Eva Kacanu a David Drahonínský pro český tým zlaté paralympijské medaile ve stíhacím závodě na dráze, ve vrhu koulí a v soutěži lukostřelců. Teď už je jasné, že historie se opakovat nebude. A nebýt jednoho, posledního povedeného šípu mohlo být ještě hůř.

Druhou, a zatím poslední medaili z atletiky vybojoval pro české barvy Rostislav Pohlmann.
zdroj: ČT4 autor: David Soeldner

Stejně jako se nedá nalinkovat život, nedají se ani naplánovat sportovní úspěchy. Každý závod je jiný. Soupeři se zlepšují. Legendy stárnou. Někdy nepřeje štěstí, jindy neústupný sbor rozhodčích. A pak je tu nervozita. Nebo zdravotní indispozice. A proti tomu? Nesmírná touha se přes všechna protivenství poprat o co nejlepší výsledek. A to se může a nemusí podařit. Paralympiáda zná desítky takových příběhů. Český, výše jmenovaný trojlístek se o tom během sobotního odpoledne a podvečera na vlastní kůži dokonale přesvědčil.

Stejně jako v Pekingu, i tentokrát se David Drahonínský po vítězství v kvalifikaci a tím pádem po přímém postupu do čtvrtfinále, pořádně natrápil. A nakonec ho zachránil úplně poslední šíp. De facto "náhlá smrt ", která si přišla pro jeho udatně vzdorujícího soupeře z Itálie. "Byl to můj nejtěžší závod v životě a doufám, že mi pomůže v další fázi turnaje, že se jednalo o nejslabší chvíli, kterou jsem, byť se štěstím, ustál, "svěřil se David. S Fabiem Azzolinim totiž prohrával už 0:4 na setové body, ve třetím setu uhrál jen remízu a teprve vítězstvím ve čtvrtém a pátém setu si vynutil rozstřel na jeden šíp, v němž už dominoval poměrem 9:6. "Soupeř těžil z mé počáteční nervozity. Naštěstí jsem se zkoncentroval, přestal se ohlížet na Itala a vrátil se k rutině. V tomto ohledu mi pomohly rady od mé psycholožky. Asi jsem udělal chybu, že jsem si vzal jiný luk než ten, se kterým jsem vyhrál kvalifikaci. Tady s tím jsem ve druhém setu zasáhl sedmičku a opravdu si nepamatuji, kdy naposledy jsem trefil tak málo… "

Vypjaté souboje u terčů nebyly letos pro české lukostřelce v Londýně ničím výjimečným. Na rozdíl od Drahonínského v rozstřelu na jeden šíp přišla o postup do semifinále Markéta Sidková s Číňankou Jinzhi Li. A už o den dříve identickým způsobem přišel o šanci proklouznout do čtvrtfinále Jiří Klích.

Pozítří čekají na Davida další dva souboje. Pokud v tom prvním, semifinálovém, přestřílí stejně jako před čtyřmi lety Fina Osmo Kinnunena, zůstane mu naděje na vysněnou obhajobu paralympijského triumfu. O tu už dva členové reprezentačního týmu v identických soutěžích, v nichž kralovali v Pekingu, přišli. Eva Kacanu doplatila ve vrhu koulí třídy F54/55/56 na nejasná pravidla. "Tyč, o kterou se opírám, byla schválena, ale pak mi rozhodčí u druhého pokusu, který byl nejdelší, až za hranici šesti metrů, zvedla červený praporek, a řekla, že jsem se moc pohnula, což je v rozporu s pravidly. Já ale nejsem žádný drobeček, a je logické, že se ta tyč pohnout musí. Nakonec to uznali, ale už bylo pozdě, protože se pokus oficiálně nezměřil, " vysvětlila obhájkyně zlata z Pekingu, která tuto křivdu náležitě oplakala. Výkonem 5,79 metru totiž skončila jedenáctá, a nepostoupila ani do užšího finále. "Atletiku ale k ledu neodložím. A pokud bude sloužit zdraví, hodlám v kariéře pokračovat," slíbila Kacanu.

A Jiří Ježek? Ten se ve stíhacím závodě na čtyři kilometry musel sklonit před Carlo-Eduardem Novakem. A on to skutečně učinil! Poté, co mu v dopolední kvalifikaci sebral světový a paralympijský rekord časem 4:40.315, porazil ho Novak i v přímém souboji o zlato. A tak se mu Ježek poklonil jako vznešenému vezírovi, pak se objali a za nadšeného aplausu vyprodaného velodromu si podali ruce a společně je zvedli nad hlavu. Tomu se říká profesionalita. Nebo schopnost uznat kvality druhého, v dané chvíli lepšího soupeře, i když zároveň kamaráda. "Od poloviny závodu jsem věděl, že na něj nemám. A to přesto, že jsem v dopolední kvalifikaci šetřil síly. Jenže času na regeneraci bylo málo a tělo řeklo ne. Přesto mám i ze stříbra velkou radost, potvrdil jsem si, že kvalitní trénink před Londýnem nevyzněl naprázdno, navíc jsem ze sebe setřepal nervozitu, a teď se chci poprat o další medaile v týmové soutěži na dráze a pak v časovce na silnici."

V souboji o třetí místo pak britský favorit Jody Cundy, o den dříve po diskvalifikaci v časovce tak zdrcený, doslova odrovnal Kolumbijce Duenase Gomeze. Za bouřlivé podpory hlučného publika zariskoval, a rozhodl se ďábelským tempem ho dohonit o celé kolo. A to se mu po pouhých 1 375 metrech podařilo.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy