Den třetí - poklona, frustrace i vrtkavé štěstí
Londýn - Tři příběhy, každý jiný. A přesto se společným jmenovatelem. Před čtyřmi lety v Pekingu vybojovali Jiří Ježek, Eva Kacanu a David Drahonínský pro český tým zlaté paralympijské medaile ve stíhacím závodě na dráze, ve vrhu koulí a v soutěži lukostřelců. Teď už je jasné, že historie se opakovat nebude. A nebýt jednoho, posledního povedeného šípu mohlo být ještě hůř.
Stejně jako se nedá nalinkovat život, nedají se ani naplánovat sportovní úspěchy. Každý závod je jiný. Soupeři se zlepšují. Legendy stárnou. Někdy nepřeje štěstí, jindy neústupný sbor rozhodčích. A pak je tu nervozita. Nebo zdravotní indispozice. A proti tomu? Nesmírná touha se přes všechna protivenství poprat o co nejlepší výsledek. A to se může a nemusí podařit. Paralympiáda zná desítky takových příběhů. Český, výše jmenovaný trojlístek se o tom během sobotního odpoledne a podvečera na vlastní kůži dokonale přesvědčil.
Stejně jako v Pekingu, i tentokrát se David Drahonínský po vítězství v kvalifikaci a tím pádem po přímém postupu do čtvrtfinále, pořádně natrápil. A nakonec ho zachránil úplně poslední šíp. De facto "náhlá smrt ", která si přišla pro jeho udatně vzdorujícího soupeře z Itálie. "Byl to můj nejtěžší závod v životě a doufám, že mi pomůže v další fázi turnaje, že se jednalo o nejslabší chvíli, kterou jsem, byť se štěstím, ustál, "svěřil se David. S Fabiem Azzolinim totiž prohrával už 0:4 na setové body, ve třetím setu uhrál jen remízu a teprve vítězstvím ve čtvrtém a pátém setu si vynutil rozstřel na jeden šíp, v němž už dominoval poměrem 9:6. "Soupeř těžil z mé počáteční nervozity. Naštěstí jsem se zkoncentroval, přestal se ohlížet na Itala a vrátil se k rutině. V tomto ohledu mi pomohly rady od mé psycholožky. Asi jsem udělal chybu, že jsem si vzal jiný luk než ten, se kterým jsem vyhrál kvalifikaci. Tady s tím jsem ve druhém setu zasáhl sedmičku a opravdu si nepamatuji, kdy naposledy jsem trefil tak málo… "
Vypjaté souboje u terčů nebyly letos pro české lukostřelce v Londýně ničím výjimečným. Na rozdíl od Drahonínského v rozstřelu na jeden šíp přišla o postup do semifinále Markéta Sidková s Číňankou Jinzhi Li. A už o den dříve identickým způsobem přišel o šanci proklouznout do čtvrtfinále Jiří Klích.
Pozítří čekají na Davida další dva souboje. Pokud v tom prvním, semifinálovém, přestřílí stejně jako před čtyřmi lety Fina Osmo Kinnunena, zůstane mu naděje na vysněnou obhajobu paralympijského triumfu. O tu už dva členové reprezentačního týmu v identických soutěžích, v nichž kralovali v Pekingu, přišli. Eva Kacanu doplatila ve vrhu koulí třídy F54/55/56 na nejasná pravidla. "Tyč, o kterou se opírám, byla schválena, ale pak mi rozhodčí u druhého pokusu, který byl nejdelší, až za hranici šesti metrů, zvedla červený praporek, a řekla, že jsem se moc pohnula, což je v rozporu s pravidly. Já ale nejsem žádný drobeček, a je logické, že se ta tyč pohnout musí. Nakonec to uznali, ale už bylo pozdě, protože se pokus oficiálně nezměřil, " vysvětlila obhájkyně zlata z Pekingu, která tuto křivdu náležitě oplakala. Výkonem 5,79 metru totiž skončila jedenáctá, a nepostoupila ani do užšího finále. "Atletiku ale k ledu neodložím. A pokud bude sloužit zdraví, hodlám v kariéře pokračovat," slíbila Kacanu.
A Jiří Ježek? Ten se ve stíhacím závodě na čtyři kilometry musel sklonit před Carlo-Eduardem Novakem. A on to skutečně učinil! Poté, co mu v dopolední kvalifikaci sebral světový a paralympijský rekord časem 4:40.315, porazil ho Novak i v přímém souboji o zlato. A tak se mu Ježek poklonil jako vznešenému vezírovi, pak se objali a za nadšeného aplausu vyprodaného velodromu si podali ruce a společně je zvedli nad hlavu. Tomu se říká profesionalita. Nebo schopnost uznat kvality druhého, v dané chvíli lepšího soupeře, i když zároveň kamaráda. "Od poloviny závodu jsem věděl, že na něj nemám. A to přesto, že jsem v dopolední kvalifikaci šetřil síly. Jenže času na regeneraci bylo málo a tělo řeklo ne. Přesto mám i ze stříbra velkou radost, potvrdil jsem si, že kvalitní trénink před Londýnem nevyzněl naprázdno, navíc jsem ze sebe setřepal nervozitu, a teď se chci poprat o další medaile v týmové soutěži na dráze a pak v časovce na silnici."
V souboji o třetí místo pak britský favorit Jody Cundy, o den dříve po diskvalifikaci v časovce tak zdrcený, doslova odrovnal Kolumbijce Duenase Gomeze. Za bouřlivé podpory hlučného publika zariskoval, a rozhodl se ďábelským tempem ho dohonit o celé kolo. A to se mu po pouhých 1 375 metrech podařilo.
