Co s megalomanskými olympijskými projekty? Budapešť řekla ne a není zdaleka jediná
Praha – Nejprve Oslo, Krakov, Lvov, Stockholm a Mnichov, poté také Boston, Hamburk, Řím a teď i Budapešť. První kvintet vzdal boj o pořadatelství zimní olympiády v roce 2022, druhá čtveřice přestala mít zájem o letní Hry o dva roky později. Důvody? Obavy z korupce či megalomanských projektů s nejistým užitkem. Kandidátská města většinou odpadají kvůli průzkumům veřejného mínění či místním referendům, v němž se proti Hrám vyslovilo velké procento občanů.
"Ukazuje se, že sílí trend kandidátů, kteří odpadávají jako mouchy," řekl pro americký deník LA Times profesor Pacifické univerzity Jules Boykoff. "Je to vážnější, než se zdálo," dodal.
Naposledy se vzdala ve středu kandidatury na OH 2024 Budapešť. Podle kritiků šlo o nesmyslně velký projekt a peníze by měly směřovat spíše na zdravotní péči nebo vzdělávání. "Jde o naši budoucnost v Maďarsku. Zahrávají si s ní, ohrožují ji," uvedl člen hnutí Momentum, hlavního organizátora petice za přehodnocení kandidatury, János Mécs.
Maďarská metropole však zdaleka není jediným městem, které nechce o pořádání Her slyšet. A to daleko před finálním hlasováním. Zatímco o letní Hry v roce 2004 se ucházelo jedenáct měst a Mezinárodní olympijský výbor musel udělat užší výběr, na pořadatelství největší sportovní akce o 20 let později zůstali už jen dva zájemci.
Také Praha na začátku nového tisíciletí představila ambiciózní projekt Praha olympijská. Tehdejší předseda Českého olympijského výboru v roce 2007 dokonce poslal MOV uchazečský dopis. I v tomto případě se veřejnost stavěla ke snaze odtažitě. Vedení města navíc přiznalo, že v projektu utopilo 70 milionů korun. Plán nakonec zhatila ekonomická recese. Doposud se ve východní Evropě konaly Hry jen třikrát.
Olympijské hry politickým nástrojem
Kanadský odborník na kandidatury Robert Livingstone se domnívá, že olympiády jsou velkou politickou zbraní pro někoho, kdo chce upoutat pozornost. To je podle něj i případ maďarské metropole, kdy petici proti organizaci mamutí sportovní akce zorganizovalo hnutí Momentum, v němž se spojily menší opoziční strany. Hnutí nasbíralo více než čtvrt milionu podpisů.
Řím vypadl ze hry loni bezprostředně poté, co se starostkou stala Virginia Raggiová z Hnutí pěti hvězd, které si boj proti hrám v Římě dalo do programu. Nová starostka hned v prvním rozhovoru po zvolení prohlásila, že už teď zadlužené "Věčné město" si hry nemůže dovolit.
Němci uspořádali referendum v Mnichově i v Hamburku a v obou případech stoupenci olympijské myšlenky prohráli, byť rozdíl nebyl velký. Stejně to dopadlo v Bostonu, Oslo nedostalo záruky od norské vlády a kandidaturu Lvova zmařila nejistá situace po konfliktu s Ruskem.
Strach z nejistoty
Co se stane s nemalou finanční částkou, která do projektu organizace zamíří? Nejistota se stává strašákem. Například Montreal se po uspořádání her v roce 1976 dostával z dluhů řadu let, Atény se z finančního šoku po hrách v roce 2004 vzpamatovávají stále a obdobným potížím čelí i pořadatel loňských her Rio de Janeiro. Problémem je i následné využití olympijských sportovišť, jež často chátrají.
Krize to přitom není první. Podobná byla i situace v osmdesátých letech 20. století, kdy se olympijské hnutí zmítalo ve víru politicky motivovaných bojkotů a zájemců o Hry bylo málo. O letní hry v roce 1984 se ucházelo pouze Los Angeles. To kandiduje i na hry v roce 2024 a už mu zbyl jen jediný soupeř – Paříž. Finální rozhodnutí padne 13. září na zasedání MOV v Limě.
