Žiji teď jako ve snu, snad se z něho hned tak nevzbudím, říká Salač po úspěchu v Le Mans
V jednadvaceti letech začíná potvrzovat, co se o něm říká odmala – že umí jet na všem, na co sedne a k tomu hodně rychle. V neděli byl Filip Salač na slavném okruhu v Le Mans druhý v závodě světového šampionátu silničních motorek v kategorii Moto2. Po pěti závodech, v nichž byl vždy do desítky, je se šedesáti body čtvrtý, bod za třetím Lopézem. Má tak skvěle našlápnuto, aby posunul své maximum hodně vysoko, protože minulou sezonu skončil se 45 body dvacátý.
Do sezony jste šel s tím, být trpělivý, sbírat zkušenosti i body a netlačit příliš na pilu. Nejste sám těmi výsledky překvapený?
"Překvapil jsem nejen všechny ostatní a sebe také. Zatím je to dobrá sezona a doufám, že tak bude i pokračovat."
Vypadá to, že jste ve velké pohodě a závody si užíváte i s celým týmem, že si všechno sedlo...
"Pořád sbíráme zkušenosti a posouváme se dopředu, takže ještě nejsme úplně tam, kde bychom chtěli být, ale výsledky už jsou mnohem lepší."
A kde byste chtěli být? Titul, nebo jezdit pravidelně na bednu...?
"Titul je sen. Buďme raději oběma nohama na zemi, ale doufám v příštích letech budu schopný o něj bojovat."
V Le Mans se vám daří, už před dvěma lety jste tu byl ještě ve třídě Moto2 druhý a nyní znovu. Proč vám právě tenhle okruh vyhovuje?
"Je to legendární okruh. Je tu ten velký, na němž se jezdí slavná automobilová čtyřiadvacetihodinovka, a pak krátký pro motorky. Ten je výborně postavený, většina zatáček mi tam sedí. Už se těším na příští rok."
Je vidět, že vám s výbornými výsledky v sezoně roste sebevědomí. V neděli to vypadlo, že vám ani druhé místo úplně nestačilo a tlačil jste na vedoucího Arbolina...
"Snažil jsem se ho dostat pod tlak, aby třeba udělal nějakou chybu, ale on to ustál. Když jsem ho dvě kola před koncem dojel, tak jsem si říkal, že ho zkusím předjet, ale pak jsem si to rozmyslel. Kdybych pak třeba spadl v posledním kole, dost by mě to mrzelo. Řekl jsem si, že sezona je ještě dlouhá a je lepší teď dojet druhý. O vítězství můžeme bojovat později, až budeme vědět, jak moc nám jde o bodové umístění."
Zatím jezdíte hodně jistě a bez pádů. To jste si na té motorce tak jistý?
"Máme dobré nastavení a před závodem se ani nesoustředíme na rychlá kola, ta tam samy padají, což je ta nejlepší kombinace. Takže se nesnažím jezdit přes hranu. Limit motorky jsme našli a snažíme se teď vylepšovat motorku postupně, aby se ten limit posouval, ale zároveň ho nepřekročit, protože pak by zase mohla klesnout moje důvěra v motorku."
Po dojezdu jste se v Le Mans dlouho objímali s Arbolinem, co jste si říkali?
"To radši neřeknu, to je tajné. Ale každopádně jsme si pogratulovali a řekli jsme si, že je super, že jsme zase spolu na bedně."
Zatím jste dojel všechny závody sezony do top deset – tentokrát poprvé na bednu. Soupeři určitě vnímají, že jim ve vás vyrostla velká konkurence – pozorujete to nějak?
"Je to vidět. I po paddocku se říká, že se mě ostatní začínají bát. Mezi jezdci je rivalita. Jsem za to rád a je to lepší, než kdyby to tak nebylo. Už chodí, ptají se, co máme na motorce. Snaží se za mnou vyvážet. Vnímám, že začínám být trochu terčem ostatních."
Změnily výborné výsledky v úvodu sezony přece jen nějak vaše původní nastavení pro sezonu – být trpělivý a hlavně sbírat zkušenosti?
"Cíl máme pořád stejný, jezdit do desítky, sbírat body do šampionátu, nedělat chyby a získat, co nejvíc zkušeností a odjet co nejvíc závodních kilometrů."
Těšíte se teď víc na závody než třeba v loňské sezoně, kdy se vám tolik nedařilo?
"Určitě mám teď úplně jinou motivaci, jinou chuť do závodění i do normálního života. Moc si to užívám a přijde mi, že žiju ve snu a snad se z něho dlouho nevzbudím."
