Zase mě to baví a začínám si s motorkou opravdu hrát, říká Salač před závěrem MS
Úvod sezony za moc nestál. Operace ruky, pády, zranění, výsledky tomu odpovídaly. Teď se ale jedinému českému jezdci mezi nejrychlejšími motorkáři světa Filipu Salačovi daří. Šestkrát za sebou dojel do patnáctého místa a bodoval tak ve světovém šampionátu. O minulém víkendu si dokonce v Japonsku dojel pro třetí místo v kategorii Moto2. Dvaadvacetiletý jezdec si tak zvedl náladu i sebevědomí a těší se na poslední čtyři zastávky šampionátu.
Jak jste oslavil své čtvrté stupně vítězů ve světovém šampionátu?
Byli jsme s našima a přítelkyní v Japonsku na večeři, pak jsme zašli na chvilku na karaoke. Ale nic velkého. Bude se oslavovat spíš až později.
Pomáhá vám přítomnost vašich blízkých na závodech?
Určitě je super, když tady na druhém konci světa mám s sebou rodinu. Cítím se tak komfortněji a bezpečněji.
Sezona byla s pády a zraněními, operace ruky a naposledy vykloubené koleno – ty poslední úspěchy ale asi tohle všechno přebily. Už jste úplně v pořádku?
Úplně v pohodě ještě nejsem. Koleno pořád ještě trochu bolí. Ruka by snad už po operaci měla být dobrá a nijak mě neomezuje a netrápí. Ale určitě se to podepsalo na tom, že jsem teď ve spoustě věcí opatrnější, aby nepřišla zase nějaká nešťastná náhoda.
A jak se cítíte psychicky – asi vám to hodně zvedlo sebevědomí, protože když jsme spolu nedávno mluvili, tak jste nebyl v moc dobrém rozpoložení. Od té doby jste ale bodoval v každém závodě a teď přišla i bedna.
Určitě mi to zvedlo sebevědomí a moc mi to pomohlo, protože začátek sezony byl opravdu špatný a věřit sobě a věřit i motorce po těch pádech nebylo jednoduché. Každopádně teď jsem měl za sebou dobré víkendy, kdy se nic špatného nestalo. Musím to zaklepat. Začínám se s tou motorkou sžívat a víc jí věřím. Zase mě to baví a začínám si s ní opravdu hrát.
Jaké bylo rozhodování před posledním závodem v Japonsku, kdy jste si vybral pneumatiky na sucho, i když bylo ještě mokro a hrozil další déšť?
Už při prvním startu, když jsme vyjeli, v zadní části trati pršelo. Věděl jsem, že v prvním kole musejí dát červenou vlajku, protože lilo opravdu hodně, proto jsem se ani nějak nerval dopředu. Bylo mi jasné, že když se tam někdo nacpe, tak ho to zahodí. Pak přišla červená vlajka, a když jsem zastavil u boxu, tak to už nebyl opravdový déšť, ale spíš takové mrholení. Přesto trať byla hodně mokrá. Ale říkal jsem si, že když přestane, tak je to za tři minuty suché. Proto jsem se rozhodl, že dám suché pneumatiky. Kdyby začalo pršet, tak by to byla velká chyba, ale rozhodl jsem se, že to zkusím. Věřil jsem, že pršet přestane a může z toho být velmi dobrý výsledek.
Podle toho, co jste říkal po závodě, s tím v týmu moc nesouhlasili, takže v tomhle máte poslední slovo vy?
Tým mi v tomhle úplně nevěřil. Kývali hlavami, ale nakonec to dopadlo dobře. Musím říct, že při mně taky stálo trošku toho závodního štěstíčka. Říkali po závodě, že to bylo hodně odvážné, ale že jsem si to vybral já.
Jaká je teď chemie v týmu, když se daří?
Určitě je atmosféra po posledních závodech lepší. Když jsou výsledky, hned se líp komunikuje a i sponzoři mají radost, takže je větší pohoda a není takový tlak.
Jak jste se vyspal po závodě, nevadí vám to cestování z jednoho časového pásma do druhého? Teď letíte do Austrálie, kde se jede 20. října další velká cena.
Jsme s přítelkyní a našima v Thajsku, kde mám týden volna. Někdo se vrátil do Evropy, ale já raději zůstávám, protože bojuju s jet lagem. Tak jsme si tady udělali takovou malou dovolenou. Odsud poletím do Austrálie, kde to mám taky rád. V minulosti se mi tam dařilo, i když jsem ten závod nedokončil, ale měl jsem vždycky dobrý víkend a moc se tam těším. Stejně jako na všechny další závody, protože všechny ty tratě, které přijdou – Austrálie, Thajsko, Malajsie a Valencie –, mám rád a těším se na to, co přijde.
Nedávno přišla zpráva z vašeho týmu Elf Marc VDS, že za něj pojedete i v následující sezoně. Proč to vlastně vydali, když je jasné, že máte smlouvu na dva roky?
To je otázka, na kterou sám nemám odpověď. Taky jsem to moc nechápal a to oznámení vyvolalo právě tyhle otázky. Lidi mi gratulovali a já nevěděl k čemu, když mám smlouvu podepsanou na dva roky. Každopádně asi musel tým potvrdit, že s nimi pokračuji, jenom to podali trošku blbě.
Teď jste patnáctý, do konce sezony máte čtyři závody, kde byste chtěl po nich být?
Teď jsem přidal šestnáct bodů, což mě posunulo dopředu. To potěší. Můj cíl je samozřejmě být co nejvýš. Na desítku mám poměrně dost velkou ztrátu, ale udělám, co půjde, abych se dostal co nejvýš, a kdybych navázal na loňské dvanácté místo, tak by to po těch nepovedených třech čtvrtinách sezony bylo určitě moc příjemné.
