Rallye Dakar již dávno není jen o jezdcích a výkonech strojů. V zákulisí této soutěže stojí celá řada mechaniků, jejichž práce se v posledních letech výrazně proměnila. Jaká je role a práce mechanika, a kdo ji v nejlepších českých kamionových posádkách zastává?
Motorsport
Z maratonu je sprint. Rallye Dakar očima palubních mechaniků
O práci mechanika hovořil sedmnáctinásobný účastník Rallye Dakar Jaromír Martinec s expertem České televize Jiřím Winterem v posledních Písečných ozvěnách.
Na Dakaru absolvovali první etapu po dni volna. Závod se tak přehoupnul do druhé poloviny. Sedmá etapa byla velmi rychlá a dlouhá, posádky musely překonat 53kilometrový úsek dun, které ale nebyly úplně kriticky těžké.
Jaromír Martinec popisuje: „Není prostor na taktizování, nikdo si nedaruje ani centimetr, první čtyři posádky jsou od sebe půl hodiny. Teď nás čekají náročné etapy.“
37 minut
Písečné ozvěny po 7. etapě Rallye Dakar
Jak se ale vyvíjela kategorie kamionů? Za poslední dobu můžeme sledovat neskutečný posun celé techniky. Auta jsou daleko lehčí a daleko výkonnější. A změnil se i charakter samotné rallye.
„Začátky byly podobné maratonu, trávili jsme v kabině i 12 hodin. Dnes jde spíše o sprint, jede se daleko rychleji. Umožňuje to nastavení podvozku,“ dodává Martinec.
A jaká je vlastně funkce palubního mechanika? Mechanik je často chybně označován jako druhý navigátor. V autě jsou většinou tři členové – pilot, navigátor a palubní mechanik. Úloha palubního mechanika spočívá ve sledování parametrů auta během celé rallye nebo ovládání dohušťování, což je klíčová věc při jízdě v dunách. „Když se něco stane, řeší to hlavně palubní mechanik, kromě defektů, které musí řešit celý tým,“ komentuje Jaromír Martinec.
Když se podíváme na naše nejlepší české kamiony, každý má v této funkci úplně jiného člověka. S Alešem Lopraisem letos startuje mechanik Jiří Stross. „Má spoustu zkušeností. Před soutěží absolvoval několik „stáží“ v Holandsku, aby se s tím autem co nejzodpovědněji seznámil, a působí to, že i lidsky si ta posádka sedla. Byla to velice dobrá volba,“ říká expert ČT Jiří Winter.
Kamion Martina Macíka
U týmu Martina Macíka působí David Švanda. Tento palubní mechanik se přestěhoval do Sedlčan s celou rodinou, aby mohl pracovat v Macíkově týmu. Winter dodává: „Je tam spoustu let, a přitom má poměrně nízký věk. Je silný a dokáže zastat jakoukoliv mechanickou práci, co to auto potřebuje. Auta i staví, což je obrovská výhoda. Perfektně zná i elektrosoustavu. Je velmi zběhlý, nemůže ho snad nic překvapit. Mají to tak vychytané, že ani nemusejí zastavovat kvůli technickým problémům.“
Tomáš Tomeček má auto o generaci starší, ale stále se drží na 20. místě. „Tomáš je fenomén, jede s ‚veteránem‘, ale je to neskutečně zkušený člověk, má pro auto obrovský cit a zná ho do posledního šroubku, dokáže jet celou jízdu velmi vyrovnaně,“ říká Jaromír Martinec.
O Tomečkovi je známé, že v některých soutěžích, jako třeba Africa Eco Race, dokáže jet zcela sám bez palubního mechanika i navigátora. Martinec dodává: „Vysloužil si přezdívku ‚Captain Solo‘. Manuálně zručný je bez debat. S autem žije celá léta a zná ho velmi dobře. Navigaci se musel doučit, namontoval si do Tatry navigaci z motorky a byl to jeho sen, že bude jezdit sám, takže si ho splnil.“
Když se podíváme na tabulku průběžného pořadí, zjistíme že z popředí vymizely „tatrovky“. Pramenit to může právě ze změny charakteru závodů. „Je to spíše rychlostní sprint než to, co té Tatře a jejímu podvozku vyhovovalo. Dnes doba nahrává spíše tuhým nápravám než těm výkyvným. Ale Tatra má pořád co mluvit do pořadí.“
Přestože „tatrovky“ v popředí nejsou, naopak českých posádek je na čele tabulky hned několik. Aleš Loprais byl v dnešní etapě druhý, Martin Macík třetí, Martin Šoltys na sedmém místě a Michal Valtr obsadil 11. místo.
