Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Panorama

Úspěšný, a přesto hořký víkend českého trojlístku

Brno - Je těžké být dobrým prorokem (a úspěšným sportovcem), především na domácí půdě. Zmíněné pořekadlo se potvrdilo i o uplynulém víkendu na Masarykově okruhu u Brna. Proměnlivé počasí totiž ovlivnilo nejen návštěvnost na letošní Velké ceně České republiky silničních motocyklů, ale také strategii a výkony samotných jezdců. S nástrahami nelehkého rozhodování, zda zvolit nastavení na sucho, nebo na mokrou trať, která osychá, se potýkali i Miroslav Popov, Jakub Kornfeil a Karel Abraham v kategoriích Moto3 a MotoGP. Tady jsou jejich osobité výpovědi.

Karel Abraham v zázemí brněnského okruhu
zdroj: ČT24 autor: David Soeldner

Miroslav Popov, sedmnáctiletý mladík původem z Hradce Králové, měl se světovou elitou zkušenosti z pouhých tří závodů v již neexistující kubatuře do 125 ccm. Na domácí trati se ve třídě Moto3, která původní "stopětadvacítky" nahradila, představil na divokou kartu pořadatelů. A s vědomím, že mu jeden z klíčových sponzorů počátkem týdne nečekaně vypověděl smlouvu.

Jeho mladickou kuráž to ale neztenčilo. Naopak, počínal si jako blesk! Ačkoliv mu ve stáji Mahindra Racing doporučovali, ať se krotí a vsadí na jistotu, tím spíš, když se kvalifikoval devětadvacátým časem, zařídil se jinak. Ostatně, nebral vážně ani jiné varování, přímo na asfaltu od svého o dva roky staršího krajana, a závod, v němž ve čtvrtém kole figuroval na neuvěřitelném třetím místě, si užíval až do hořkého konce.

Miroslav Popov: Motocykl jsem měl nastavený na sucho, takže šlo o risk, jet od začátku naplno a předjíždět soupeře vnějškem v místech, kde asfalt oschlý ještě nebyl. Díky tomu jsem se ale dostal tak rychle z chvostu startovního pole dopředu a vysoko. Během úvodního kola jsem se posunul přes třiadvacet soupeřů! A ve čtvrtém na třetí místo za Španěla Vasqueze.

V ten moment jsem si to skutečně vychutnával, dokonce jsem vnímal diváky na přírodních tribunách, jak nám s Jakubem fandí. Tušil jsem, že moc dlouho to nevydrží, a jak okruh oschne úplně, bude zle. Tušení se změnilo v jistotu, když mne po Kornfeilovi podjel Khairuddin z Malajsie, jen jsem nevěděl, že se během chvilky propadnu tak hluboko.

Po čtrnácti kolech jsem byl už mimo body šestnáctý a osudnou se mi stala přetahovaná s Francouzem Masbouem. Dvakrát jsme se vzájemně vyvezli z vnitřku na vnějšek zatáčky, opakovaně do sebe šťouchli. Díky tomu jsem šel v nájezdu do cílové rovinky k zemi, i když jsem se snažil na motocyklu ze všech sil udržet. Ekvilibristika nepomohla.

Spálil jsem si stehno, odřel rameno, ale ty kotrmelce zase nebyly tak hrozné jako v případě, pokud bych upadl hned. Však jsem Masbouovi alespoň gestikulací pěkně vyčinil! Doufám, že jsem se ale jinak ukázal v dobrém světle a snad mi to pomůže ke stálému angažmá ve světovém šampionátu.

Na novodobém Masarykově okruhu si pro pódiové umístění z českých jezdců dojel zatím jen Lukáš Pešek. V neděli mohlo být všechno jinak. Pokud by byl závod o dvě kola, nebo jen o kolo a půl kratší, radoval by se i Jakub Kornfeil ve své jubilejní padesáté Velké ceně z nejlepšího výsledku kariéry. A Peškovo třetí místo by o stupínek vylepšil!

Rodák z Kyjova potvrdil, že to za proměnlivých podmínek umí. Bohužel, soupeři měli jinou strategii, motocykly nastavené vyloženě na sucho, a jejich drtivému finiši odolat nedokázal. Přesto je Kornfeilova brněnská bilance famózní. Předloni projel cílem pátý, před rokem sedmý a letos šestý. S ohledem na vývoj závodu, v němž mezi sedmým a sedmnáctým kolem z devatenácti okupoval druhou příčku, však dřívější nadšení zastínil mráček pochopitelného zklamání.

Jakub Kornfeil: To, co se v posledních dvou okruzích stalo, kdy mne předjeli Salom, Cortese, Viňales a Rins, jsem po celou dobu očekával. Jejich motocykly nastavené natvrdo na sucho byly zpočátku strašně pomalé. Ale z boxu jsem měl dobré informace, jak se to za mnou odvíjí, jak se přibližují, a měl jsem dokonale propočítané, že mě sjedou během předposledního kola.

A tak se stalo. V táhlém stoupání před esíčkem do cíle. Pak už jsem nemohl dělat nic, zadní guma byla poničená a já se rozhodl, jinak než jsem avizoval v pátek, že lepší než riskovat pád bude dojet do cíle pro body, a to na jakémkoliv místě. Jestli by pomohlo, kdyby trať začala osychat o deset minut později? Myslím, že ne. Těch pár minut by nehrálo roli, opravdu šlo o nastavení motocyklu. A to měli soupeři lepší.

Naopak jsem přesvědčen, že hodně času na vytvoření si výraznějšího náskoku jsem ztratil v ryze českém souboji s Mírou Popovem. Trvalo mi přes dvě kola, než jsem se před něj zase dostal. Ale když se mi to povedlo, ano, udělal jsem gesto – poklepal si na hlavu. Kdepak, nebyla to vůči němu výčitka, naopak, dobré varování, ať jede hlavou a neriskuje. Očividně si to k srdci nevzal. Ale to samozřejmě říkám v nadsázce. On upadl a já zase neudržel slibné postavení. Přesto nechci být smutný, snad to na tu bednu vyjde příště.

O letošní sezoně Karel Abraham právem říkal, že je nejhorší v kariéře. Nešlo mu to v tréninku, v kvalifikaci ani v ostré jízdě o body. S pochroumaným zápěstím nuceně vynechal tři podniky světového šampionátu. Zlepšení přišlo až daleko od domova. Za oceánem, kde mezi závody v Laguně Seca a Indianapolis strávil dlouhé tři prázdninové týdny. Učil se na zkoušky i relaxoval. V kasinu v Las Vegas prohrál symbolických 100 dolarů, pak navštívil Yellowstonský park a Údolí smrti.

Díky tomu všemu se vyhnul tradičním "nervákům", se kterými se každoročně potýkal před domácí Grand Prix. Skutečně domácí. Vždyť přímo vedle Masarykova okruhu má Abraham trvalé bydliště! A výsledek? Zajel nejlepší kvalifikaci v tomto ročníku a nejlepší od loňské GP Aragonu. Obvyklý pád, naštěstí bez následků, přišel až těsně před jejím koncem. A jaký byl na startu, takový na cílové šachovnici. Devátý. Z předchozích osmi vystoupení na Masarykově okruhu přitom dokončil jediné, když v roce 2007 ještě v kategorii do 250 ccm obsadil čtrnácté místo.

Karel Abraham: Jsem spokojený, a zároveň nejsem. Spokojenost spočívá v tom, že jsem ten prokletý závod na domácím okruhu konečně dokončil. A nespokojenost? Že to mohlo dopadnout lépe. Měl jsem na víc. Jezdit za Rossim. Ale můj výsledek ovlivnily tři věci. Úplně se nám nepovedlo nastavení motocyklu, zejména předek neměl ideální nastavení na podmínky, které v neděli panovaly.

Start jsem zvládl, ale pak tradičně pokazil první zatáčku. Začal jsem brzdit brzo a díky tomu se přede mne dostali závodníci, o nichž jsem se domníval, že na trati tak dobří nebudou a já se s nimi nebudu muset přetahovat. Místo toho mě předjel nejen Francouz de Puniet, ale také Španělé Elias s Espargarem. A než jsem je zase setřásl za svá záda, už byl de Puniet daleko a já neměl ani rychlost ani čas, abych ho sjel.

A ten třetí problém? Přiznám se, byl jsem klasicky nervózní, abych něco nepokazil, a raději jsem nešel na limit svých možností. Zkrátka jsem tu šachovnici v cíli brněnského okruhu chtěl konečně vidět! Povedlo se. A to jsem si ještě v kole vítězů zahrál na taxikáře, když jsem postrkoval do kopce třetího Crutchlowa, jemuž došel benzin. Já ho původně tlačit nechtěl, nabídl jsem, ať motocykl odstaví a posadí se za mne. Jenže on to odmítl. Takhle to byla pořádná fuška a v jedné zatáčce jsme málem spadli oba dva.

Tak doufám, že až někdy budu mít obdobné problémy já, že si na mého osobního taxikáře zahraje zase Crutchlow. V tu chvíli jsme to ovšem neřešili. Ani v legraci. Bylo mi jasné, že má hlavu plnou jiných a hodně příjemných věcí, vždyť skončil poprvé v MotoGP na bedně. A vidíte? Před rokem jsme na tom byli zhruba stejně. A jsou lidé, co tvrdí, že jezdecky není o moc lepší, jenže podívejte, kde je díky motocyklu letos on, a kde jsem já? A co dál? Žádná konkrétní odpověď zatím neexistuje. Pro příští sezonu se rýsují dvě varianty, žádná ideální. Buď zůstat u Ducati, která má své mouchy, nebo přejít na slabší motocykl CRT, ale to by byl jen krok zpátky.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články