Sedl do desetitunové "motorky" a opět v Africe vládl. Ve víc lidech mě to nebaví, řekl Tomeček

Dálkových rallye se už účastní hodně dlouho a kdeco na tratích v Africe nebo Arábii zažil. Pro formování současného směřování kariéry Tomáše Tomečka měla však paradoxně největší vliv hned první velká životní zkušenost, účast na legendárním Dakar v roce 1995, kdy přispěl k vítězství Karla Lopraise v roli navigátora.

Tomeček tehdy poznal, jak je Dakar náročný v kokpitu kamionu. Ještě více ho ovšem zaujali motorkáři, kteří se záludnámi a nebezpečnými tratěmi bojovali sami bez toho, aniž by jim někdo dělal společnost.

"Dřív jsem si myslel, že je to těžké v kamionu, ale ne, těžké je to na motorce. Tehdy jsem si proto řekl, že bych si to taky někdy chtěl zkusit sám jako motorkáři, jelikož je obdivuju a dávám jim hold," přiznává česká kamionová legenda.

Její přání se poprvé stalo realitou v roce 2018 na Africa Eco Race, která se snaží kopírovat starou trasu Dakaru. Tomeček tehdy všechny šokoval druhým místem mezi kamiony. Letos tuto laťku ovšem ještě posunul, kdy se stal historicky prvním sólo řidičem kamionu, který to dotáhl až k triumfu, a v absolutním pořadí automobilů skončil pátý.

"Když sednu do té desetitunové "motorky" jménem Tatra, plním si svoje sny a letos to bylo už počtvrté. Ve dvou nebo třech mě to totiž nebaví, to jezdí všichni. Využívám toho, že mám fantastické auto, manuální Tatru, kterou si dokážu opravit sám. Je to retro přístup, ale je to moje svobodná volba," komentuje Tomeček, jenž závodí se starým "mechanickým" modelem Tatry 815 a African Eco Race vyhrál při jedenácti startech už počtvrté.

Soutěž kamionů letos byla ovlivněná nižší účastí, jelikož závod se po dvouleté pauze způsobené covidem netradičně konal už v říjnu. To ale neznamená, že by cesta Tomečka k výhře byla snadná. Nový termín skýtal nové výzvy. Horko, větší množství zeleně nebo vody na trati.

A pak tu byly záludnosti pro sólojezdce. Jako opravy vozu, které se během sedmnácti dnů a téměř šesti tisíc kilometrů závodu nevyhnuly ani českému matadorovi. Velký problém měl zejména jeden, když v dunovém poli zjistil, že za sebou nechává černou čáru. Po otevření motoru pak objevil, že mu spadla olejová hadice a olej mu stříkal všude.

"Trvalo mi to hodinu a půl ve čtyřiceti stupních, než jsem to opravil. A pak mě potkaly ještě dva defekty, ale to je v pohodě. To zvládnu úplně sám," popsal s úsměvem.

Možná ještě větší výzva je navigování. Jedna věc je totiž řízení, druhá pak během pozorného sledování trati, točení volantem a řazení ještě kontrolovat, kudy a jak se má jet. A také v této disciplíně si Tomeček užil svoje, jelikož se mu povedlo ztratit.

Že nejede po správné cestě si uvědomil až po půl hodině, kdy mu najednou trasa neseděla kilometrově. "Navigace je jiná než (na Dakaru pozn. red.) v Arábii. My nejedeme z bodu do bodu a nevyužíváme GPS. Pro nás je cíl neznámý, tajný a my se k němu dostaneme jen tak, když jedeme správně podle roadbooku. Musíme správně odbočit a těch odboček tam bývá spousta. Když pak u toho řídíte, navigujete, dohušťujete a přehlédl jsem jednu. Ale nebyl jsem sám," řekl.

K návratu na správnou trať mu pomohla i konzultace s jinými posádkami, které rovněž měly problém u záludného bodu. A právě vzájemnou pomoc a často až rodinnou atmosféru African Eco Race si Tomeček hodně pochvaluje.

"Je tam méně lidí, ale navzájem si pomáháme. Sám jsem vytahoval některá auta. Je to menší závod, taková hezká druhá liga dálkových rallye. Ale každému, kdo má k tomu sportu vztah, ji doporučuji. Podíváte se do skutečného Dakaru, k Růžovému jezeru," vyzdvihl výrazné prvky.

Právě možnost podívat se do některých míst, kterými vedl původní Dakar, jehož trasa byla dříve z Paříže do hlavního senegalského města považuje za jeden z klíčů, proč si African Eco Race i po tolika startech nadále užívá.

"Duch Dakaru tam asi je, jelikož ho organizují vítězové starších Dakarů. Není to sice jako ten prapůvodní, kdy se jelo z Paříže přes Alžír do Dakaru. Nejezdí se ani do Mali, Guinee či Nigeru, které nahradily Mauretánie či Maroko. Start v Monaku je ale pěkný zážitek a nejvíc se mi libí, že je to pořád v Africe. Dakar je jenom jeden, hlavní město Senegalu," naráží na to, že legendární závod nesoucí jméno hlavního senegalského města se jezdí na Arabském poloostrově.

To ovšem neznamená, že by měl k slavnému závodu odpor či ho zavrhoval. Naopak se Dakaru v posledních dvou letech účastnil v pozici rychlé asistence a pomáhal se svým kamionem na trati klientům.

V roce 2021 rychlá asistence měla dokonce svoji soutěž, kterou Tomeček vyhrál, a letos by se mohla opět vrátit. Jestli bude český jezdec u toho, ale zatím není jasné a jedná se. Sám by se na závod podíval rád.

A právě v pozici asistenčních vozů či pořadatelských vidí možná i svoji budoucnost. "Baví mě to. Párkrát jsem takto byl v Africe či menších závodech. Člověk nemůže závodit pořád a já u asistence mohu využít zkušeností," popsal.

Se závody ale rozhodně nekončí. V březnu by byl opět rád na dalším ročníku African Eco Race. "Chci být co nejvíc s milovanou ženou a dětmi, ale také chci být v Africe. Dělat, co mám rád," dodal.