Ženám jdou určité věci na Dakaru líp než mužům, řekla Budínová. Problém je s toaletou
Ve startovním poli jich není mnoho. Na spočítání ženských závodnic na letošní Rallye Dakar by stačily dvě ruce, což ale neznamená, že hrají druhotnou roli. Stačí vzpomenout na úvodní etapu. Dle jediné Češky, která na motorce slavný podnik dokázala dokončit, Gabriely Budínové, dříve Novotné, mají zástupkyně něžného pohlaví oproti mužům v určitých faktorech i výhodu, spíše ale převažují překážky.
Jen jednou v historii se stalo, aby žena ovládla některou z kategorií na Rallye Dakar. O velký zápis do historie se postarala v roce 2001 legendární závodnice Jutta Kleinschmidtová, která v ročníku, kdy se jelo ještě z Paříže do Dakaru, nenašla přemožitele mezi automobily.
Německá pilotka, jež na Dakaru začínala na motorce a v pořadí aut skončila také jednou stříbrná a dvakrát bronzová, se dlouho pyšnila i titulem poslední ženské závodnice, která ovládla některou z etap. Celkově jich vyhrála deset a naposledy se jí to podařilo v roce 2005. Od té doby se čekalo, kdo na ni dokáže navázat. Trvalo to dlouho, přesně šestnáct let, ale letos konečně našla následovnici.
Cristinu Gutiérrezovou-Herrerovou.
Devětadvacetiletá Španělce vystoupala na nejvyšší stupínek hned v první etapě, kdy v kategorii prototypů za sebou nechala všechny soupeře včetně českých pilotů Josefa Macháčka a Tomáše Engeho.
Největší počet z devíti žen na startu se ale účastní motorkářské kategorie, kde jich je hned pět. Výborně si zde počítá další Španělka Laia Sanzová, jež se po páté etapě drží na průběžném sedmadvacátém místě. Její výkony i dalších zástupkyň něžného pohlaví bedlivě sleduje také Gabriela Budínová, a zejména pro pětatřicetiletou závodnici má pouze slova obdivu.
"Je to úžasná baba, která to na motorce umí neskutečně. Kdyby to spousta chlapů uměla jako ona, atakuje první pětku. Má pro jízdu úžasný cit a vše zmáklý. Kdybych někdy jezdila jako ona, byla bych spokojená," popsala s úsměvem Budínová, která se sama Dakaru zúčastnila dvakrát. V roce 2018 nedojela kvůli zlomenině klíční kosti, ročník na to ale byla první Češkou, která podnik mezi motorkami dokončila.
Se Sanzovou a dalšími se na Dakaru potkávají i čeští závodnici, kteří přiznávají, že ženy jsou občas mezi dunami tvrdší než muži. Tomáš Kubiena navíc dodal, že se ženy dokáží daleko lépe soustředit na trať a navigaci a neřeší tolik ego při nahánění a kontrolování soupeřů.
S tím souhlasí částečně i Budínová. "Myslím si to taky. Obecně ženám jde kombinace více činností naráz lépe. Ježdění a navigování je taková maturita v multi-taskingu, takže v tomto je výhoda být ženou. Že ženy neřeší tolik ego, kdo je před námi, a více se soustředíme na jízdu a navigaci, to se bojím, že je spíše ideální případ. I ženy tomu podléhají a pak je z toho chyba," přiznala.
Problematická toaleta a komplikace s přípravou
Naopak jako výrazný handicap je většinou zmiňována fyzická síla, která se při práci s těžkou motorkou hodí. Česká závodnice ale vypichuje ještě jednu problematiku, o níž se příliš nemluví, ale je dosti výraznou překážkou.
"Největší handicap je jít se vyčůrat. Kluci na motorkách mají různé hadičky a pomůcky a krásně jim to funguje. My naopak toužebně očekáváme tankovačku," popisuje z vlastní zkušenosti složitosti na Dakaru.
Důvodů, proč žen ve startovním poli dakarského závodu není víc než třeba letošních devět, ale dokáže Budínová najít vícero.
"Trénování a příprava jsou pro ženy trochu obtížnější. Jednak je to složité s chlapy. Ženy jsou na tréninkových kempech jiný element v týmu a nějakým způsobem to narušuje, čemuž dokážu rozumět. A pak je to trochu stereotyp. Jakmile máme rodinu a děti, fungujeme jinak. Většina žen se oddá jiným činnostem," myslí si.
Navigování jako budoucnost na Dakaru?
Sama se v současnosti stará o malého potomka a zatím netuší, jestli se někdy na Dakar vrátí, aby navázala na úspěšný rok 2019. Na jednu stanu by ji lákalo opět usednout na motorku a pokusit se dorazit do cíle, na druhou je tam faktor rodiny a také finanční stránka.
"Byla jsem z toho strašně nadšená a o to hůř se na krásné obrázky kouká jen od TV. Už jsem se ale trochu smířila s tím, že je to uzavřená kapitola a že žiju jiným světem. Vše je také otázka peněz, možností trénovat s dětmi. Každopádně motorku na hřebík nevěším, a kdyby šlo někdy navigovat, nebránila bych se," přiznává možný směr, kterým by se případně ráda vydala.
Spousta motorkářů na Dakaru nakonec přejde za volant auta nebo buggyny, což by ale Budínovovou nelákalo. Naopak věří, že by mohla využít zkušeností a kladný vztah k navigování.
"Motorkáři bývají za volantem úspěšní, protože si umí z motorky dobře vybírat stopu a jedou dobře. Světová špička aut to dokazuje. Mě to ale neláká. Bavilo mě to na motorce, kde jsem si užívala, jaká je to fyzická dřina. To mi přišlo zajímavé, plus mě extrémně bavila navigace. Výrazně líp bych se proto cítila v roli navigátora, a kdybych řidiči věřila, přišlo by mi to jako zajímavá zkušenost," dodala s tím, že by se nebránila ani navigování kamionu.
