Za tři týdny na Dakaru prožijete rok, říká Podmol a přemýšlí, jestli přidá další start

Bývalý freestylový mistr světa byl i tak v cíli nakonec spokojený. "Chtěl jsem to dojet a měl jsem určitou radost, že se mi to povedlo, protože to byl strastiplný ročník," řekl s odkazem na to, s čím vším se musel na trati vyrovnat.

"Ale nakonec jsem vlastně spokojený, že jsem to vlastní vůlí a svým nastavením dokázal. Určitě je dost lidí, kteří by v mojí situaci dál nepokračovali. Takže mám radost, že jsem se pochlapil. Výsledek nic moc, protože kromě toho oka jsem měl hodně problémů i s motorkou," dodává a vyjmenovává řadu trablů, které musel řešit od převodovky po potíže s chladičem, kvůli čemuž zůstal do tmy v dunách. "To bylo šílenství. Musel jsem toho řešit moc. Ještěže bylo slušné počasí," vysvětloval.

Drama s cizím předním kolem

Vrcholem byl podle něho předposlední den, kdy málem nedojel kvůli přední pneumatice a vůbec nechápal, kde byl problém.

"Měl jsem na předním kole měkkou gumu na bahno, která nemá na Dakaru co dělat, a vůbec jsem netušil, kde se tam vzala. Až na konci, při balení, ke mně přišel Etiopan, že jsem si vzal jeho kolo. Teda on si vzal moje a na mě tam zbylo jeho, takže jsem jel na jeho předním kole. On se do mě navezl, že jsem mu zničil přední pneumatiku, tak jsem ho vyřval, že takovouhle pneumatiku vůbec nemůže na tyhle závody brát," vybavoval si kuriózní situaci, kvůli které dojížděl přes dvě stě kilometrů s úplně oholenou přední pneumatikou zpevněnou vypůjčenými omotávkami.

Popsal také specifika kategorie, v níž si jezdci vyzkouší role závodníků, mechaniků, manažerů i dobrodruhů.

"Byly dny, kdy jsem spal jen tři a půl a čtyři hodiny," vzpomíná devětatřicetiletý závodník. "Po deseti hodinách na motorce dojedete etapu, musíte si najít stan, rozložit ho, abyste si měl vůbec kam dát věci, a rovnou, dokud jste rozhýbaný, jdete dělat na motorce. Vždycky aspoň vyměnit vzduchové filtry, olej a opravit, co se pokazilo. Každý druhý den se přezouvají gumy. Celkem to zabere tři až pět hodin. Až potom se jdete najíst, umýt, a když je dobře, stihnete nějaké fyzio, takže je to fakt náročný," líčí specifika kategorie, v níž jede skutečně každý za své, i když většinou bez nároku na nejvyšší příčky v absolutním pořadí motorkářů.

Devět stehů bez umrtvení na šutru

Po pádu na kameny ve čtvrté etapě, kdy značně krvácel a odvezl si devět stehů nad obočím a naraženou ruku, hodně ztratil a už se soustředil hlavně na to, aby dojel do cíle.

"Kluci za mnou dojeli a koukali na mě jako na zombíka – krev mi tekla do brýlí a hlavně jsem se bál, jestli nemám prasklou lebku. Zavolali mi vrtulník, prohlédli mě a chtěli mě vzít do nemocnice, ale dohodli jsme se, že mi to zašijí tam. Bohužel bez umrtvení a prášků na bolest, protože s tím bych nemohl pokračovat. Tak mi to na tom na šutru sešili. Takže jsem zase o trošku drsnější," dodává s úsměvem při vzpomínce na karambol, z něhož si odvezl i naraženou ruku.

Z předminulého Dakaru si přivezl prasklé krční obratle, teď přibyly jen šrámy... Přesto nevyloučil další start.

"Ale musí být ta správná motivace a důvod, proč to dělat. A důležité jsou i finance," vysvětluje s tím, že jeden start přijde na dva a půl milionu a tu částku mu sponzoři nepokryjí, takže musí sáhnout do svých peněz.

"Možná si dám pauzu a všechno připravím a vyrazím tam odpočinutý až za rok. Ale teď je to ještě moc čerstvé – ještě mě brní ruce. Je to takové sebemrskačství. Nebezpečné to je, ale do té doby, než se něco přihodí, to berete jako srandu. Jenže kluk z Barcelony, který měl motorku vedle mě, se už domů nevrátí..." vzpomněl na pětačtyřicetiletého motorkáře Carlese Falcóna, jenž po týdnu v nemocnici podlehl svým zraněním a stal se osmadvacátým závodníkem, který na svou vášeň pro Dakar doplatil.

Sebemrskačství, které člověka obohatí

I Podmola tenhle motoristický survival dál láká, i když to nikdy nebyl úplně jeho šálek kávy. "Jsem tam tři týdny a prožiju to, co za rok. Vyslechnete příběhy, potkáte lidi, čekají vás pády, vzestupy, adrenalin... V té mojí kategorii je to sebemrskačství ještě větší, protože jste na to všechno sám a to člověka dost obohatí. Na tři týdny totálně vypadnete z reality. Jste rád, když stačíte napsat domů esemesku, že jste v pořádku. Nebo poslat nějakou hlasovou zprávu na sítě, aby se o vás trochu vědělo," přemýšlí nahlas závodník, který už si z freestylu odnesl spousty zranění. Při posledním velkém pádu si zpřelámal obě nohy a lékaři mu je zpevnili čtyřiceti šrouby.

To byla tvrdá zkušenost a na Dakaru přidal další. "Získal jsem tam další zkušenosti a spoustu jsem se toho naučil. Už vím, co se dá dělat jinak a jednodušeji. Vím, že se svojí výkonností a trochou štěstí bych v malém motu mohl být na bedně," dodává, co ho také láká.

Nová kniha, Night of the Jumps i další Dakar?

Podmol už napsal několik knih a nyní zřejmě přidá další. "Už dva roky jsem nenapsal knihu, tak bych ji teď napsat chtěl – protože ty příběhy z Dakaru jsou silné. Doufám, že to zábavnou formou dám dohromady na papír nebo i natočím do dokumentu."

Nezpřetrhal vazby ani s freetsyle motokrosem, jemuž po covidu zatím nikdo nerestartoval světový šampionát, v němž se pohyboval i se svým mladším bratrem. "Podepsal jsem smlouvu s Night of the Jumps, což dělají jako World Cup národů, a pojedu osm exhibičních závodů," naznačuje, že si jen tak nedá pokoj.

"V červnu se rozhodnu, jestli pojedu znovu na Dakar. Jestli jsou lidi, kteří chtějí, abych tam jel. Potřebuji také novou motorku, protože ta moje stařešinka už další ročník nezvládne," uzavírá.