Klymčiw bere zpátečku: Jsem závodník a příští Dakar chci jet zase
Praha – Kvůli rodině zvažoval, že by se na start příštího ročníku Rallye Dakar nepostavil, nakonec však svůj názor přehodnotil. Více než týden po návratu z Jižní Ameriky už motocyklista Ondřej Klymčiw spřádá plány, jak se na nejslavnější závod opět podívat v roli jezdce. "Jsem závodník a udělám pro to maximum," řekl odhodlaně.
Klymčiw skončil na letošním Dakaru nakonec jedenáctý, když se dodatečně posunul o jedno místo před Portugalce Joaquima Rodriguese. Český jezdec si pochvaloval zejména tratě. "Seděly mi, i když byly náročné, a to i navigačně. V porovnání s loňským a předloňským rokem za mě obrovské zlepšení. Že nám do toho vstoupilo i počasí, se nedá ovlivnit. Že pořadatel natáhl sedm dní v Bolívii obrovsky zariskoval, ale mohu jim za ty krásné tratě jen poděkovat," řekl Klymčiw.
Po příjezdu do Česka objel partnery, známé, aby pohovořil o tom, co na Dakaru prožíval. "A také jsem hlídal děti," řekl s úsměvem. "Týden utekl rychle, ale už mě trochu svrbí ruce, že bych se zase svezl," dodal.
Příjezdy jsou podle něj emotivní vždy. Tentokrát byl nejdříve na vážkách, zda se příští rok postaví na Dakaru opět na mašinu. "Loni jsem to ukončil trochu jinak než průjezdem slavnostní branou. Byl jsem trochu zklamán, bylo mi smutno. Ono se to pak sečte. Ale jsem závodník," uvedl Klymčiw.
Ze skvělého jedenáctého místa má letos o poznání více radosti. "Vycházelo mi to jak podle dobře napsané knížky. Byl jsem opravdu spokojen," řekl v rozhovoru pro ČT sport. Hladké to ovšem nebylo, na pár nesmyslných úseků narazil. "Někde se projíždělo kameny, spoustami křovisek. Mezitím se dokážeme na motorce promotat, i když ne pokaždé se keři vyhnu. Je to nebezpečné, může to něco poškodit na motorce. To jsou momenty, kdy si říkám, jestli to už nebylo trochu zbytečné," prohlásil.
Nejhorší podle něj byly úseky, které byly protkané balvany třeba na deseti kilometrech. "To už pak člověk zvedá prst a říká, že to snad nemůžou myslet organizátoři vážně. Ale když do takového terénu vjedu, přešel jsem na takovou taktiku. Ty věci, které nejvíc nesnáším a jsou nejtěžší, tak si v nich prostě najdu zálibu, a řeknu si, že mě ten terén baví a jedu tempo. Jak tikají hodiny, tak to člověk sází a ono to pak rychleji uteče."
Počasí tentokrát zasáhlo nejen do logistiky týmů, ale i do zdravotního stavu a pohody motorkářů. Navíc museli absolvovat mnoho přejezdů. "To je kapitola sama pro sebe. Já už jsem si třeba počítal, kolikrát ve 300 kilometrech do bivaku zmoknu. Kdo nezažil, neuvěří a nedovede si představit, co se tam děje."
To ostatně ilustruje i Klymčiwova historka. "Změny počasí během rychlostních zkoušek jsou pro diváka určitě zajímavé. Člověk startuje v 45 stupních a povedlo se mi, že ten samý mrak projedu třeba čtyřikrát. Bylo z toho krupobití, že bylo úplně bílo, podklouzlo mi to, praštil jsem se do hlavy a najednou se proberu a sedím na ledě. Jak bylo teplo, tak se kroupy slily ve vyschlém jezeru v jeden led a vy jste na něm. To nikdo nečeká."
Motorkáři jsou na Dakaru v největším nebezpečí, na rozdíl od závodníků v autech a kamionech nejsou chráněni pevnou konstrukcí. Velké riziko pak nastává při předjíždění. "Nejlepší rada je asi držet plyn od startu a pak vás auto ani kamion nedojede," řekl Klymčiw.
Piloti v autech a kamionech to mají podle něj ale také velice těžké. "Je to opravdu tvrdý závod. Nechtěl bych být ani v kůži pilota v autě, protože má zodpovědnost, a když se něco stane, tak s tím bude žít. Ale nechtěl bych být ani v kůži předjížděného motorkáře," dodal.
Loni prý v jedné etapě zažil situaci, kdy ho dojel devítinásobný mistr světa v rallye Sébastien Loeb. "Dojel mě asi dva kilometry před cílem. Byl jsem překvapen, co to na mě troubí, držel jsem 165 km/h, on se za mnou plížil a je fakt, že jsem mu nepovolil a neuhnul. Ono taky nebylo v té rychlosti kam. Měl jsem strach zabrzdit, že bych zaprášil a on by mě mohl trefit. Trochu se mu to nelíbilo. Tu etapu jsem nakonec dojel asi 19., jedno z mých nejlepších etapových umístění," zavzpomínal Klymčiw.
