Následuje
VK Jihostroj České Budějovice - Cucine Lube Civitanova

Fotit Dakar je o zkušenostech, napoprvé vyhoříte jak papírový čert, svěřuje se Lusk

Petr Lusk patří mezi ostřílené účastníky Rallye Dakar. Slavné soutěže se letos zúčastnil již podesáté, ve startovní listině byste však jeho jméno hledali marně. Petr Lusk patří k nejlepším českým motoristickým fotografům a slavný závod tak pravidelně obrazově dokumentuje.  

Fotograf Petr Lusk považuje letošní Dakar za jeden z nejtěžších

Letošní ročník Rallye Dakar byl pořádně náročný. Viděli jsme řadu karambolů i odstoupení a těžký závod to byl i pro Luska. "Bylo to oproti loňsku a předloňsku o dost obtížnější, ale je to dáno tím, co sliboval promotér. Tedy že konečně udělá pořádný Dakar tak, jak byl za starých časů, a nechá závodníkům sáhnout si až na dno sil. Letos tenhle slib opravdu beze zbytku dodržel a namotal jim takové rychlostní zkoušky a tak těžké terény, že opravdu já osobně si něco takového sám nepamatuju. Když jsem viděl dunové úseky, co byly v Peru, že se jede 200 kilometrů v dunách, to prostě do teď neexistovalo. Takže řekl bych, že to bylo hodně těžké a samozřejmě je to těžké nejen pro závodníky, ale také pro fotografy, kteří se v těch terénech musí pohybovat," popisuje Lusk.

Fotograf se však na Rallye nepotýká jen s náročnými terény, velkým úkolem je najít si to správné místo. Šířka trati je totiž téměř neomezená a tak hrozí, že závodníci fotografa minou a ten zůstane na konci dne s prázdnýma rukama.  

"Stejně jako u závodníků je to všechno o zkušenostech. Člověk potřebuje posbírat zkušenosti, aby v těchto nekonečných pustinách, pouštích a kaňonech našel to správné místo a hlavně, aby pak závodníci kolem jeli. Já můžu říct, že první rok, když jsem tam byl, tak vyhoříte jak papírový čert. Je to opravdu o těch zkušenostech. Jak říkají závodníci, čím víc odjetých Dakarů, tím víc zkušeností je, a tím spíš se mohou ty fotky podařit. Já už mám i známosti mezi piloty vrtulníků, kteří mi pomůžou, řeknou mi nějaké body, kudy se jede a kde je to fotogenické. Takže když tohle všechno poskládáte dohromady, tak pak je relativně záruka – rozhodně ne stoprocentní – že ten závodník pojede tím hezkým místem, které vy jste si vybral," svěřuje se Lusk.

Luskovi však nejde jen o to udělat kdejakou fotku, má ambici něco výjimečného, speciálního. "Vyfotit něco jedinečného, je obrovsky těžké. Co se týká jižní Ameriky – Peru, Argentiny i Chile, kde se to dřív jezdilo, tak ty terény jsou opravdu hodně fotogenické. Snažím se za fotkou jít a vybrat si terén dopředu. Ale obrovská moje výhoda je, že jsem tam podesáté. Spoustu rychlostních zkoušek znám jak vlastní boty, vím, do čeho jdu a co od toho můžu očekávat," říká.

"Výhoda dakarských závodů je, že je tam dostatek světla a veškerých věcí, které má fotograf rád – krásné mraky a krásné barvy. Je to o tom si najít správný čas a správné světlo, protože to je hrozně důležité v poušti. Když fotíte v poledne, tak je to jedna velká placka. Naopak když si najdete ten správný čas večer, tak nádherně kreslí a je to opravdu zážitek tam fotit," dodává český fotograf.

A vynachválit si nemůže ani poetiku peruánských dun. "Je to nádhera. Jsou tam duny zvláštních tvarů, vysoké duny, je tam i nejvyšší duna na světě, kolem které se letos jelo. Jelo se starou inckou cestou, která vede přes Peru Atacamou na jih. Ty terény byly pro fotografa velice fotogenické a nádherné. Nechají se tam udělat nádherné záběry," tetelí se blahem Lusk.

Hlavní zprávy