Benzin mi pořád voní, ale zatím nemám tu touhu, říká Klymčiw a chystá se na Dakar

Naháněl jsem ho dost dlouho. Sehnat Ondřeje Klymčiwa není snadné, je pořád v jednom kole. Když jsem mu řekl, že jsem čekal, že teď bude spíš v období klidu a příprav na každoroční vrchol, kterým je Rallye Dakar, tak se jen usmál. "On je spíš klid pak na Dakaru, tam je všechno daný, úkoly jsou jasné. Člověk ví, co ho čeká," vysvětloval muž, který v tomhle závodě na motorce útočil na nejlepší tak vytrvale, že se dvakrát těžce zranil – loni v lednu byl pár dnů v kómatu a bez nadsázky utekl hrobníkovi z lopaty. Na Dakar se chystá jako vedoucí svého týmu, i když nutkání sednout na motorku a závodit má pořád.

Ondřej Klymčiw
zdroj: ČTK autor: Vostárek Josef

Teď čeká, co mu řeknou doktoři na kontrole o stavu jeho po zlomenině se hojících obratlů. Ale hned dodává, že i kdyby kontrola dopadla s výsledkem naprosto zdráv, tak by nejspíš nejel. "I kdyby mi řekli, že je to sto procent. Tak nevím, jestli se mi chce. Pojedeme na měsíc trénovat do Řecka, tam budu jezdit s klukama, ale už nemusím být mistr světa," dodal.

Vzpomněl si na večírek s bývalým šampionem Dakaru, který mu také pomohl přehodnotit priority. "Když vyhrál Toby Price z Austrálie, jsme kamarádi, tak se to slavilo. Druhý den ráno jsem ho potkal a byl takovej divnej. Tak mu říkám: Co se děje, máš kocovinu? A on na to: Včera jsem vyhrál, včera jsem byl pán bůh, ale já jsem mohl během těch čtrnácti dnů pětkrát umřít. A to jen proto, abych dostal tu sošku..."

Ale je zřejmé, že mu možnost startovat stále vrtá hlavou, ale jet se jen zúčastnit, to není pro něj. "Teď tam jsou tovární jezdci a amatéři – taková ta střední třída rychlých kluků jako třeba Štefan Svitko ze Slovenska vymizela. Byli ze špatné země, proto nebyli v továrních týmech a bylo jich třeba deset. Pohybovali se od čtvrtého do dvacátého místa. Ti nejsou, nechce se jim už riskovat, vědí, že je do továrního týmu nevezmou, tak to mají na háku," popsal, jak se za ty roky vyvrbilo startovní pole na slavném závodě.

Čtyřiatřicetiletý závodník byl vždycky ambiciózní. "Kdybych nastoupil, chtěl bych být v desítce, když budu patnáctý, tak mě to neuspokojí. Svůj první Dakar jsem jel, když vyhrál Coma, a chyběli mi dvě hodiny pět minut na prvního, a to jsem byl dvacátej. Dneska patnáctej ztratí na prvního šest hodin, dvacátý už měl dvanáct a půl. Ta vyrovnanost tam není. Chci být maximálně dvě hodiny od vítěze, to je každý den ztratit deset minut, a to je takovej fofr, že si to málokdo umí představit," vysvětluje závodnickou realitu.

Jenže hned vzápětí bylo poznat, že to cukání sednout na mašinu a pořádně za to vzít českého závodníka ještě neopustilo. "Teď v Maroku byla ARC Honda a pořád do mě hustili, ať jedu kategorii malé moto. Pojedeš sám, všechno si budeš opravovat sám, proto budeš hodně opatrnej...," odmlčel se na chvíli.

"To bych se asi nechal přesvědčit... Asi jo. Když třeba zbude motorka a postel v kamionu," uvažuje nahlas. "Benzin mi pořád voní – tak si říkám: proč ne? Jenže pak zase: proč jo? Ale tu hlavní kategorii už nepojedu. To by mi byla hamba brát od sponzorů peníze, když by je mohli dát třeba dětem na fotbal," konstatoval.

A pak se vrátil k realitě. "Zatím ale nemám touhu. Budu se tam starat o lidi, abych jim udělal stoprocentní servis. O Skylera, mám mu co předat a když ho dostanu do KTM, tak se budu nosit jako páv," upozornil na Američana Skylera Howese.

"Teď vyhrál Marocoo Desert Challenge, to je druhý největší závod tohohle typu po Dakaru," připomněl Klymčiw závod, z něhož se nedávno vrátil a po kterém jedná se zástupci známé firmy, aby získal pro svého elitního závodníka pro Rallye Dakar jejich podporu.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy