Několik vteřin jsem vůbec nevěděl, kam jedu, líčí Reichert stříbro z Motoristických her
O uplynulém víkendu hostila Itálie pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace FIA první Motoristické sporotvní hry. A česká reprezentace čítající čtyři závodníky na nich obsadila dělené páté místo. Na nejlepší výsledek dosáhl drifter Michal Reichert, který postoupil až do finále. Nakonec vybojoval stříbrnou medaili. "Ale vzhledem k tamnímu počasí nebylo jisté vůbec nic," zdůražnuje.
Jediný český medailista na letošních hrách v Itálii má za sebou podle svých slov hodně náročnou sezonu. "Ale výsledky se dostavily," říká. Na letošním mistrovství republiky skončil první. Stalo se tak poprvé v jeho kariéře. "Velice si toho vážím," dodává.
Cesta italskými závody byla trnitá. "Ještě před tréninky jsme bojovali s organizací a pak i s nastavením auta. Tréninky byly vždy v jiných podmínkách než závod, jen jsme si tedy tak oťukali trať," vypráví Reichert.
Vzhledem k tomu, že na jihu Evropy přivítalo závodníky ne zrovna příjemné počasí, byly závody podle Reicherta hodně i o štěstí. "Jisté nebylo vzhledem k počasí vůbec nic. Bylo to jak o štěstí, tak o chybách soupeřů. I já sám jsem jich udělal několik v každém kole."
Kvalifikace se tak třeba odehrávala na mokrosuché trati. "Špatně se volily pneumatiky, ale prokousal jsem se na devátém místě. Trénink byl na suchu a před samotným závodem nám začalo pršet. Vyměňovali jsme pneumatiky a nevěděli, do čeho jdeme."
Přetáčivý smyk je podstatou driftingu. Jenže klouzání, to je trochu problém. "Nemůžete dostat smyk, protože už ho máte. Bylo to hodně náročné," říká Reichert.
Zásadní tedy byl počet chyb a jejich vážnost. "A tím jsem se prokousal až do finále," říká muž, který jezdí s modrým BMW M3, rok výroby 2009. "Ale motor má jiný než původní - z E36, rok výroby 1990," upřesňuje Reichert.
Čím starší totiž motor je, tím větší má dle něj výdrž. "A dá se z něj dostat mnohem víc koní, je spolehlivější," doplňuje Reichert.
Ve finále na něj čekal Ukrajinec Dmitrij Illyuk. Hodně pršelo a navíc byla tma. "Bylo tam vody několik okamžiků, kdy jsem až deset vteřin vůbec nevěděl, kam jedu, a jen držel volant. Několikrát za život jsem ve tmě a na mokru jel, ale ta kombinace je opravdu pekelná. Bylo to kolikrát jen o paměti."
Dušan Kouřil následně obsadil mezi cestovními vozy v součtu dvou závodních jízd osmou příčku. Kouřil začínal na motokárách a podle něj se jednalo o nejlepší průpravu. "Brzdné body, rozptyl, kde mohu a co mohu... Motokáry jsou nejlepším způsobem, jak se naučit závodit," líčí.
"První jízda vypadala velmi zajímavě. Hned po startu jsem mohl předjet svého soupeře, který zmeškal start. Náramně jsem si to užil. Byla to zkušenost, která se nezíská jen tak," říká Kouřil.
Ve druhém závodě chtěl předjet dalšího soupeře, nepovedlo se mu to a musel kvůli defektu jet vyměnit kolo. Nebýt toho, měl by na top umístění. "Myslím, že ano," dodává.
