Nejlepší psycholog je dobrý výsledek, říká Salač a chce zase věřit motorce a jezdit na limitu
Pády, zranění, zklamání z výsledků, změna životního stylu, ale už i svítání na lepší časy. Jediný český závodník ve světovém šampionátu silničních motocyklů Filip Salač neprožívá zrovna nejšťastnější životní období. Hledá hlavně sám sebe. K tomu mu pomohlo v posledním závodě třídy Moto2 v Rakousku i desáté místo, což je nejvýš, co v sezoně byl.
Tenhle rok tráví převážně ve Španělsku, kde bydlí a kde jej také o víkendu čeká Velká cena na okruhu v Aragonu.
"Na závod se těším, ale je tam spousta levých zatáček a já jsem měl před třemi týdny při testování pád, při kterém jsem si vyhodil levé koleno a potrhal vnitřní vazy. Není to věc, která bude za týden v pohodě. Chodím denně na fyzioterapii a právě v levých zatáčkách je to dost cítit," vysvětluje do telefonu.
V Rakousku zajel druhé místo v tréninku, ale v kvalifikaci se propadl až na šestnácté místo na startovním roštu... "Mít dobrou kvalifikaci je základ úspěchu. Ale měl jsem smůlu – červená vlajka, která zastavuje jízdu, přišla zrovna, když jsem měl dobře rozjeté kolo. Potom už jsem neměl na dobrý čas pneumatiky," vrátil se k závodu ve Spielbergu, kde mohl dosáhnout na ještě lepší výsledek.
Za sebou má období pádů a zranění, kvůli nimž musel i dva závody vynechat. A ani teď ještě není úplně v pořádku. "Pořád to není ono. Smůla mě provází a doufám, že se jí zbavím. Ale pády a zranění holt k tomuhle sportu patří. Musím to přejít a věřit, že už jsem si tu smůlu vybral a že už to bude dobré," říká a tón hlasu napovídá, že víc doufá, než věří.
Dvaadvacetiletý závodník tvrdí, že má dál důvěru v Marc VDS Racing Team, za nějž jezdí a kde má smlouvu i na příští sezonu. Ten mu připravuje motorku a vše kolem závodů. Ovšem přiznává, že všechno tak růžové není. "Ty pády moc k důvěře v motorku nepřidají, zvlášť když ty dva poslední nebyly mojí vinou, ale technickou závadou, když mi vylétl olej na zadní kolo," konstatuje s vírou v lepší závěr sezony.
Do jejího konce zbývá devět závodů a český mladík je zatím v průběžném pořadí dvacátý. Věří ale, že to bude lepší. "Chci se už soustředit na každý závod, a ne koukat na celkové umístění. Chci dojíždět v top desítce a být zase ten Filip, co tu byl loni. Věřit motorce a jezdit na jejím limitu, což po těch dvou tvrdých pádech ještě pořád nemám a neměl jsem to ještě ani v Rakousku," vysvětluje s čím se potýká.
Těžce si zvyká také na změnu životního stylu, bez kamarádů a rodiny na jihu Evropy.
"Zažívám asi nejtěžší rok svého života, protože na mě byla nějaká očekávání, já jsem od sebe taky něco čekal, ale zatím je to moje nejhorší sezona v motodvojkách. Ale musím přemýšlet pozitivně. Po těch dvou pádech jsem hodně změnil přístup. Musím být nohama na zemi a postupně se zase dostat nahoru," říká přesvědčeně a dodává, že také spolupracuje s psychologem.
"Jestli mi to pomáhá? Těžko říct. Teď je na mě tlak od týmu (ani Salačův týmový kolega Arbolino, který měl bojovat o titul, nesplňuje předpoklady a je jedenáctý) i ode mě samotného, že nejlepší psycholog bude dobrý výsledek," končí rozhovor a už před víkendem přepíná zpět do závodního módu.
