Má ruku v sádře, ale i tak se Salač těší na poslední závod: Ve Valencii se mi vždycky dařilo, říká
Čeká ho už jen jediný závod. Na ten se chystá, i když má nyní ruku v sádře. Forma Filipa Salače, jediného českého závodníka ve světovém šampionátu silničních motocyklů, jde totiž v závěru sezony nahoru. Po druhém místě v Thajsku spadl v Austrálii ze čtvrté pozice a o víkendu si v Malajsii dojel už s poraněnými prsty pro body za jedenácté místo.
Kdo nepadá, nezrychluje. Tak zní stará pravda motocyklových závodníků, a Filip Salač to potvrzuje. Progres zkrátka něco stojí.
"Až doma v úterý na vyšetření lékaři přišli na to, že mám poškozené kloubní pouzdro na prsteníčku levé ruky a dali mi ruku do sádry," vysvětluje dvacetiletý jezdec, který přesto počítá s tím, že závěr sezony ve španělské Valencii 6. listopadu stihne.
"Uvidíme, jaké to bude. Jediné, co mě uklidňuje, že jsem s tím dokázal odjet závod v Malajsii. Ale vím, že to bude bolet," říká jasně, protože si to v Sepangu vyzkoušel.
"První den po pádu to bolelo tak, že jsem vůbec nemohl s prstem hýbvat a byl jsem přesvědčený, že nepojedu. Ale ráno jsme se s týmem dohodli, že zkusím warm-up. Ten byl na vodě. Dal jsem tři kola, bylo to náročné, hodně to bolelo, nebyl jsem schopný ovládat motorku tak, jak bych potřeboval, ale do závodu jsem šel. Start se mi povedl, ale poslední tři kola už jsem objížděl jen s jednou rukou, protože mi začala vibrovat a neměl jsem v ní vůbec sílu," vzpomíná, jak si pod prášky dojel k dalším bodům do celkového pořadí v kategorii Moto2.
"Naštěstí už mačkám spojku jen při startu a pak už se řadí bez ní," vysvětluje, jak s poraněnou rukou dojel jedenáctý. "Některá zranění díky práškům a pod vlivem adrenalinu při závodě skoro necítíte, tady to ale bolelo hodně a omezovalo mě to v ovládání motorky," vzpomíná na nedělní velkou cenu.
Zranění ho nyní limituje, ale progres vidí jasně. "Asijské závody mi sedly. Udělali jsme velký krok dopředu v nastavení motorky a i já jsem se psychicky posunul dál. Začal jsem jezdit tréninky vpředu, přišlo pódium v Thajsku a o bednu jsem bojoval do pádu i v Austrálii – přineslo mi to hodně nových zkušeností," říká závodník a přiznává, že z něho spadl určitý stres i poté, co se svým týmem podepsal smlouvu pro příští sezonu.
V té současné už ho čeká jen poslední závod, na který se přes všechny komplikace těší a je přesvědčený, že ho odjede i se zraněnou rukou. "Těším se moc, protože v minulých letech jsem tam vždycky bojoval o pódium a věřím, že tomu tak bude i letos. I když je to velký cíl a uvidíme, jak na tom bude prst. Je to poměrně technická trať, takže bude trpět víc, ale věřím, že se s tím poperu. Měl jsem mít sádru na čtrnáct dnů, ale domluvili jsme se s panem doktorem, že mi ji v úterý sundají a až se vrátím, tak se rozhodne, jak postupovat dál," končí rozhovor.
